Jeden den, dvě motorky, dvě holky a komentářů tolik, že jenom jejich přepis z diktafonu by zabral několik stran. Jo, tenhle test mě bavil – už jen proto, jak jsem od začátku do konce s otevřenou pusou koukal, jak strašně odlišně tyhle motorky vidím já a jak naše testmanky (vlastně testwomen).
Život je totiž otázkou priorit a řeknu bez mučení, po testu na jaře roku 2009 jsem Gladia považoval za omyl. Do prapodivného oděvu zahalený stroj s trestnou lavicí místo sedla, mizernými brzdami, vysokým těžištěm a tvrdým cukancem motoru odspodu, kde ani krásný zátah dvouválce, jeho zvuk a nizoučká spotřeba prostě nebyly schopny přebít negativa. Monster byl pro mě jasným favoritem – byť též není bez chyby (nepříjemné páčky, nádrž drtící pánům jejich pýchu, slabší průběh výkonu ve středních otáčkách – tenhle motor křičí po otevřených výfucích! ), bodoval u mě sportovním posazem, nízkou výškou sedla a celkovým charakterem. Jasná věc, takhle ten test dopadne. Ovšem, mýlit se je lidské…
Part 0: o provokaci
Vyrážíme od redakce na Berounsko, před sebou několik desítek kilometrů městského provozu a zakroucených okresek. Helča si bere Gladia, Kytí Monstera. Jelikož používáme interkom Interphone F4 (vychytaná věcička, maximální spokojenost), dostávám od Kytí informace „on-line“.
Razím vepředu cestu na novém Firebladu a protože znám sportovní choutky své choti, volím svižnější tempo. Po čase mi ale brblání „to nejede, ježiš to nejede“ začne lézt krkem: tak přidej pořádně! „Ale já mám plyn na doraz! Hele, co jsou ta světýlka, co tu na mě blikaj?“ To ti hlásí přetočený motor a blížící se omezovač. „Aha, takže teď už to asi jet nezačne… Zkouším rychle řadit a jet na krouťák, zkouším vytáčet kvalty, a furt nic. Jak říká Cimrman, chvíle očekávání střídají chvíle zklamání.“ Na posledních pár kilometrů se holky prohazují a i na tom kousku slyším ve sluchátkách pochvalné: „No, to je o něčem jiným.“ Jestli moje žena dá přednost Gladiovi, tak se snad rozvedu. Ke konci už mě schválně dráždí: „Monster je prostě efektní ohromítko, funkční prdítko.“ Počkej doma!
Part 1: o motoru
První zastávka na focení a konečně příležitost také pro Helču, aby se vyjádřila. Nešetří nadšením ze Suzuki: „Gladius hrozně příjemně padne do ruky, páčky jdou měkce, řazení jakbysmet, jedničku má ode mě přístrojovka s ukazatelem kvaltů a jedničku s hvězdičkou zrcátka. Motorka je kraťounká od sedla k řídítkům, takže působí hrozně manévrovatelně a malinkatě, pro menší holku prostě akorát. Líbil se mi krouťák, i málo vytočený motor žene motorku dopředu. Chtělo by to ale lepší brzdy, tady je to nic-nic a najednou stojím. Jsem radši, když se na začátku zakousnou a vím, že brzdím.“
Kytí si přisazuje: „Gladius vyhrává na plný čáře, už proto, že jede! A taky ten posaz – má užší řídítka, takže mě z nich nebolej ruce, kdežto Monster je má tak široký, že se na něm nemůžu ani hejbat. Chci si vysednout do zatáčky, ale už mám ty ruce tak natažený, že mě to prostě nepustí. Suzuki má taky tužší podvozek a v zatáčkách působí hbitěji.“ Helča ale trochu nesouhlasí: „Mně se Monstřík do zatáček docela pěkně skládal, přijde mi sportovnější. Je ale fakt, že ve městě na tom dost visíš. Spojka navíc bere až na konci a ty páčky nejsou nic moc.“ Na tom se obě pilotky shodly a asi to slyšeli až v Itálii, protože pro v roce 2010 už měl dostat malý Monstřík páčky jiné, nastavitelné.
A shodly se též na výborných brzdách i na tom, že je Ducati úžasně nízká. „Jediná motorka, u které se při zastavení opřu až o paty,“ hodnotí 164 cm vysoká Kytí. Helča navíc přidává: „Je to paradox, maličká motorka, ale při jízdě na ní i brouček vypadá mohutně.“ To ty roztažené výfuky a široká řídítka. Zaráží mě, a u holek obzvlášť, že se ještě nehodnotil design. Že je Monster hezčí, o tom se moc nediskutuje, ale že by to byla nějaká výhoda? „U holky na motorce zatím ještě stačí jen to, že je holka,“ stírá Helča moji poznámku o případném snadnějším balení kluků na Ducati a já radši už mlčím. Přeci jen, výplaty dělá ona…
Part 2: o posazu
Tak „z první dobrý“ to vypadá jasně na Gladia. Snadnější ovladatelnost, lepší krouťák, zkrátka čtyřventilový vodník sedí holkám lépe než dvouventilový vzducháč s dlouhými kvalty.
