Hory jako v severní Itálii u nás nejsou a italsky perfektních silnic se bohužel asi nikdy nedočkáme. Proto nezbývá než odsedět těch 650 až 700 km nebo naložit motocykl na přívěs a cestu absolvovat pohodlněji a rychleji autem po dálnici. Připravili jsme vám takovou menší kuchařku, abyste to měli při plánování svého vlastního výletu snazší.
Říkám výletu, ale on je to trochu delší výlet, nejlépe na týden. Jet jenom na víkend, to je jednak hrozná honička, a pak jsou o víkendu silnice plné aut, autobusů i obytňáků a potěšení jde v niveč. Takže raději ve všední dny a také je dobré si přivstat, než stačí ti mastňáci zaplavit průsmyky.
Jezdění po Dolomitech se vyplatí pojednat obdobně jako lyžařskou dovolenou: ubytovat se na jednom místě a jezdit nalehko horské okruhy. Doporučujeme neplánovat trasy delší než cca 170 km a okruhy jezdit v obou směrech, jinak si ukroutíte hlavu. Jezdění po Trentinu je úžasné, krom perfektních silnic a kulinářských zážitků hlavně svou krajinou a klimatickou pestrostí a půvabem svých městeček. Severovýchodní část, údolí Fiamme a Fassa, mají vysokohorský charakter, o pár kilometrů jižněji jezdíte v nádherných hustých lesích a pokud přejedete opět vysokohorsky vyhlížející Monte Bondone a dáte se malinko na jih, přijedete k jezeru Garda se subtropickým klimatem a vegetací.
A teď tedy vezměte zavděk několika našimi tipy.
Sella Ronda
Tento okruh je známější lyžařům – vede okolo skalního masivu Grupo di Sella s nejvyšším vrcholkem Piz Boé (3152 m. n. m.). Spojuje střediska Selva v údolí Gardina, Corvara, Arabba a Canazei a průsmyky Gardina (2137), Campolongo (1875), Pordoi (2239) a Sella (2244). Jízda po okruhu dlouhém cca 52 km je nádherným zážitkem a stojí za to ho projet v obou směrech. Pokud to neuděláte, nebudete znát odpověď na otázku, který směr je lepší. Přitom je to jednoduché: paráda z obou směrů! Zvlášť asi nejdelší souvislé stoupání z Arabby do průsmyku Pordoi je velkou motorkářskou lahůdkou.
Passo di Rolle
Průsmyk spojující Predazzo ve Val di Fiemme a San Martino di Castrozza v údolí Cisnon. Při stoupání do průsmyku z jedné i druhé strany je úchvatný pohled na 3192 metrů vysoký skalní štít Cima di Vezzana. Na straně k Predazzu je stoupání (klesání) pozvolnější, strana do údolí Cisnon je výrazně strmější a silnice je zde mnohem více zatočená. Zatáčky a kvalita povrchu silnice jsou tady dokonalé.
Passo di Brocon
Stoupání 10 % nahoru a 10 % dolů. Nejdelší rovinka sotva 100 m, jinak pořád levá pravá krásným hustým lesem, do kterého vjedete hned nad Imerem. Čtyřka je naprosto zbytečný převod (aspoň u Multistrady). Většinou vystačíte s dvojkou, maximálně trojkou, ostřejší zatáčky jsou za jedna. To platí jak pro jízdu nahoru, tak i dolů. Oproti sedlům ve skalním terénu si tady připadáte jako na projížďce botanickou zahradou. Příjemným zpestřením je také průjezd městečkem Canal San Bovo.
S nohama na zemi
Průsmyk Vézena jižně od městečka Lévico Terme není žádný velikán (1402 m), ale je to neskutečně zatočená úzká silnice vedoucí občas skalním tunelem. K tomu 16% stoupání, to je docela na srdce. Už dlouho se mi nestalo, abych jel zatáčku tak pomalu, že jsem dal raději nohy ze stupaček. Když to ale absolvujete a zastavíte na vyhlídce Belvedere, otevře se vám fantastický výhled do Valsugana a na horský masiv Catena dei Lagorei. Z horského sedla je nádherný sjezd k městečku Lavarone, tentokrát po široké, nádherně zatočené silnici, kde si můžete dovolit motorku položit skoro na stupačky a užít si to.
Monte Bondone
Přímo nad Trentem se vypíná horský masiv Monte Bondone, na který vede parádní, neskutečně zakroucená silnice (jezdí se tu známé závody do vrchu). Najedete na ni přímo ve městě a moc bych se divil, kdyby se našel někdo, v kom tady nechytnou saze. Silnice je vedena po dost skalnatém, ale přitom zalesněném úbočí hory, takže výhledů tady moc není. Proto se můžete plně koncentrovat na jízdu a pořádně za to tahat. Tedy, ono to zase bude pořád dokola jedna dvě, občas tři, na vyšší rychlostní stupeň si asi nesáhnete, ale až zastavíte u některé z restaurací ve Vasonu, budete hořce litovat, že ten kopec nebyl o dost delší než těch 17 km.
Po kafíčku se přehoupnete přes sedlo a budete sjíždět po nádherné široké a fantasticky zakroucené silnici až k Lago di Cavedine a dál do Arca a Nago-Torbole ležícího na severním konci jezera Garda. Odtud projedeme tunelem do Riva del Garda.
Sjezd po skále
Většina severoitalských průsmyků má jednu stranu mírnější a druhou strmější. Naprosto výrazné je to v případě průsmyku Mendolo na trase z Bolzana do Val di Sole (nebo naopak). Od příjemného, klidného městečka Fondo silnice příjemně stoupá a kroutí se zalesněnou krajinou. Ledva přejedete sedlo, situace se dramaticky změní. Krásná, naprosto dokonalá vyhlídková silnice zde vede zářezy a tunely po téměř kolmé skále, na asi třech kilometrech je tady patnáct ostrých zatáček, většinou vraceček.
Průsmyk Mánghen
Motorkářskou lahůdkou, 34 km dlouhou (vlastně 68, protože to musíte jet tam i zpět), převyšující vše ostatní, co se tady nachází, je 2047 metrů vysoké sedlo Mánghen spojující údolí Fieme a Sugana. Poměrně úzká, hodně zatočená, ale perfektní silnice začíná na jedné straně v městečku Molina di Fieme a na druhé straně v městečku Martinelli.
Nejčerstvější informace najdete na webu: www.trentinoinmoto.com nebo www.dolomiten-bike.com.
Tak hezkou dovču!