MX simulátor

Dlouho se v herních komunitách motorkářů volá po simulátoru jedné stopy, který by se snažil být aspoň trochu reálný a ne pouze masově uživatelsky přívětivý. Je pochopitelné, že toto přání je pro velké komerční masové projekty nepřítelem a tak od her jako série MotoGP, či Superbikes Riding Challenge nemůžeme očekávat nic, co by mohlo odradit již tak malou skupinu hráčů věnující se hrám s motocykly. Na internetu se však nyní rozjel blátivý projekt, který není výplodem společnosti dychtící po tržním monopolu, nýbrž nadšence, který sám sedlá MX stroj a je pochopitelně i schopným programátorem.

Čím složitější, tím lehčí
Na internetových stránkách www.mxsimulator.com je k dispozici volně stažitelné demo skýtající dvě tratě a dva motocykly – konkrétně dvoudobou Yamahu YZ 125 a čtyřdobou YZ 250 toho samého výrobce. Minimální hardwarové nároky, ne moc okouzlující grafika, ale o to lepší a složitější hratelnost. Když hru poprvé spustíte, nejspíš nebudete vědět, jak se vůbec rozjet, dokud nenajdete to správné tlačítko na klávesnici. Když už konečně stroj rozpohybujete, bude vám celé ježdění připadat hodně umělé a nepřirozené. V tu dobu je nejvyšší čas otevřít volbu „Bike setup“ a ladit. V tomto setupu si nastavujete od čísla na svém závodním dresu, záležitosti přímo ovlivňující jízdu, jako nastavení stability motocyklu a volby, zda budete při zastavování dávat nohu ze stupačky tlačítkem sami, nebo se o to postará počítač. Je možné, že ze začátku budete hodně zmateni. Gamepad s analogovými ovladači použít nelze a nastavení brzd spočívá v určení jejich síly na zmáčknutí tlačítka. Hra je hodně svižná a tak vám bude připadat i nerealizovatelné manuální řazení. Nenechte se ale hned odbýt. Postupně povypínejte všechny usnadňující volby, naučte se vše dělat sami a hra vás neskutečně zapálí i v demo verzi. Nabízí i hodně stresových situací, například při otáčení na místě, kdy jezdec v minimální rychlosti dělá protipohyb řídítky do druhé strany, aby naklonil stroj na požadovanou stranu, ale po desítkách minutách ježdění se i toto naučíte zvládat a nebudete vyhazovat klávesnici oknem jako já.

V jednoduchosti je síla…
…praví se od pradávna a je to tak. Hra vás svojí jednoduchostí a možnostmi pro zlepšování připoutá k monitoru na nějakou tu hodinu a až budete mít ovládání v ruce a nebudete padat po několika metrech desetkrát za sebou, začnete honit vteřiny na trati a laborovat s nastavením. Především s parametrem stability, který je pro rychlé ježdění vhodné mít na hodnotě kolem 50, fajnšmekři i méně. Na začátek však doporučuji minimálně 80, jinak hru po chvíli vypnete. Skoky jsou tu ale druhým kořením hry, o které se určitě nepřipravte. Parádní whipy jsou realistické a udělat ze skoku obdivuhodný, oku lahodící kousek je opravdu umění, stejně jako projet tobogán nebo usměrňovat stroj v driftu. Zapomenuto není ani na whellies, ale zde musíte hodně trápit spojku na druhý kvalt a skoro z nulové rychlosti, kdy je těžké udržet rovnováhu a nevyklopit se do hlíny, spojku. Zde je podle mě jediný nerealistický prvek hry. YZ 250 jde v reálu na záda opravdu o moc ochotněji než v MX simulátoru při vypnuté korekci whellies.

Plná za lováky
Plnou hru lze získat prostřednictvím oficiálních stránek hry a to poměrně za větší částku, v přepočtu 815 Kč. Na to, že jde de facto o soukromý projekt, je to opravdu poměrně dost na obvyklé poměry a zatím se na celém internetu nenašel nikdo v ČR, kdo by plnou hru měl. Nejeden blátivý chtivec již na ni má ale spadeno. Hra je ovšem pro opravdové srdcaře, co rádi jezdí zpoza řídítek, protože pohled třetí osoby, je kromě pořízování screenshotů nepoužitelný. Dobrá zpráva je, že se hra neustále vyvíjí a věřme, že se časem dočkáme i multiplayeru! Takto si zatím můžete zajezdit s počítačem řízenými soupeři, kterých může být až 40 na 8 různých strojích reálných charakteristik, od zmíněných tří ladiček, přes Hondy CRF až po Kawasaki či Suzuki RM-Z na dvanácti různorodých tratích, včetně haly. Startuje se vždy ze startovacího zařízení.