Skútr nebo motorka?

Start u Bikecentra Vrbovka, kde sídlí redakce ČMN, a cíl na parkovišti supermarketu v Bohnicích. Úkol byl jasně daný: všemi dostupnými prostředky a znalostmi Prahy se dostat do cíle rychleji než soupeř. Propluje zaplněnou Prahou lépe čínský skútr nebo český motard? Stavíme se tedy na pomyslnou startovní linku, taháme mobily z batohů a nastavujeme stopky. Se stiskem odpočítávání se dělí naše příběhy. Jak to probíhalo v očích obou jezdců?

Jak jsem prohrál – Hawk
Prohra nepřichází v úvahu, honilo se mi hlavou při stisku stopek. Ještě jsem přemýšlel, kudy nejlépe vést svoji cestu. Odstartovali jsme a já i Petr taháme za heft. Petr jenom za heft, já i za spojku. Jednička tam nějak nezapadla a já koukám, jak mi Petr mizí v dáli. Proto napravuji svou chybu a tahám za to, co to jde. Během chvíle, ještě před první zatáčkou, Petra předjíždím a upaluji k nábřeží. Proplétám se kolonou a několika ohlédnutími kontroluji, že si čínský Lingben držím za zády.
V tu chvíli mi dochází, že už když jsme jeli do redakce, chtěl jet Petr po magistrále, a tak na ni určitě odbočí. Já volím cestu po nábřeží i proto, že ji mam víc najetou a i v zácpě se dá nábřeží vcelku svižně projet. Trochu tedy polevuji z tempa a v Podolí se setkávám s Petrem na křižovatce, kde se ještě naposled hecujeme. Padne zelená a mažeme. Já nepochybuji o svém vítězství, jenže pak to přijde: semafor uprostřed ničeho, regulující kolonu směrem do centra, mě na červenou drží dobrých pět minut a má představa o vítězství bere za své.
Po úmorném čekání padá zelená a já průjezdem vyšehradského tunýlku startuji proplétačku totálně zapráskaným centrem Prahy. Blata je hodně mrštná a jedinou její slabinou jsou rozjezdy. Pokud nezastavuji, naháním cenné sekundy. Míjím Národní divadlo, Taneční konzervatoř a po Čechově mostě valím na druhý břeh Vltavy. Pak už to jde fofrem, ale semafory jsou neúprosné. Když se napojuji na konec ucpané magistrály, zjišťuji, že plechovkáři jsou vlastně docela fajn. Jeden řidič oktávie dokonce i sklopil boční zrcátko, abych se vedle něj a dodávku vešel (nechtěl o něj přijít...), protože v množství úzkosti, že to nestihnu dřív než můj sok, se táhnu i nejmenšími skulinami.
Když přijíždím na bohnické sídliště, netrpělivě vyhlížím na parkovišti supermarketu Petra a jeho pilu. A je tam... Ten lajdák s nohama nahoře vesele čeká, až se mě vysměje. Směs pocitů, co se ve mě honily, by nenamíchal ani čínský kuchař. Každopádně po rozpravě a zastavení stopek zjišťujeme, že časový rozdíl je dvě minutky, což ještě není tak hrozné.

Jak jsem vyhrál – Petr
Skútr Lingben a já stojíme na startu u redakce ČMN. Vedle mě nažhavený Kuba "Hawk" s ještě nažhavenější Blatkou. Promýšlím si trasu a rozhoduji se, že to dám do Kobylis přes Nuselák. Start! Oba mačkáme stopky na mobilech, dávám plnej a vyrážím. Jsem první! Hurá! Ale jak vyjedu na hlavní, tak kolem mě hhhnnn! - proletí Kuba na Blatce. No počkej! Na nábřeží v koloně ho vidím, jak prostředkem kličkuje jak zajíc, tak to beru zleva a ujímám se opět vedení. Na rovince u podolského bazénu mi Kuba „na motor“ vrací úder. Dohoním ho na semaforech, Kuba neskutečně vysmátý, jenže zatímco on pokračuje rovně, já to beru doprava nahoru na Nuselák.
Jenže sakra! Nuselák úplně ucpaný. Teď zase já kličkuju jak zajíc mezi auty. Je to závod, je to závod... jenomže ta kolona nebere konce, stojí to až na Štvanici. Bouračka auta se skútrem. Ne s mým, díky bohu. Pak se to konečně rozjelo a já to valil, co to šlo (čili 65 – 70 km/h). Argentinská volná, paráda, nahoru Holešovičkama, už jsem skoro u cíle, zatáčku po uchu, poslední světla, naštěstí zelená, parkoviště, cíl a... Kuba nikde! Zakrátko zase slyším zdálky to hhhnnn! hhhnnn! , a Kuba je tady. Ač to na začátku nevypadalo, já toho čínského Lingbena dotáhl vítězně do cíle!

Co na to časomíra?
Hawk – Blata 125 BXM / vzdálenost 17,6 km / čas 27:36 / průměrná rychlost 38,2 km/h
Petr - Lingben 125T-38 / vzdálenost 17,8 km / čas 25:34 / průměrná rychlost 41,7 km/h

Závěr
Je lepší na průjezd městem motorka nebo skútr? Při proplétání se kolonami se ukázalo, že skútr je širší a s řídítky a zrcátky to není tak snadné jako s Blatou. Na skútru to máte ale mnohem jednodušší na křižovatkách. Pokud jezdíte městem denodenně do práce a není vám 16, abyste furt hopsali na řadičce, tak jednoznačně vyhrává skútr a jeho variátor.