Mne letošní celodenní projížďka po ostrově Thassos potěšila tím víc, že byla naprosto neplánovaná. První část dovolené jsme totiž trávili na pevnině ve městě Kavala, kde mne hustota provozu a příliš civilizované prostředí k zapůjčení motorky moc nelákalo. Protože nám ale v hotelu zavřeli restauraci a bazén nefungoval snad od začátku, přestěhovala nás fešná delegátka cestovky k našemu nadšení do zmíněného „ostrovního ráje“. Další den ráno už jsme s kamarádem Ondrou bušili na dveře půjčovny. Po krátkém rozmýšlení hopnul Ondra na Yamahu Ténéré, která ho zajímala pro srovnání s BMW F650, jež má doma. Stála ho 50 euro na dva dny a já jsem dal 20 éček za den na Kawasaki KMX 200, protože jsem chtěl něco lehkého a za levňocha, navíc mě lákal dvoutakt.
Lepší jezdit než se koupat
Dopoledne jsme strávili okružní jízdou kolem ostrova po pobřežní „highway“. První zastávka byla na Paradise Beach, kam jsme eskortovali kamaráda, který zvolil malý skútřík pouze pro dopravu do tohoto ráje nudistů. Když už jsme s ním vydrželi „bzučet“ těch 20 kiláků, pomohli jsme mu i najít na pláži místo s dobrým výhledem na německé babičky a pak teprve vyrazili dál svižnějším tempem. Náš slalom mezi pomalými autíčky jsme přerušili jen asi desetiminutovou prohlídkou starobylého kláštera, kde prýští voda, která prý dává mužům sílu a ženám plodnost (neochutnali jsme v obavě před popletením obou pramenů).
Zbytek cesty jsme jen mlsně pokukovali po spoustě krásných pláží, kterým jsme odolávali proto, že při koupání bychom museli slézt z motorky, a to teda nešlo! Po dokončení okružní jízdy (cca 105 km) jsem dolil do KMX přes 8 litrů. To mi oproti KLR 250, co jsem měl minule a která brala sotva 4 litry, přišlo dost, ale on ten dvoutakt holt papá.
Na nejvyšší horu
U našeho hotýlku jsem setřásl z tandemu svého synka a hurá do hor. Nejdřív jsme se chtěli podívat k horskému jezírku, které jsme našli na mapě. Když jsme k němu dorazili, Ondřejovi trošku kazil focení romantického zátiší bagr zaparkovaný na jedné straně a sypaná hráz vyvracející přírodní původ na druhé a mě překvapily prodejní stánky s medem uprostřed lesa – daleko pro zákazníka, zato blízko k úlům. Ty tam kolem lesních cest stojí hodně často a naštěstí jsem se zbytečně obával, že projedeme nějaký včelí roj.
Potom jsme to natáhli lesními zátočinami na nejvyšší horu ostrova. Občasný asfalt chvílemi přecházel v hliněnou cestu a nejvíc jsme si užili šutrů a šotoliny. Nevím, jestli Ondra zařadil na Ténéré něco jiného kromě dvojky nebo trojky, ale moje čiperná mrška chtěla řadit pořád a mě to fakt bavilo. Zadní kolo obuté do slušného drapáku mi občas hráblo a občas mě zase začalo předbíhat (jednou na kraji strže mě to teda až tak nepotěšilo), brzdy fungovaly jak měly, prostě moje motorka mě bavila a oproti Dominátoru, co mám doma, jsem si připadal jako na kole. Pohoda, jen snad bych to „kolo“ potřeboval malinko větší.
Pojistka se vyplatí
Když jsme se dohrabali nahoru, nadšení z jízdy se v nás navíc spojilo ještě s nadšením z toho, že to tam stojí za to. Rozhled super, kolem jen pár podobných, asi 1000 metrů vysokých hor, a za nima kol dokola širé móře. Skvěle byly vidět i trajekty přijíždějící z pevniny do „našeho města“ Skala Prinos, v půli cesty zářil bíle lom na mramor (světoznámý, prozradila mi doma odbornice kamarádka Janička). Kromě nás a motorek stálo nahoře pár starých, asi armádních budov a sloupů se satelity, přistávací plácek tam měl i vrtulník, kdybychom už snad zpátky nechtěli po dvou kolech.
Ale to my jsme rozhodně chtěli! A protože dolů se k síle motorů přidala i síla gravitace, docela to svištělo. V půlce jsem bohužel před nějakým rigolem nechtěně přibrzdil víc, než Ondra čekal, a protože mi ohleduplně nechtěl vjet do zad, tak toho svého mastodonta složil na pěšinu. Lehká oděrka a prasklý úchyt spojkové páčky (který jsme pro dojezd přivázali provázkem) ho stály 50 euro a mě až zamrazilo, když jsem si představil, kolik by stála mašina v propasti – nahoře jsme to kvůli fotce měli na kraji srázu, byl tam docela fičák a mě bláhový pocit, že to máme pojištěný, tak trochu uklidňoval. Připlatit si při půjčení pár drobných za pojistku vám rozhodně doporučuji.
Takže závěrem: myslím, že je fajn půjčit si na dovče něco jiného, než máte doma, mě dvoutaktík docela nadchnul a zážitky a pocity někoho, kdo to doma drtí třeba na čopru, budou určitě stát za popsání.
PS: Policii jsme nepotkali, takže nevím, jaký bodový systém v Řecku panuje.