Je to od Ducati nefér – čím dál hustší provoz, přísnější silniční předpisy, horší silnice, a ona nám servíruje motorky, proti jejichž tvarům jsou soutěže miss vzrušující asi jako výstava zrajících sýrů. Navíc ty výkony a schopnosti podvozků… Je těžké se do těchto krásek nezamilovat, nad osm-čtyři-osmou budu asi doživotně áchat a óchat, sex-appeal Panigale také může zpochybnit leda slepec. Pokud to máte stejně jako já, ovšem na rozdíl ode mého to vaše konto nabádá ke koupi nové Ducati, jste šťastní lidé. Jako u krásných žen však ani zde vzhled není všechno a každodenní soužití nemusí být pro každého. Tyhle motorky nebyly stvořeny pro české třetitřídky, nicméně když už si jednou uděláte radost, s čím byste měli počítat?
Vybrali jsme si výživně horký loňský letní den, upnuli kombinézy, ukázali dlouhý nos na nejoblíbenější českou ilegální závodní dráhu Liběchov–Dubá a vyrazili z Prahy na jih směr Dobříš, Kamýk nad Vltavou a tak, zkrátka běžná středočeská silniční deprese pramenící z ostrého kontrastu pěkného prostředí a hezky namotaných silniček s jejich povrchem občas na úrovni mongolských pist. Jo, tohle bude příjemný masochistický zážitek.
Racing na 100 %
Na 848 jsem po silnici už něco najezdil, rozhodně je zde příjemnější než 1098/1198 s brutálním motorem a širokou zadní gumou. Působí drobnějším a živějším dojmem, ale že by to byl zrovna cesťák? Dvakrát u nás prohrála s Triumphem Daytona právě proto, že neumí jezdit pomalu a na špatných silnicích. Hodně natažená pozice jezdce, slabý motor v nízkých otáčkách, tvrdé odpružení dělající vám ze zadku tatarák a ze zápěstí skládačku pro mediky… Vlastně jsme jeli jen ověřit, že Panigale je o krok dál i na silnici. Mrňavá motorka, širokánská řídítka, sedlo podstatně blíž k nim, elektronicky stavitelný podvozek, všechno mluvilo ve prospěch nové královny dvouválců.
O hodinu a 60 km dále jsem tyhle psychotický italský trubky málem vzteky zahodil do křoví. Panigale si mě s rozmarností italské manekýnky hezky vychutnala. „Chtěl jsi hardcore, novinářskej, tady ho máš, smaž se! “ chrchlala z výfuku a já se fakticky smažil, neboť sálání od zadního válce je tady snad ještě horší než na 1198. Panigale, na trati neuvěřitelně lehkonohá, je na silnici hrozná dřina. Měřím 174 cm a když zalehnu, mám zadek na zadní kapotě a helmu skoro na plexi. Je kratičká a náležitě nervózní, zadní okruhová dvoustovka také na silnici otravuje. A ten podvozek, ufuf… V režimu Race je pro mě tak tvrdý, že plním funkci trpěného doplňku, tlumiče se prostě nehnou. Na Sport je to o fous lepší, i tak ale většinu cesty po rozbitých silnicích musím absolvovat ve stupačkách. Ani mě ve finále nepřekvapilo, že mi na dálnici ruplo v zádech a zbytek dne jsem strávil v přítomnosti dámské růžové pilulky. Tohle mít doma, tak mě čeká zásadní překopání nastavení podvozku.
A přesto mám pocit, že by to pomohlo jen částečně. Stejně náročný na používání je v běžném provozu totiž i motor. Máte sice možnost volby tří motorových map, ovšem na Rain i Sport je reakce na plyn taková zkouřená hlavně při rozjezdu, a ani na Race nemáte pocit, že by se dvouválci nějak zvlášť chtělo vespodu žít. Vibrace, tvrdý chod, v tomhle je Superquadro na hony vzdálené staré Testastrettě. Pravá chvíle tohoto čistě závodního jádra přichází nad osmi tisíci otáček a vše pod tím je prakticky volnoběh. Jenže – kde proboha mezi poli mám držet tuhle 195koňovou bestii u huby?!
Větší a pohodovější
Výměna mečů kdesi v lesích. Už dlouho jsem Davida neviděl tak šťastného, jako když jsem mu předával Panigale. Zaprvé proto, že doteď za mnou na 848 trpěl (a já trpěl na Panigale), a zadruhé proto, že tohle je motorka přesně pro něj. Se svými 40 kilogramy nad mou srandaváhu dokáže motorku zatížit tak, že pod ním funguje. Plný plyn, plné brzdy, nic mezi tím, to David i Panigale zbožňují. Jednou nohou ve špitále, druhou v kriminále. „Na trojku jsem dal plný plyn, ve 150 trhnul řídítky a málem to přehodil! “ chrlil na mě v redakci dojmy, dokonale vyblázněný a naspídovaný.
To mně stačilo ujet 20 metrů na 848, abych věděl, co by byla má volba. Připadám si málem jako v bavlnce a musím se smát, jak je všechno relativní. Velká štíhlá motorka se spoustou prostoru pro pilota, užší řídítka mi překvapivě sedí lépe, a tlumiče se dokonce hýbou! Možná to dělá rozložení hmotnosti, kdy u Panigale máte vše narvané sportovně vepředu, zatímco 848 působí vyváženěji a ve finále i pohodověji a pohodlněji. Ne, tohle zdaleka ještě není mrtvý koncept a jen vítám, že v Ducati, aspoň podle dosavadních vyjádření, neplánují „malou“ Panigale.
Menší Testastretta je v tomhle prostředí skvělá, zdaleka tolik nevibruje, lehce a volně se točí a pěkně ovládá. Ve středních otáčkách má sice citelnou díru, ale já to používal jako takový omezovač. Většinou jsem se pohyboval do 140 km/h, Panigale se tou dobou ještě ukrutně nudí, tady už je to pohoda. Díky dlouhým převodům (furt jsem měl o kvalt níž než na Panigale) člověk prohání převodovku a má příjemně akční pocit, monoblokové brzdy M4 jsou minimálně stejně dobré jako nové M50 na Panigale (obojí je naprostá špička), bodíka ztrácejí akorát za absenci ABS.
S rozumem v hrsti
Do redakce už jsem dorazil opět s úsměvem na rtech. Ano, 848EVO je poměrně nepohodlná motorka pro jízdu na českých okreskách, ale zdaleka není tak frustrující jako Panigale. Ta pro mě zůstane asi navždy čistě okruhovou motorkou, která by na okruhu měla zůstat. Pomalou jízdu nesnáší a rychlosti, v nichž začíná fungovat, se neslučují s drtivou většinou našich silnic. Na zimu naleštit a do obýváku, na léto do laminátů a na okruhy. Samozřejmě na ní v běžném provozu jezdit můžete, mně se však nepodařilo najít odpověď na esenciální otázku: proč?
Pokud bych toužil po superbiku Ducati kvůli tomu, co tahle značka dokáže nabídnout (úchvatný design, motor V2, sportovní stavba), a svůj stroj si chtěl užívat i jinde než na závodních drahách, jednoznačně bych šel do 848EVO. A nejlépe do verze Corse SE s kontrolou trakce, ještě lepšími brzdami a zadním Öhlinsem za příplatek směšných třiceti Palackých. Její míra iracionality je podstatně nižší než u Panigale.
Technická data Ducati 848EVO
Technická data Ducati 1199 Panigale S
Aktuální vydání ČMN možno zakoupit v prodejnách tisku, případně v elektronické podobě na
www.publero.com nebo
www.floowie.cz