Máte-li v lásce romantické a dobrodružné filmy, do uší si pouštíte pohodové Pink Floydy, ABBU či bratry Ebeny, se svou milou rádi trávíte čas na procházkách a projížďkách odněkud nikam, bude pro vás středně velké CBF (ještě je 250, 500 a 1000) tou pravou společnicí. Model 2008 je dost nový, i když na první pohled toho zase tak moc vidět není. Musíte oči otevřít důkladněji, pak najdete změn dostatek.
CBF: děcko Hornet Family
S nástupem nového šestkového Horneta v roce 2007 dostála zásadních změn i řada CBF, která byla od začátku takovou Hornetovic „rodinnější“ variantou. Hornet přišel před lety se zajímavou konstrukcí rámu, a to mohutným ocelovým jäckelem obdélníkovitého průřezu. V době, kdy se na silničácích vylepšovaly vlastně akorát dva rámy, a to lehkoslitinový deltabox anebo klasický dvojitý uzavřený ocelový trubkáč (FJR, CB, Bandit...), Honda vhodila na trh tuhle „traverzu“.
Na této jäckelové trubce drželo všecko, vidlice přední, vidlice zadní a za boční ušiska podvěšený motor si na nepohodlí také stěžovat nemohl. V r. 2007 přišla Honda s inovací a Hornet obdržel za dobré chování na konci školního roku namísto oceli duralovou náhradu a jelikož CBFka jsou (jak jsem již říkal) taky víceméně rodinnými cestovními motocykly na hornetí bázi, polepšila si také.
Nová šestka CBF používá tedy duralovou páteř z nového Horneta (rám je litý a nazvaný stále Mono Backbone; silnější je podsedlovka, takže můžete v klidu namontovat kufry i top case), a jelikož tam pěkně pasoval i motor z nové CBR 600 RR, polepšilo si CBF i v tomto sektoru.
Fabrika hovoří jasnou řečí: CBF je nový standard ve střední třídě. A já říkám: proč by ne. Má nový motor i podvozek, je lehčí, hladší, ovladatelnější, přátelštější. Hovoří se o něm jako o „just fit“ kousku, česky volně řečeno „prostě vám sedne“. Motorka je velmi neutrální, i díky tomu sedí velmi širokému spektru pilotů. Začátečníkům přijde vhod obratnost, poslušnost, nezákeřnost motoru i podvozku a cestovatelé ocení při dlouhých cestách právě tyto vlastnosti, protože z motorky nebudou unaveni. Motorka pro začátečníky, víkendové motorkáře, navrátilce k motorkám nebo kohokoli, kdo chce objevit krásy jízdy v jedné stopě.
Nové a staré, bok k boku
Když si postavíte nové (2008) a staré CBF 600 S vedle sebe, odlišností najdete dost, když ale motorky v přímém vizuálním srovnání nemáte, je to již těžší. Kromě nového rámu a motoru (který je markantně menší a kompaktnější) vás trkne jiný tvar kapotáže, přední světla jsou stejná, boky plastu jiné. Vše kolem rámu, jako třeba úchyty všech čtyř stupaček, je samozřejmě jiné, liší se i výfuk (kónusový přechod ze svodu do koncovky je hladší) a třeba skla blinkrů jsou nyní čirá s kouřovým nádechem, namísto původních oranžových. Celkově, aniž byste si to hned uvědomili, se mašina tváří více nahrbená nad přední kolo, design je o fous agresivnější.
Inovacím neunikla ani přístrojovka, která používá jiné kontrolky v kukani vlevo na HISS (hondí imobilizér), ABS a FI (stříkačka) a nový palivoměr v kukani napravo. Nádrž přibrala o litr a půl, nyní pobere rovnou dvacku, sedlo se více zakulatilo a zúžilo v přední části, aby si menší jezdci tolik nenamáhali tříselnou oblast. Dosáhnou teď lépe na zem (tolik jim neroztahuje nohy – pozn. menšího Honzise, což já neposoudím – pozn. většího Kuby), navíc sedák je nastavitelný do tří poloh a má nové úchyty plus gumové tlumiče na tlumení vibrací. Plexištít je stále nastavitelný dvoupolohově, a to o pět cenťáků.
Prsty si mohou libovat v mačkání nových páček (bohužel spojka opět nenastavitelná), věčně špinavá zadnice si vysloužila blatníček, který chrání zadní tlumič před bordelem.
