Matěji, kromě české ligy jezdíš i pár zahraničních. Kde všude si letos dostal angažmá?
Přišly mi nabídky do polské extraligy, švédské i anglické elitní ligy, ale Anglii jsem odmítl. Jednak bych měl moc závodů a nevešel se do kalendáře s mým materiálním zabezpečením a také se stává, že kluci, kterým to tady jde, se v Anglii naopak nechytí a naopak. Podepsal jsem Polsko, Švédsko a Německo. Pro mě je priorita zatím MS juniorů. Takže, po zralé úvaze jsme dospěli k závěru, že na anglickou ligu mám ještě čas.
Nehrála v tom rozhodnutí roli i tvoje zkušenost z Anglie z roku 2007, kdys tam měl nepříjemný pád?
Trochu jsem nahlídl, jak to tam chodí a jak vypadají místní dráhy, ale rozhodně to neovlivnilo rozhodnutí, to bych pak nemohl jezdit nikde a ani závodit. Taky už těch pádů jsem měl tolik, že to tak neberu. Hlavní je se brzy vrátit na závody a zdravý dobře zajet. To se pak na takové nepříjemnosti lépe zapomíná.
Co se tam tenkrát vlastně stalo?
Při jedné jízdě v Glasgowě jsme se s dalším jezdcem honili o druhé místo. Nějak jsme se šťouchli, já jsem upadl a závodník, který jel poslední, i když měl půl rovinky místa, mi přejel motorem hlavu. Praskla mi helma a čtyřicet minut jsem byl v bezvědomí. U toho jsem si udělal ještě meniskus v koleni. Měl jsem kvůli tomu měsíc pauzu, ale pak jsme jeli na MS juniorů družstev, kde jsme zajeli třetí místo.
Sezona začíná. Jak probíhala tvoje zimní příprava?
Osmnáctého října jsem jel poslední závod. Pak jsem si dal přibližně měsíc pauzu a zimní příprava začala v půlce listopadu. Hlavní náplň ale nejdřív bylo dodělat si zase další část školy, která musela jít kvůli závodění stranou.
Fyzická příprava čítá třikrát týdně posilovnu a dvakrát týdně k tomu doplňkově squash nebo běhání na pásu. Také jsem si pořídil minulý rok terénní motorku, což mě baví, ale bohužel jsem se na ni prakticky nedostal. Přes zimu se ale hlavně připravují motorky na novou sezónu. K tomu všemu jsem ještě začal spolupracovat s psycholožkou.
Je psycholog standardní součástí plochodrážního týmu?
Spíš je součástí každého profesionálního sportovce. Na ploché dráze je fyzická příprava stejně důležitá jako psychická. Když máš větší sílu, tak si i víc věříš. A stejně tak potřebuješ být i vyrovnaný. Víc než o nadměrné fyzické síle je plochá dráha o hlavě a psychice.
Letos jsi získal divokou kartu na pražskou GP. Připravuješ se na ni nějak speciálně?
Na každý závod se připravuju, jak můžu. Speciálně na GP budu mít připravené dva motocykly a kombinézu, kde bude jiný design, motorky budou osazeny lepšími komponenty. Taktika se bude řešit operativně podle toho, jak bude vypadat dráha, jaký bude počasí a další faktory. Rozhodně ale budu u sebe mít svoji psycholožku.
Budeš na startu s takovými esy jako je Nicki Pedersen nebo Jason Crump, budeš se od nich snažit něco okoukat?
Když pozoruji závodníky světové úrovně, tak se hlavně koukám na jejich motorky, na to, co na dráze dělají, jakou jedou stopu a jak tu motorku nechají jet. Dobré je sledovat v televizi, je tam vidět víc věci. Občas mi to pak jde líp.
Jaké typy závodníků jezdí GP?
Nejlepších patnáct z celého světa. Jsou různé typy jezdců. Buď to někdo láme přes nohu třeba jako Rune Holta, nebo jsou techničtí jezdci jako Nicki, Adams, Crumpy nebo Jonsson. Ty prostě vědí, co si můžou dovolit, kam tu motorku mají dát, proč a že je to tak dobře.
A co loňský vítěz z Prahy Nicki Pedersen?
Nicki byl bouřlivák, v depu se pral, teď se ale uklidnil a když se koukáš na jeho jízdu, tak ta je prostě profesorská, vůbec už nejančí a jede klidně bez chyb.
Máš z těchto jmen respekt?
Když jdu na jízdu s takovýmhle závodníkem, tak vnímám, že tam je, musím ze sebe dát všechno, ale rozhodně se nebojím, protože vím, že on to má pod kontrolou a když mě bude chtít předjet, tak mě předjede, a nemusí se mě za každou cenu dotknout nebo sundat. Nejhorší jsou závodníci, viz. druhá liga v Polsku, kteří jsou rychlí, ale nemají to pod kontrolou. Čím horší závodník, tím horší pocit, když s nimi jdeš na pásku.
