Z ARCHIVU ČMN 2005: Není to Harley, a přece je to čistokrevná Amerika. Buell XB9SX City

CMN 2005

Ortodoxní streetfighter

Není to Harley, a přece je to čistokrevná Amerika. Není to nablýskaný chopper, a přece je nadmíru exkluzivní. Není to skútr, a stejně je mu nejlíp ve městě. Buell XB 9 SX City je po letech první americký motocykl, o němž se i na oficiálních stránkách H-D dočtete, že je určen pro "běžné denní užívání".

Všechny Buelly jednoznačně patří do kategorie motocyklů, do kterých budete buď rýpat, nebo si je zamilujete pro jejich výstřednost, nenapodobitelný styl, chování a exkluzivitu. Všiml jsem si, že mezi mladšími českými motorkáři vyrůstá sortička, které učarovalo kouzlo amerických strojů a kult značky Harley-Davidson se všemi těmi serepetičkami, bundami, nášivkami a přívěsky, ale nemůžou se smířit s tím, že by už "v mládí" měli akceleraci, ostré průjezdy zatáčkami a mučení brzdových systémů vyměnit za majestátný čoprácký posez, poklidné brumlání krajinou a vítr ve vlasech. Sportster jim přirozeně nestačí a na V-Roda většinou nemají.

Přesně pro ně jsou ušité stroje dnes už světoznámého konstruktéra Erika Buella. Ano, říká se všelicos. Sám jsem viděl Buelly s vysypanou klikou, zadřenou olejovou pumpou nebo dokonce propáleným pístem a věřím tomu, že spousta tuzemských "odborníků na H-D" bude případné zájemce o koupi těchto strojů odrazovat. Jenomže ono je to všechno tak trošku jinak. Stroj za všechny ty závady v 99 % případů nemohl a navíc, není Buell jako Buell. Ty, které začaly opouštět továrnu po roce 2002, hrají úplně jinou ligu a nechají si líbit snad všechno.

Buell není Sportster

Je třeba naučit se rozdělovat Buelly na období před Thunderstormem a po něm. Před současnou érou, tedy před rokem 2003, byly totiž Buelly poháněny motory Harley-Davidson XL 1200 Sportster, nakoňovanými do sportovna pořádným karburátorem, jinak tvarovaným sáním s leštěným povrchem, ostřejší vačkou, kompresními písty, typickým závodním výfukem s nepřehlédnutelnými svody a po roce 1999 u některých modelů i odlehčenou klikou. To vše bylo samozřejmě navíc řízeno "buelláckým" zapalováním s mnohem výše posunutým omezovačem.

Po hromadě různých testů a dalších úprav bylo jasné, že více koní (fabrika jich udávala 88) při dodržení slibované životnosti nemá cenu ze starého dobrého sportsterového bloku dolovat, a protože zákazníci chtěli pořád víc a vedení firmy nechtělo stále jen zaostávat za dvouválcovými Italy, byl po roce 2001 výhradně pro stroje Buell vyvinut nový motor s "kouzelnými hlavami".

Motor pojmenovaný Thunderstorm má s původním Sportsterem společných méně než 15 % komponentů. Jeho kouzlo ale není jenom v hlavách, které mají širší a jinak řešené kanály, jiný tvar spalovacího prostoru, ještě ostřejší vačku a podstatně zvětšené ventily, ale především v tom, že je celý udělaný z mnohem odolnějších slitin. Klika už se také přiblížila "ducatím" parametrům, a tak se nemůžete divit, že po nastartování a prvním rozjezdu už v Buellu toho Harleye nenajdete.

Litřík stačí

Díky tomu, že Šalamounka dělala novým Buellům velkou propagaci a hodně známých se na "cityně" povozilo při různých předváděcích akcích, měl jsem možnost vyslechnout si dost rozdílných názorů. Nejvíce se asi řešily koně. Díky tomu, že se nové dvanáctistovky dostaly s výkonem na kýžených 100 koní podpořených skoro 110 Nm krouťáku, mohl si Buell dovolit udělat i méně výkonnou litrovou verzi (objem je opravdu 984 cm3 a ne 883, jak se hodně lidí domnívá), určenou spíš na blbnutí ve městě a čistokrevný "streetfighting" než na supersportovní vyžití v alpských serpentinách. Dost lidí tento záměr zřejmě vůbec nepochopilo, a tak většinu chlapských komentářů, že tomu oproti dvanáctce chybí koně a že je ten rozdíl sakra znát, musíte brát s rezervou. Koně možná chybí, ale jak na co.

