Kréta je největším řeckým ostrovem a nejjižnějším místem Evropy. Málokdo ví, jak je obrovská, její délka je asi 300 km, šířka v nejužším místě zhruba 12 km a v nejširším 56 km. Žije tu na půl miliónu obyvatel, hlavně ve velkých městech severního pobřeží. Ostrov má jak písčité, oblázkové či skalnaté pláže, tak dvaapůltisícové vrcholy hor Lefká Óri a horské louky s krásnými výhledy do údolí. Mezi pohořími se prostírají úrodné roviny a milovníky turistiky potěší, že jedna z nejhlubších a nejdelších evropských soutěsek, sedmnáctikilometrová Samariá, je právě na Krétě.
Tento ostrov olivovníků a vinné révy je díky promísení mnoha vlivů kolébkou evropské kultury. Nejpodstatnější byla mínojská civilizace, jejíž největší rozmach se datuje více než čtyři tisíce let nazpět. Narodil se tady největší bůh Olympu, Zeus, a bezpočet dalších jmen z řecké mytologie, jako jsou Ikaros nebo Minotaurus, má svůj původ právě zde. Na Krétu unesl Zeus Európé, po níž dostal náš kontinent jméno. Je tedy mimo jiné opravdovým rájem pro toho, kdo hltal (nebo dosud hltá) řecké báje a pověsti.
Heslo bohatý sever - chudý jih platí snad všude. Kdo vyhledává ruch a tep až do svítání, bude spokojený na severu, kde je soustředěna většina měst a turistických středisek. Po zkušenosti zpřed dvou let, kdy jsme do čtyř do rána poslouchali skřehotání ožralých Němek, vyřvávajících zkomolené pecky hitparád z desítek karaoke barů, jsme ale hledali spíše místo, kde se dá přes noc vyspat a zamířili na málo obydlený jih, kam nejezdí skoro nikdo. Romantické večery s lahví úžasného krétského vína jsme trávili v klidu pozorováním západu slunce za ničím nerušeného „zpěvu“ cikád a šumění příboje.
Jak začít
Dojet na motorce přes celé Řecko a kus moře až na Krétu není legrace (vzdušnou čarou je to asi 1800 km), a tak jsme sem doletěli s cestovkou, ubytovali se v hotelu na jihovýchodním pobřeží a půjčili si motorku. Ideální dobou pobytu je konec května nebo začátek června, protože tu ještě nejsou turisté, Kréťané se těší na sezónu, jsou velmi milí, úslužní a také není ještě vedro. Letos, když bylo u nás třicet, tady bylo pětadvacet a příjemně.
Helmy a vybavení jsme si vezli vlastní a za týden jsme najezdili bezmála tisíc kilometrů po většinou úzkých silničkách mezi horami. Nevýhodou zájezdu a stálého ubytování bylo to, že jsme se museli vždy vrátit z mnohdy velké vzdálenosti do hotelu. Jistým řešením by bylo zaplatit si letenku, sehnat motorku a pak se po ostrově pohybovat volně, protože v tomto období není o ubytování nouze a ceny jsou snesitelné.
Není cena jako cena
Vzhledem ke kvalitě ostrovních silniček je nejlepší volbou malé enduro nebo chopper, záleží na tom, kam až se chce člověk vydat. Silnice označované na mapě jako čtvrtá třída často končí šotolinou a kameny. Vyplatí se s Kréťany zabřednout do rozhovoru a nespěchat, rádi pak sleví z obecně stanovené sumy za půjčení. V dědině Ferma, kde jsme bydleli, jsem po dvouhodinovém pokecu s majitelem jedné taverny měl domluvenou motorku o 90 euro levněji, než nabízeli ostatní, a to mi ji ještě majitel půjčovny přivezl z nedalekého města osobně až ke dveřím hotelu.
Nebojte se použít své, byť skromné, znalosti angličtiny a komunikujte, domorodci to mají rádi. Na ostrově neuvidíte muže v kavárnách s novinami, zprávy se předávají ústně a když se někdo odněkud vrací, neváhá zastavit uprostřed silnice a vyřvávat z okénka auta novinky a postřehy na kamarády u stolků, na nichž nesmí chybět ledová káva a popelník.
