Laskavě brutální čtyřnožka

Parádním náčiním pro nás „hobíky“ jsou španělské stroje Gas Gas. Vloni na podzim jsme ozkoušeli dvoudobé enduro EC 300 a čtyřdobé FSE 450 a jelikož se nám stroje líbily, zajímalo nás, jak se asi chová čtyřkolka též značky, Wild H.P.? Co to asi znamená? Divoké koňské síly?

Srdíčko vyjmuté v nezměněné podobě z endur FSE 450 obaluje masivní ocelový rám z jäckelu obdélníkového průřezu a klasických trubek, přední odpružení dvojitá „A“ ramena jsou v docela velkém úhlu předkloněna, zadek nese duralová kývačka s pákovím. Gas Gas všude namontoval ve všech směrech plně nastavitelné Öhlinsy, přední kola jsou desetipalcová, zadní devítipalcová, ráfky jsme měli obyčejné plechové.

Čtyřdobý jednoválec o objemu čtyři sta padesát je vybaven čtyřmi ventily, šestikvaltem, startérem a vstřikováním Magneti Marelli. Sytič je automatický, takže ani ve větší zimě není problém se startováním. Byť se to nezdá, i tahle skoro čistě sportovní věc je homologovaná na silnici, má totiž blinkry, světla a všecko potřebné, i místo na lékárnu a vercajk pod sedlem. Stačí namontovat zrcátka a šup do města. Ovladače na řídítkách jsou z endur Gas Gas, plyn byl díkybohu normální motorkový heft.

Na malé rozbahněné motokrosové trati u přeškrtnuté cedule Choustníkovo Hradiště jsme dali Gasovi pěkně do těla. Gas Gas je silák a s rozmoklým terénem si poradil s cigaretou mezi zuby.

Motor má výkonu všude dost (aspoň pro hobíka), převodovka parádně překrývá, spojka jde mačkat lehoučce a stopu si drží čtyřkolka taky perfektně. Sedlo je vzadu rovné a placaté, dostatečně široké, vpředu naopak úzké a oblé, jako kmen stromu. Celková ergonomie mi připadala dobrá, účelová.