Kolem dokola s malými objemy
vydáno 10. 11. 2008, text Hawk
V našem nově vznikajícím koutku malých objemů se budeme věnovat okruhům. Uzavřeným dokola spojeným jazykům asfaltu. Ano, budeme se nyní bavit pouze o asfaltu. Je to totiž ideální možnost, jak si co nejvíce osvojit jízdu na motorce a zjistit limity své i svého „silničního“ motocyklu… Nic lepšího, jak získat cenné zkušenosti, nehledejte.
Jsme na úplném začátku s čerstvým řidičákem a první vlastní motorkou, kterou jsme si dlouho vybírali. Mnoho z nás možná o pojmu „závodní okruh“ slyšelo pouze náhodou a řadí tento styl života do šuplíku „pro odvážné a profesionály“. I já to takhle na začátku vnímal a byla to velká chyba.
O čem to je?
Je to o bezpečnosti, únikových zónách a kvalitním asfaltu, který je v účelovém areálu propojen dokola. Na okruh se může dostat prakticky kdokoli ve vymezených termínech s vlastním motocyklem a pilovat na něm své umění. Specifické pro tratě jsou obrubníky v zatáčkách konstruované tak, abyste při najetí na ně zjistili v rámci zpětné vazby motocyklu, že už se blížíte hraně okruhu, ale aby vás motorka ještě neshodila. Všichni to známe z televize, jak borci na závodních speciálech přehazují stroj ze zatáčky do zatáčky a to je další specifikum okruhu. Náhle se střídající orientace tratě, v mnoha případech včetně střídajícího se převýšení a to především bez provozu v protisměru.
Z Masarykáče po Mostu za perníkem
Máme motorky velké, střední i malé a stejně tak máme okruhy větší a menší. V našich končinách je bezpochyby nejznámější a největší brněnský Masarykův okruh, měřící přes 5 kilometrů na jedno kolo. Skýtá nejdelší rovinku o vzdálenosti 636,5 metru, což pro motocykly o objemu do 250 cm3 není úplně ideální. Dalším okruhem, celkově trochu decentnějším, je na opačném konci České republiky ten mostecký se 4219 metry. Trať se může zdát menší, ale o to je rychlejší, když nejdelší rovina tratě měří 792 metrů. Jak jsme ale zjistili v červnu, ani na takovémto okruhu se neztratí YZF-R125 od Yamahy, která předvedla opravdu dech beroucí výkon. Zpět ale k okruhu, protože s malými motorkami si nejvíce užijete na menších, spíše komorních tratích, které ale rozhodně neztrácejí na kvalitě. Vzhledem k menším rychlostem na nich dosahovaných nejsou ani únikové zóny takových rozměrů a tudíž celý areál může být méně nápadný. Pro svižné tempo a totální vyšťavení je dobré si pro vaši malorážku zvolit jeden z motardovo-motokárových okruhů, které u nás fungují. Těmi je okruh v Písku, Sosnové u České Lípy a také ve Vysokém Mýtě. Tvrdá akcelerace i maximálně technické pasáže vás nenechají odpočinout a vy si vyzkoušíte veškeré limity sebe i motorky. Pokud se ale chcete teprve seznamovat anebo si jen jednoduše užít den, nabízí se i varianty minibikových drah. Za všechny jmenujme například brněnský okruh v rámci brněnského Masarykova areálu, mibikovou trať v Praze v Letňanech v areálu letiště Kbely a v neposlední řadě nejdostupnější a troufám si tvrdit i nejkvalitnější okruh ve městě perníčků – Pardubicích – s podporou ÚAMK. Tamější trať je vybavena i kluznou tréninkovou plochou a lze toho na ní nacvičit s malým motardem opravdu hodně. Záměrně zmiňuji motarda, protože malé silniční motocykly mají svůj limit použitelnosti ve střední velikostní třídě okruhů, tj. ve Vysokém Mýtě, Sosnové či Písku.
Jak a za kolik?
Na jednotlivé okruhy se lze dostat v rámci volných tréninkových jízd, které většina okruhů vypisuje. U těch menších tzv. více „user friendly“ jako např. Pardubice, je vhodné se telefonicky kontaktovat s vedením a ježdění domluvit předem, protože se s velkými motorkami v rámci jízd minibiků nepočítá. Celá sranda na okruhu vás vyjde od typu okruhu na 400 Kč za 20 minut ježdění až po 200 korun za proježděného půl dne.
S Davidem na Goliáše?
Bez problému… Maloobjemové motorky se vyznačují zpravidla nízkou hmotností a tím se přibližují v poměru výkon/váha velkým motorkám. Ve výsledku to vypadá tak, že na větším okruhu jako je Most, budete s malorážkou spíše plachtit než jezdit brzda- plyn jako kluci na velkých strojích. A právě na jejich přibrzďované nájezdy do zatáček je budete dohánět. Záleží samozřejmě na typu motorky, ale všeobecně lze říci, že ani s malorážkou ostudu na trati neuděláte a v průjezdu vracákem budete vždy rychlejší.
S čím pojedeme kam?
Uveďme si nyní pár příkladů. Zmínili jsme osmero tratí, ale s R125 nepojedeme brousit kolena do Prahy do Letňan. S Yamahou či Hondou CBR 125 si to namíříme do Mostu, Vysokého Mýta či Sosnové. Trať v Písku je na tyto obráběče sliprů již moc pomalá a technická. Na ní naopak bude excelovat například Megelli 125M, Blata 125 (o její budoucnosti si povíme někdy příště) anebo nedávno testované VDO moto Explorer. S těmito motorkami můžete zavítat i na trať v Pardubicích, pražských Letňanech či na trať brněnských minibiků. Záměrně zmiňuji pouze supersporty a motardy, protože s těmi si na asfaltových okruzích užijete nejvíce adrenalinu a srandy. Jako poslední a nejdůležitější tip si však ale řekněme, že na takovouto okruhovou výpravu je dobré jet minimálně ve dvou, protože nádech závodění a hecování se je tím pravým klíčem k zábavě a zlepšování se v dovednostech – prostě trénink, trénink a trénink.
Slovníček základních pádových pojmů:
-
úniková zóna – prostor okolo trati, který má za úkol váš motocykl co nejvíce zpomalit před případným nárazem do záchytných bariér při opuštění asfaltu
-
kačírek – to, čeho budete mít plnou motorku, až se budete klouzat mimo trať, protože je jím vyplněná úniková zóna - jedná se o různý štěrk
-
traťoví komisaři – ti, co vás budou s motorkou odklízet z únikové zóny a oklepávat od kačírku