Když jsem se Pepy Kolínka, stvořitele tohoto prazvláštního „mořského tvora“, ptal, jestli už má motocykl nějaké jméno, jen mi udiveně odpověděl, že nad tím ještě nepřemýšlel a že mám napsat, že je to „třeba nějakej rozšlápnutej motejl nebo co…“. Připadlo mi to docela vtipné, ale hned při první projížďce jsem si sám pro sebe vygeneroval nové jméno – Etienne Leroux (čti etien le ru). Hrdina ze starého kultovního seriálu Muži na křídlech o průkopnících letectví. Přesně tak jsem si totiž připadal, když jsem vlál na extrémně širokých „větvích“ (rozuměj řídítkách), pode mnou strašným způsobem burácel a prskal motor jak ve starém dvouplošníku, na pomyslném tachometru devadesát a v očích smrt… Proč? Protože tahle věc se dokáže celkem slušně rozparádit a zprvu máte dojem, že řidič - pilot je na ní jen takový „batůžek“, který občas zatáhne za plyn. A navíc, tahle věc nemá přední brzdu, takže je na tom s rychlým zastavováním úplně stejně jako ten aeroplán…
Dvojčata
Stavba éra, kterému snad stál modelem rejnok nebo manta velká, nebyla prvoplánová. Velmi podobný stroj, ovšem s velkým motorem Evolution 1340 cm3, si totiž Pepa stavěl už léta pro sebe. Jednoho dne ho v dílně uviděl jeho kamarád Radim Vozdek z Morkovic, který pořád spekuloval nad nějakou přestavbou, a proběhla láska na první pohled. Radim měl však trošku jinou představu o rozpočtu, takže bylo rozhodnuto, že druhá motorka bude sice dvojče, ale s menším motorem – se Sportsterem. Pokud totiž stavíte customa ze Sportsteru, výrazně ušetříte na kitu primáru, na spojce, převodovce (Sporty je monoblok) a hlavně takový motor stojí většinou polovinu toho, co by stál slušně jetý big twin. Výkon i krouťák je ale srovnatelný.
Všechno začalo koupí bouraného Sportsteru 1200 z USA, ze kterého se použilo vše, co agregát potřeboval k fungování. Druhým dárečkem, který se objevil v dílně, byl extravagantní rám od Penz Performance konstruovaný přímo pro motory Sportster tak, aby šlo dozadu použít kolo s pneumatikou širokou až 280 mm. A tady čekal na odvážné konstruktéry první zásek. Rám byl totiž vymyšlen na motory do r. v. 2003, ale Radim koupil rok 2004, takže bylo potřeba řezat, měřit a znovu svařovat.
Další trénink mozkových závitů nastal při výběru vhodné přední vidlice. Radim chtěl klasický teleskop, jenže nic tak krátkého (rám je totiž pekelně nízký a spodní talíř krku v extrémně malé výšce) a zároveň dostatečně robustního nešlo sehnat. Takže nezbylo než se nakonec smířit se springerem značky Paughco, který musel Pepa stejně upravit a hlavně zkrátit o celých 350 mm. Leštěná hliníková kola si kluci taky nechali poslat z USA.
Čistota – půl zdraví
Vymezovací kit na obrovské devítipalcové zadní kolo je práce i idea Pepy a pomáhal mu akorát jistý Baroťák s průmyslovým laserem. Tahle složitost má přídavné ložisko proti kladce řemenu, kterým prochází prodloužená osa z převodovky, aby eliminovalo tu obrovskou páku, kterou by jinak řemen působil a likvidoval ložiska v převodovce. Ovšem tento tzv. „offset“ byl v rámci minimalizace a čistoty celé stavby využit také jako skrytý ovládací panel, na kterém je startér, tlakoměr a ovládání zadních tlumičů. Ne kohout nastavení tvrdosti, jak byste si mohli myslet, ale zapínání kompresoru – tlumiče Air Tail od Progressive Suspension jsou totiž pneumatické a díky nim si můžete zvedat zadek motorky do potřebné provozní výšky. Miniaturní kompresor je vtipně ukryt pod zadním blatníkem made in Kolínek. Stejně zajímavě a nenápadně je pod sedlem zaintegrována i olejová nádrž.
Pepek chtěl stihnout největší českou výstavu a soutěž Bohemian Custom Show na Euro Bike Festu, a tak na finálovku nakonec pozval kamarády. Zbyněk Baláž vystřihl parádní výfukový komplet a taky řídítka, která snad už nejdou udělat víc ultimativně. Radim chtěl totiž absolutní čistotu. Žádná lanka, žádné dráty. A pak už se kouzlilo a vymýšlelo. Nejvtipnější záležitostí celého stroje je určitě „troubelka“ (odborný výraz používaný známým motorářem panem Černohorským! ) sání, kterou kluci vyrobili z nerezového termohrnku na kafe… Lakůvka je dílem další spřízněné duše Filipa Žimčíka, který do ní neopomněl zamíchat trochu sci-fi. Jak jinak; kdo zná jeho práce, ví, že ho jiné světy prostě baví.
Podmíráček
Na jízdní vlastnosti jsem byl opravdu hodně zvědavý. Tenhle Sporty totiž zcela jasně aspiruje na titul „nejnižší H-D v Evropě“ a je fakt, že jsem moc motorek s objemem nad 1000 cm3, které jsou mi po kolena, nepotkal. Každopádně mé obavy se nesplnily. Nejdřív jsem jezdil opatrně a pořád myslel na to, že tam, co normálně držím svůj osud na přední brzdě, není v tomhle případě nic. Když jsem si trochu zvykl a začal odhadovat brzdný účinek zadní kotoučovky, začal jsem „rozšlápnutýmu motejlovi“ docela dávat a koukal jsem, jak dobře se vodí a že to vůbec není souboj muž vs. stroj, jako u některých jiných staveb. No a když už jsem v zatáčkách moc brousil paty o asfalt a v rámci opojení z rychlosti hrozilo, že začnu likvidovat i elegantní stupačky, prostě jsem si jen přifoukl zadek, zvedl motorku od země a nenechal se omezovat. A kolik to umí jet, vám neřeknu. Ne že bych nechtěl; jen v rámci absolutní čistoty chybí na motorce věci, které k jízdě opravdu nepotřebujete. Tedy i tachometr…