...oba stroje chytly na první stisk startéru a po absolvování opakovaného rychloškolení a rozhození si motorek - já dostal tu starší, slabší, víc opotřebovanou a bez vzorku na gumách, že jsem prý zkušenější a že si s tím poradím snáz, protože Petr zatím viděl XT akorát na výstavě, jsme vyrazili napřed k pumpě...
Cíl dnešní jízdy byl jasný, zdolat druhý nejvyšší vrchol ostrova. Dokonce i podrobnou mapu jsme na to měli půjčenou a Giorgos nám poradil, kudy si to zkrátit. Jenže znáte to, když si něco naplánujete... Po pár kilometrech se obloha z ničeho nic zakabonila a tam, co jsme měli v plánu jet, by nás během chvilky nedostali ani párem volů. Ono v kapsáčích, tričku a letních keckách by se na motorce do deště rozjel snad jen blázen. Původně jsme to viděli, že půjdeme motorky vrátit, což nás nesmírně štvalo, nakonec jsme se ale rozhodli vydat se na západ, kde zatím aspoň nelilo.
První kilometry jsme museli kus do toho nejhoršího a trochu zmokli. Silnice, které byly doposavad za sucha jak skluzavka, chytly od deště ke všemu ještě odporný zrcadlový lesk, takže už jsem se bál šlápnout i na zadní brzdu, a tak jsme se šourali z kopce na motor na dvojku, občas i jedničku skrz Marathokambos, než jsme v jedné zatáčce narazili na směrovou ceduli k Pythagorově jeskyni. To byl jeden z plánovaných cílů našeho pobytu, a tak bylo o dalším směru v mžiku rozhodnuto.
Skrz spáleniště
Cesta byla konečně chvíli do kopce a dokonce suchá, tak jsme trošku potáhli. Z asfaltu střídajícího se s betonem jsme se po pár kilometrech ocitli na štěrkové cestě, která se kroutila všemi směry. Nahoru, dolu, doleva, doprava, pořád plnej knedl a od nervózních kol „ixtéček“ lítal na všechny strany štěrk, kamení, píseček a za mnou se zvedal takový prach, že se v něm Petr chvílemi ztrácel. Pro nás silničáře (Petr sedlá litrového Fazera) sám o sobě dost velký zážitek.
S častými zastávkami na focení jsme se postupně probíjeli momentálně dosti pochmurnou krajinou (hned vysvětlím) až pod skálu, kde byla ona jeskyně, a absolvovali krátký výšlap do černé díry. Jeskyně tedy žádné terno, ale to, co asi jen tak nezapomenu, jsou pohledy, které se nám naskytly během cesty k ní a dále přes hory na sever.
Druhého srpna 2010 byl totiž ostrov Samos na několika místech úmyslně zapálen a shořela velká část porostu (údajně boj o turisty). V reálu to po měsíci vypadalo tak, že všude kolem nás byly lesy z černých, na uhel spálených stromů a ohořelých keřů, což mi připomínalo hodně zlou pohádku, a všudypřítomný zápach, jako když zakopnete a padnete hubou do vyhaslého ohniště, pochmurnou atmosféru jen umocňoval. Ještě že alespoň cesty, které jsme v sedlech ixtéček absolvovali skrz tuto krajinu, patří do zdejší infrastruktury, jinak bych měl určitě výčitky svědomí...
Psí stezka
Na příštích několik hodin jsme asfalt ani beton neviděli a horskými cestami jsme se snažili namířit si to na Kosmadei. Snažili proto, že i když jsme měli k dispozici asi nejpodrobnější mapu, co existuje, plno cest v ní chybělo, a tak se často stávalo, že jsme museli tipovat, kudy dál. Jedno rozcestí, druhé, z dalšího tři směry a na mapě stále jen jedna cesta. Aby toho nebylo málo, zrovna když jsem bádal, jestli cesta, kterou jsme se vydali, je ta správná, přiběhli nám naproti dva rozdivočelí a uřvaní psi. Přestože máme doma velkou dogu a strach ani z větších psů rozhodně nemám, tady jsem byl podělanej až za ušima a věděl jsem, že nesmím zastavit. Otáčet to taky nemělo smysl a dát nohu z motorky dolů by byla ještě větší pitomost. Tak jsme jeli přímo proti nim. Jenže to, co nás čekalo se starými XT, bych si za normálních okolností nejspíš i chvilku rozmýšlel. Serpentinovitý výjezd jen po kamení a větších balvanech nemajíc konce jsem ale nakonec s čoklama v zádech vyskákal jak erzberský specialista já i Petr a skončili jsme zase na nějaké hlavní cestě, přes kterou právě procházel pasáček se svým stádem.
Od severu zpátky na jih
Ona cesta na sever byla vůbec hodně zábavná a čekaly nás výhledy na pobřeží, přilehlé ostrovy i samotnou nejvyšší horu Samosu. No a sjezd z hor, to bylo také dobrodrůžo, obzvláště kvůli (ne)vzorku na gumách a úplně sjetým destičkám na zadní brzdě. Cestou jsme nevynechali ani odbočku na Kakoperato, kde bych, být tam sám, ani nezastavoval, a pak nás chytl slejvák. Z lesů ven jsme se promočení dostali ani nevím jak a na pobřeží přijeli úplně odjinud, než jsme měli původně v plánu. Na kamenech u silnice jsme v severním ukrutném vichru usušili všechny věci a se sluncem nad hlavou zamířili na Potami a lesem do Leky.
V zapadlé vísce, kde vedla cesta necesta, jsme narazili na malou kafetérii, kde si dal Petr originální gyros a odtud jsme si to namířili zpět na jih. Závratnou 80kilometrovou rychlostí jsem drtil XT po asfaltce, než přišla první ostrá zatáčka. Brzdit jsem mohl, jak jsem chtěl, ale motorka jela vesele dál. Ještěže ze zatáčky nic nevyjelo. Zkrátka, ty silnice tady jsou opravdu nebezpečné a chca nechca člověk musí jet opravdu pomalu, nejlépe krokem. To už jsme se ale dostali k místu, kde se podle mapy můžeme utrhnout na několikakilometrový okruh a vyjet o cestu dál zase na hlavní. Neváháme ani chvíli. Letíme po kamení, štěrku z kopce i do kopce, míjíme vojenský bunkr a po pár broděních se konečně pořádně zas*ráme v hromadách bláta, kam jsme oba museli šlápnout, abychom se nevyváleli.
Výjezd zpět na silnici doprovází očekávání nudné silniční vložky. Ta ale naštěstí netrvá dlouho, protože hned při první příležitosti odbočujeme zpět na horské cesty k větrníkům. Je už ale pozdě, tak to stáčíme do Marathokambosu a tam nás napadá stejná myšlenka - prostě si musíme dát ještě jednou cestu k jeskyni. A taky že jo. Motorky nejely chvilku v klidu a celou cestu jsem se musel smát, jak jsme tomu oba propadli. Pravda, jen do doby, než mě líznul šutr do kolene a po dvou krizovkách, kdy jsem myslel, že to zahodím do kamení, jsem radši trochu zvolnil. Od jeskyně domů to už byla víceméně silniční nuda, tedy až na jednoho po zadním se řítícího domorodce v sedle přetuněného fechtla...
Celý cestopis, pár tipů a rad, co je dobré vědět a rozhovor s majitelem a technikem půjčovny Mirto Rentals najdete v ČMN 43/2010, které vychází výjimečně již ve středu 27. 10. 2010!
Tip na prohlížení fotek: klikněte na první a pak jen šipkou dolů prohlížíte celou galerii! ! !