K vidění je toho mnoho
Pobřežní města jsou až na pár výjimek stejná, skoro v každém najdete přístav, korzo lemované obchůdky s blbostmi, benátskou pevnost (Benátčané ovládali ostrov po mnoho let), spousty taveren a špinavou pláž plnou místních. Neměli byste si ale nechat ujít městečko Agios Nikolaos, v jehož centru je jezírko Vulisméni. Jeho šíje byla prokopána až k moři a jezírko slouží jako přístav malým loďkám. Břehy jezírka jsou obklopeny skalami a tavernami. V Agios Nikolaos jezděte opatrně, uličky jsou velice úzké a někdy mají neskutečný sklon vozovky. Na jedné „křižovatečce“ jsem musel zastavit a dát přednost. Přední kolo nemělo dost adheze a motorka začala smykem couvat. Nevěděl jsem, co dřív, jestli přestat držet rovnováhu oběma nohama, řadit a rozjíždět se, nebo brzdit zadní.
Krásným městem plným velmi drahých hotelů je Elounda, ležící severně od Agios Nikolaos. Projeďte jím a pokračujte po pobřežní silnici pár minut až k ostrovu Spinalonga, který je v podstatě velkým opevněním. Benátčané se na něm udrželi v 16. století ještě padesát let poté, co zbytek Kréty padl do rukou Turkům. Později ostrov sloužil jako kolonie malomocných a ze zdí je dodnes cítit jejich utrpení. Na ostrůvek vozí turisty výletní čluny.
Pokud vás láká návštěva rozvalin, kterých je na Krétě spousta, můžete zajet do Gurniá, nejzachovalejšího mínojského města na ostrově. Ruiny ale vypadají všechny stejně, většinou jde o zbytky zdí nebo pouhé základy staveb. Všude se platí vstupné a není moc o co stát.
Ráj kamenožroutů
Kdo chce vidět víc než pár šutrů, musí se vydat do nejznámějšího archeologického areálu Kréty jménem Knossós, jenž leží nedaleko hlavního města Irákleia spíše ve středu Kréty. Knossós byl v době bronzové centrem říše, která ovládala Egejské moře víc než 4000 let. Proslavil se hlavně díky siru Arthuru Evansovi, jež ho počátkem 20. století „vykopal“ a místy dotvořil (za což ho ostatní vědci odsuzovali), aby měl návštěvník možnost představit si areál tak, jak asi vypadal v dávných dobách své slávy. Je tu k vidění mnoho fresek, jimiž byly stěny paláců kdysi bohatě zdobeny. Památky jako Knóssos navštivte pokud možno brzo ráno, polední slunce učiní i počátkem léta z těchto míst pekelnou výheň.
Kouzlo východního cípu
Po cestě na severovýchod se zastavte v Sítii, velmi starém městě s pěknou pláží a dlouhým kamenným molem, z nějž mohou milovníci lodí obdivovat plachetnice. Ze Sítie už to není daleko na jedno z nejznámějších míst východní Kréty, písečnou pláž Vái v severovýchodním cípu ostrova. Je proslulá tím, že je lemována největším palmovým hájem Evropy, což je ale asi tak všechno. Obrovských volně rostoucích palem je tu skutečně hodně, stejně tolik je ale turistů, které sem denně přivážejí desítky autobusů.
Z Vái jeďte po východním pobřeží na jih a rozhodně navštivte turismem nedotčenou rybářskou vesničku Káto Zákros, ke které vede silnice z hor a na kterou je z výšky nádherný pohled. Zdejší hrstka taveren je proslulá hlavně výbornými čerstvými rybami. Z Káto Zákros se nevracejte zpět na severní hlavní cestu, ale jeďte do vísky Xerókambos. I když tu byla menší enduro-vložka v podobě náhle končícího koberce rozestavěné silnice, náš malý chopper to zvládl. Xerókambos nabízí úchvatnou podívanou na skály v moři, a to hlavně při stoupání na hřebeny hor až do výšky kolem 1500 m n. m.
Měsíc je co dělat
Zajímavých míst je na Krétě ohromné množství a v rámci běžné dovolené nelze procestovat všechno. Byli jsme tu již podruhé a zdaleka jsme neviděli ani polovinu všech zajímavých končin. Přesto při pobytu na tomto malebném místě nikdy nespěchejte. Moře, hory, trosky a přívětiví Kréťané zde jsou a budou další tisíce let.