Srážka s blbcem nebo hrazením asi bolí… Tys takhle narazil už víckrát.
Dá se říct, že každou sezonu jsem měl nějaký horší pád se zraněním. Snad jen rok 2006 se bez většího zranění obešel. Loni celá sezona probíhala nad očekávání, až do Lendavy, kde jsem měl těžký pád. Přetrhl jsem si ledvinu a narazil hrudník.
No, to není moc příjemné. Změňme téma – jakou jezdíš motorku?
Celá rámovina, vidlice, střední a zadní díl jsou tuzemské JRM. Motor mám italský GM, který mi ladí Bohumil Brhel, který mi dělá i trenéra. Řídítka jsou Renthal, plyn Joker nebo Magura, kola jsou jako většina ze Španělska a karburátor Blixt, to je základní technika. Důležitá je spojka. Tu mám českou LZ Engineering, na jejíž vývoji také spolupracuji. Snažím se dopasovat ale i NEB.
Kolik váží plochodrážní speciál?
Moje motorka má 67 – 68 kg.
A výkon nebo krouťák máte změřený?
To ne. Víc než samotná hodnota maximálního výkonu je důležitější charakteristika motoru.
Když se na tvoji motorku podívám, přijde mi hodně jednoduchá. Je vůbec na plochodrážním stroji ještě co zlepšovat?
Nejtěžší je ji dobře nastavit, aby ti vyhovovala. Základ je najít si věci, které máš rád – jaká ti vyhovuje spojka, jestli utaženější nebo volnější. Zjistit, jaké ti vyhovují setrváky, vačka, jak načasovaný motor...
Z toho co povídáš, to vypadá, že plochodrážní technika je daleko před možnostmi samotných jezdců?
Ve vyrovnání se technice se ukrývá kus umění ploché dráhy. Jde o to, přenést co nejvíce výkonu motoru správně na dráhu. Můžeš mít motor se 120 koňmi, ale je ti k ničemu, protože ho nevyužiješ. Každý musí najít, co mu sedí, s čím je rychlý, i dobře startuje. Ideální start je takový, když máš přední kolo až do nájezdu do zatáčky deset centimetrů nad zemí.
Piluješ na trénincích techniku jízdy, máš nějaké nedostatky?
Každý má nedostatky. Já bych potřeboval například zlepšit výjezdy ze zatáček, soustředím se na to, snažím se to zlepšovat na trénincích, kde se převážně věnujeme testování motocyklů.
Jak vypadá takový týden plochodrážního závodníka v sezoně?
Ideální je mít dva, maximálně tři závody do týdne. Pokud si najdeš kvalitní závody a jedeš dobře, dokáže tě tento počet uživit a realizovat se dál. Občas se ale stane, že máš třeba 14 dní frmol, kdy jedeš 10 závodů a pak 10 dní do ničeho nehrábneš, protože nejsou závody. Záleží, jak jsou postavené kalendáře závodů stanovené jednotlivých federací. Já mám letos v plánu 75 závodů. Kalendář jsme připravovali přes zimu.
Je pro tebe větším lákadlem Zlatá přilba se svým dlouholetým renomé nebo seriál závodů GP?
Zlatá přilba je krásný světově uznávaný závod, ale pořád je „jen“ volný. Můj životní cíl je stát se stálým účastníkem GP. U nás je třeba jen 50 jezdců, ale ve Švédsku, Polsku, Anglii, dalších zemích jsou stovky jezdců a ty víš, že jsi mezi patnácti nejlepšími.
A co dlouhá nebo ledová plochá dráha, to tě neláká?
Zkoušel jsem se projet na dlouhé, ale ty doby, kdy Špinka, Štancl a další jezdili všechno, jsou pryč. Dnes se musíš na něco specializovat, abys měl šanci to dělat pořádně a na té nejlepší úrovni.
Zmínil jsi GP, letos pojedeš jeden závod a kromě toho kvalifikaci pro příští rok. Je to tvůj hlavní cíl?
Letos se budu víc soustředit na MS juniorů a celou reprezentaci. Jet kvalifikace do Grand Prix je velkou výzvou, ale rozhodně to není moje letošní priorita. Finálový závod je o štěstí. Kdybych se do GP teoreticky dostal, nemám stejně takové materiální, finanční ani jiné zabezpečení, abych mohl celý seriál odjet na rozumné úrovni. Hlavní je jít pořád nahoru. Doufám, že do dvou let by už situace mohla být jiná.