Frčíme na další focení, Kytí na Gladiovi, Helča na Monsteru. A ta se hned po příjezdu začne Itala trochu zastávat: „Takhle po delší době se mi Monstřík začíná docela líbit. Trochu mě štve dlouhá jednička a divná spojka, jednou mi to z rozjezdu zdechlo, že mě to málem shodilo, ale jinak dobrý. Vzala bych to zpátky po dálnici, ať vidím, jestli to, jak je na Monsteru člověk tak připitoměle skloněnej, pomáhá. Teď na okreskách možná jedu stejně, ale připadám si rychlejší tou pozicí zavěšenýho závodníka. A fakt se mi líbí brzdy. Vím, že je využívám na 50 %, ale prostě na ně hamtnu a už cítím, že to něco dělá.“
Tak to bych se vsadil, že pomáhá. Gladius je klasický naháč, vše přes 120 už je problém, na Monsteru jsem jel v krosové (! ) helmě 160 a úplně v pohodě. Ačkoli, já se v tomhle testu radši o nic sázet nebudu, kdo ví, co se ještě dozvím…
Part 3: o dálnici
Do redakce to tedy bereme kus po dálnici, holky se prostřídají, a už parkujeme ve Vrbovce. Helča sundává helmu: „Tak ta dálnice je bez diskusí. Na Monsteru nefouká, jednoznačně! “ Jenže Kytí má zase svůj názor. „No… Zkoušela jsem takovou tu klasickou naháčovskou rychlost 140 a neviděla jsem mezi nimi takovej rozdíl. Minimálně nemůžu říct, že by byl Monster výrazně lepší, fakt mi to přišlo skoro nastejno. Ovšem, překvapil motorem. Zatímco Gladius jel na 9500 otáček rovný dvě kila a víc nic, tak Monster na to potřeboval o tisícovku míň a dech mu docházel až při 208 do kopce, po rovině by ještě šel! On Gladius pořád vypadá, že jede líp, ale v těch vyšších točkách…“ „Jo, jenže právě až v těch vyšších,“ shrnuje to Helča, „jinak zpět k dálnici – vzpomněla jsem si na časy, kdy jsme jezdili na dovolený, všichni kapotovaný efjéčka a já za nimi na čtyřstovce Banditkovi, 500 km po Německu, plnej plyn, 180, víc to nešlo, šílenost. Tady je to pro mě jednoznačný, na Gladiovi už jsem zase začínala takový to svoje cestování s hlavou v pračce, zatímco na Monsteru je to úplná pohoda! “
Part 4: o image
Že by to nakonec byla remíza? „Kdybych si měla vzít jednu motorku domů, tak Gladia,“ zamítá tuhle možnost Helča. „Tam sednu a jedu. Na Monsteru by to byla práce, musela bych si zvyknout, a jde o to, jestli ta image, kterou bych tím získala, za to stojí.“ „Monster je zkrátka o image,“ potvrzuje Kytí, „je hezkej, má pěknej zvuk, a to, že nejede, spoustě holek ani vadit nebude.“ „Do normálního provozu jede až až,“ upřesňuje protistrana, „jenže občas musíš trochu počkat, než si to tam ten motor odkodrcá, zatímco u Gladia je to hned.“ „Přesně, jde o tu okamžitou reakci – v dnešním provozu, když chceš něco předjet, tak musíš rychle, nemůžeš mít kilometr na rozdejchání.“ Kdepak, v tomhle mají holky jasno. Prostě Gladius.
Nepřekvapuje mě, že obě pilotky dávají přednost přístrojovce Gladia, ta na Monsteru jim přijde nepřehledná. Ale další z mnoha šoků zažívám u hodnocení sedel. „Vůbec nevím, o kterém říct, že je pohodlnější,“ váhá Helča. Nutno upřesnit, že jezdí v textilních kalhotech, Kytí v kožené kombinéze. Kdyby si to holky daly jako já v džínách, po výletu na Gladiovi by si týden nesedly. „Gladius má úzký a tvrdý, vzadu rozšířený na dívčí pozadí,“ vtipkuje Kytí. „A hlavně se po něm dá dobře pohybovat. Monster má sedlo taky rozšířený, ale hlavně hrozně měkký, do něj zapadneš a nevylezeš, jak poklice na hrnci. Pro sportovní jízdu špatný.“
Part 5: o překvapení
Konec vyprávění, děti doma pláčou, jaký tedy bude závěr? „Já jsem do toho šla s tím, že Gladius je mi na první pohled příjemnější,“ říká Helča. „Zdál se mi menší a teď už vím, že je to to správnější. Ale po svezení na Monsteru jsem začala váhat, necítila jsem ho jako odepsanýho, byla bych schopná o tom přemýšlet.“ A Kytí? „To já jsem se těšila na toho Monstříka. Na Gladiovi jsem už předtím jela, přišel mi jako nevýrazná holčičí motorka. Říkala jsem si, Monstříci jsou proslavení tím, jak jedou, bude tam takovej ten zátah odspodu, nizoučká obratná motorka… Jenže tahle šest-devět-šestka je motoricky úplně nemonstrovatá. Takže – pro mě Gladius.“ Tak to vidíte. Člověk by si myslel, že pro zástupkyně něžnějšího pohlaví bude na prvním místě vzhled, a on to nakonec Monster projede na motor. Holky, vás dvě si zase někdy pozveme na testování… :-)