City v názvu motocyklu opravdu znamená město a kdyby to slovíčko nebylo zprofanované, určitě by se XB9SX jmenoval Street. Už na první pohled je na něm vidět, že byl od začátku projektován na hraní. I když je rozvor kol 1320 mm naprosto stejný jako u bratrského modelu Lightning XB12S a sportovnějšího Fireboltu, City se tváří opticky nejkratší, možná až trošku zepředu i zezadu "zdrclý". Jako nějaký buldoček, nahrbený a připravený kousnout. Může za to "useklá" záď, která za mikrosedlem spolujezdce pokračuje pouze jakýmsi náznakem "pikonosiče", který slouží vlastně jen jako držáček SPZ a nezbytného modrého loga. Se spolujezdcem se zřejmě nepočítalo a s nějakým cestováním už vůbec ne.

První, čím City zaujme, jsou rozhodně průhledné modré plastové kapotáže, díky nimž zjistíte, že tahle motorka, patřící k modelům řady Lightning, nemá nádrž. Alespoň ne tam, kde by ji člověk očekával. Benzín totiž bydlí v dutém rámu svařeném z festovních hliníkových profilů. Podobně motorový olej je ukrytý ve stejně masivní zadní kyvce. Od ostatních streetů a naháčů odlišují tohoto "Buldu" také součástky, jakési "městské protikolizní doplňky". U drsně se tvářící mřížky na předních světlometech šlo zjevně především o podporu designu, ale chrániče na ruce podobné motokrosovým mohou být při "pouličních válkách" s kolonami automobilů pomůckou veskrze praktickou.

Na zteč

Kde jinde "citynu" pořádně protáhnout než v jejím nejoblíbenějším teritoriu, tedy ve městě. Menší motor, ze kterého jsem měl pocit, že si libuje v otáčkách víc než dvanáctistovka, mě vysloveně bavil. Na to, jak je motorka úděsně krátká, nemá ani pro přerostlé jezdce mé postavy (192 cm) nepohodlný posez. V jednom dni jsem na ní za deště absolvoval trasu Praha, Třeboň, Český Krumlov, Telč, Brno, Znojmo, Brno a kupodivu celkem v pohodě. Široká řídítka, která mají mimochodem původ zřejmě také v motokrosu a hodně lidí na ně nadávalo, mi naopak připadla mnohem praktičtější při různých manévrech a projíždění zatáček ve vyšších rychlostech. Do náklonu se totiž "Bulíkovi" dvakrát nechtělo, ale když na něj člověk zatlačil, vždycky se dal nakonec přemluvit.

Musím vyzdvihnout podvozek, který báječně drží a pokud zrovna nenutíte na dálnici stroj k jeho rychlostním hranicím, dává pocit jednolitého ingotu. Přední i zadní tlumení dodala firma Showa a oproti větším Lightningům je naladěno měkčeji a s delším zdvihem kvůli snadnějšímu překonávání různých městských překážek. Zadní jednotka je plně nastavitelná a nádobku má ukrytou pod sedlem, přední "apsajda" je kromě plné nastavitelnosti a bezproblémové funkčnosti navíc ještě slušivá. A kdo má strach z jediného a ještě podivného kotouče na předním kole, ten může zůstat v klidu. Takhle totiž ještě nikdy žádná "amerika" nebrzdila.

Zatím mě každý Buell docela bavil, a tak mě mrzí, že musím být i kritický. Jezdění na buelláckém tandemu sice nikdy nebylo jako třeba na Burgmanu nebo Gold Wingu a spartánské sedýlko ke sporťákům samozřejmě patří, ale tohle je opravdový extrém. Sedlo u modelu City je prostě jaksi divné. Široké, krátké a navíc podivně vypouklé a kvůli celkem vzpřímenému posezu řidiče se na něj pořádně ani nevejdete. Trošku mě to zaráží u "akční" motorky do města, kde potřebujete někoho svézt častěji než při blbnutí někde na okreskách.

Petr Horák

motor čtyřdobý, vzduchem chlazený dvouválec do V, OHV/2

objem 984 cm³

vrtání x zdvih 88,9 x 79,38

výkon 71 kW (92 k)/7500 ot./min.

točivý moment 86 Nm/5600 ot./min.

kompresní poměr 10:1

plnění motoru vstřikování DDFI II, * sání 45 mm

startér elektrický

převodovka pětistupňová

brzdy vpředu 1 kotouč průměr 375 mm, šestipístkový třmen

vzadu 1 kotouč průměr 240 mm, dvoupístkový třmen

rozvor 1320 mm

výška sedla 777 mm

hmotnost 175 kg (suchá)

nádrž 14 l

Článek vyšel v tištěných ČMN 44/2005