Zážitky z Grand Prix České republiky

S kamarádem do Brna vyrážíme už ve čtvrtek, že přespíme u mě a hned ráno vyrazíme omrknout tréninky. Nechci předbíhat události, ale kdybych lístky nedostal darem, hodně bych se rozmýšlel, jestli to za ty peníze stojí. Máme pokyny, že lístky dostaneme v Motorestu pod okruhem. Chyba lávky. Posílají nás zpět do Ostrovačic na MÚ. Vše v proběhne v pořádku a já již rozlepuji obálku, kde jsou dva lístky, které platí na všechny přírodní tribuny. Jasně volíme tribuna C na „stadionu“ pro její nejlepší atmosféru. Dojíždíme k okruhu a tam už nás nekompromisně 10 sekuriťáků posílá na parkoviště, kde jsme rázem o 150 Kč chudší za parkovné auta na celý den. Přímo na Céčko je to nějakých 35 minut chůze, autobus nám ujíždí a tak si děláme krásny výšlap. Aspoň to bude cennější pohled za tu snahu. I přesto, že je pátek, tribuna je plná jako při nedělním závodě WSBK. Usedáme a koukáme na zrovna probíhající trénink 125. Je to nehorázný hukot, co dokáže takový objem. Jelikož nás trápí hlad, dáváme si hamburger za krásných 65 Kč. Mně to bylo jasné, že ceny se zvednou, ale nečekal jsem, že o tolik. Pivo lidových 50 Kč, to jen tak pro představu. Mávnu nad tím rukou a sleduji další třídu 250 a nakonec MotoGP. Jsem unesený a dokonce mi dneska nevadí opilí němečtí fanoušci neustále pokřikující hesla, která s motorkami mají pramálo společného. Páteční program končí a my opět šlapeme k autu. Zajímavé je, že Čechy po cestě téměř nepotkáváme a tak si připadáme jako v cizině.

Sobotní program jsme vynechali, jelikož počasí nepřálo, celý den pršelo a teploty se k létu vůbec nehodily.

V neděli jsme trošku zaspali a tak přicházíme na tribunu těsně před koncem 125. Brno začíná být ucpané a kolony k automotodromu jsou častější. Necháváme auto ve vesnici pod okruhem a jdeme pěšky na autobus, který jede od Motorestu k hlavní tribuně. K Céčku bohužel opět musíme pěšky a tak nám cesta zabere téměř 45 min. Všude plno lidí, Céčko je téměř zaplněné, a tak usedáme mezi dav. Hlasatel oznamuje 146 tisíc návštěvníků. Solidní počet, ale na minulý rok trošku ztrácí. Líbí se mi maďarští fanoušci, kteří vytvořili z triček svojí národní vlajku. Škoda jen, že Gábor Talmácsi nedojel na bednu. Nejvíce fanoušků, snad z celé Evropy (po cestě domu jsme viděli i motorky s finskou SPZ) má jak jinak než Valentino Rossi. Poslední početnější skupinkou jsou fanoušci našeho Lukáše Peška, kterému ovšem štěstí nepřálo a postupně se propadal z nadějného 6. místa až na konečné 14. místo. Evidentně mu motorka nejela, oproti konkurenci.

Dneska už mi němečtí fanoušci vadí. Nic proti nim, ale neviděl jsem, že by Maďar či Ital házel lidem pod nohy dělobuchy a na dráhu vystřeloval pyrotechniku. Zajímavé, že pořadatelé, leč jich u plotů stálo hodně, nikterak nereagovali. Kordona policistů procházející okolo jako by měla klapky na očích. Asi se čeká na to, až dělobuch někomu roztrhne nohu, jak je to v Česku zvykem. Jako protiklad byla skupinka fanoušků Lukáše Peška a Valentina, kteří utvářeli skvělou kulisu a tak pocity ze závodu byly násobeny.

Při pádu Stonera v sedmém kole celý stadion povstal a slavil, jelikož se jejich miláček Rossi dostal do vedení. Stonera mi bylo líto, a ještě více mi bylo líto, že neuvidíme souboj o prvenství v závodě MotoGP. Plně mi to ovšem vynahradila podívaná na promíchané pořadí jezdců, než jsem tomu byl zvyklý z průběhu celého seriálu. Nejvíce jsem byl překvapen z Antony Westa, který dlouho držel čtvrtou pozici. Skvělý den měl Elias, který se dostal z třinácté startovní pozice až na konečné druhé místo. Dukatka mu evidentně šlapala parádně a dravý styl jízdy mu vynesl první bednu v této sezóně. To, že na chvostu uvidím kroužit trojici Pedrosa, Edwards, Toseland, by mě ani ve snu nenapadla. Můj oblíbenec Hopper si po dlouhé pauze, zaviněné zraněním, vedle dobře, bohůžel ke konci nejspíš odešly pneu nebo fyzička a tak se propadl až na 11. místo. Vale dojíždí stylově po zadním do cíle a tak se lidi hromadí u plotu, aby aspoň zahledli svého idola při vítězných oslavách, jelikož se k bouřlivému odhazování věcí do davu neodhodlal, mohli jsme aspoň shlédnout krátkou gumovačku.

Rychle mizíme, abychom se aspoň částečně vyhnuli ucpané dálnici. Cesta k auto byla lehce komplikovaná, protože kolem byl neskutečný počet lidí. Cesta domů proběhla relativně v klidu a já si opět pouštím záznam z Eurosportu. Zážitek to byl neskutečný, ale jak jsem již říkal na začátku, kdybych lístky nedostal, 2000 Kč bych do nich neinvestoval a raději sledoval závod v televizi. Přeci jen hrálo plno faktorů proti, ale je pravda že, člověk by měl tu atmosféru aspoň jednou zažít.