Škoda, že barevně je šestková řada CBF celkem smutná. Černá metalíza, stříbrná metalíza, šedá metalíza a jediným sluníčkem ve tmě je naše testovačka v metalíze červené. Chlapi, já nevím, ale nějakou normální barvu byste tam neměli? Prostě normální pěknou barvu. Tohle je sice distingované a lecjaký manažér v kravatě by si v nenápadnosti liboval, ale na normální lidi to působí smutně a neletně (ta červená celkem jde). Každá malá holka vám hned řekne, že bez BARVY to není ono. Měl jsem cukání skočit si do OBI, namíchat tam nějaký sytý Primalex a přetřít to.
Hornet bez koní
Motor z Horneta ještě neznamená motor z Horneta. Samozřejmě, že se jedná o ten samý nový agregát, ovšem koně mají hodně přitažené opratě a chutě na sportovní vyžití tak musíte nechat doma. Do r. 2007 CBF jezdilo s agregátem vyvinutým v jednadevadesátém roce (pro připomenutí – to ještě žil Freddie Mercury, Karel Gott byl mladý štramák a kina celosvětově boural Terminátor 2). Nová stříkačka je pochopitelně lehčí a trošku točivější.
Na úkor koní se pro pohodovou jízdu uklidnila výkonová křivka i křivka točivého momentu. Silnější spodek, lepší kontrola pro začátečníky a děvčata – nechcípe při rozjezdu. Všiml jsem si, že stačí zařadit jedničku a jakmile trošku povolíte spojkovou páčku, motor si sám přizvedne otáčky asi o tři stovky na nějakých 1500. Chápu, že to mnohým pomáhá, páč jsou třeba trdla, ale mně připadá, že za pár let si elektronikou nadopovaná motorka pojede snad sama a my budeme jen hlásit, kam bychom rádi zatočili... Třetí, čtvrtý a pátý kvalt jsou kratší, aby to víc tahalo za ruce.
Emisně se nový motor (byla by ostuda, kdyby ne) chová džentlmenštěji a škodlivin vydechuje méně. Koncovka je naladěna na hlubší zvuk, zní podobně jako Hornet a i díky katalyzátoru nechává CBF ručičky Euro 3 měřáčků v pohodě v pásmu „OK“.
Nissiny a ABS
Přední vidle mají nastavitelné předpětí (což nemívaly), zadní kyvka se prodloužila o 46 (! ) mm a rozvor při změněném rámu vzrostl jen o 4 mm, takže mašina získala na stabilitě při vyšších rychlostech hlavně při plném zatížení.
Brzdové soustavy používají CBFka dvě. Verze bez ABS má vpředu slabší dvoupístky, naše testovaná verze s ABS používá vpředu třípístky Nissin z Horneta. Vzadu v obou verzích jednopístek. Dle hondího zvyku má verze ABS i duální propojení (Combined – ABS), ABS má jemný nástup, ale podle mě reaguje zbytečně brzo, což má za následek mnohem chabší brzdný účinek než verze bez ABS. Kdo je zvyklý brzdit agresivně (zkrátka kdo to má v ruce), bude nadávat, kdo se jen tak vozí, o systému proti přebrzdění ani nebude vědět. Nakonec CBF je na projížďky, nikoli na okruhy.
Nový je i centrální stojan, prý to na něj díky novému nášlapu snáz dostanete.
Dobré srdce
Po prvních dvou stech metrech za řídítky jsem si říkal: „Jo, to je starý dobrý CBF, který si pamatuju. Hned je v ruce, pěkně to poslouchá, parádně to zatáčí.“ Nemohl jsem porovnat rozdíly mezi novým a starým kusem, ale celkově motorka v redakci všem sedla. Perfektně zatáčí, skoro lehce jako enduro, přičemž nemění směr v náklonu za měněného brzdného účinku. Pozice v sedle je velmi uvolněná a pohodlná, motor se chová jako elektrický. Na dvou tisících dáte plný a on se pomalu rozbíhá do maxima. Přitom opravdu nenajdete žádné výkonové díry a, což mě překvapilo, nenajdete ani žádné pásmo otáček, při kterých by motor bzuněl – čili vysokofrekvenčně vibroval (což bylo třeba u prvního Horneta celkem velké neštěstí).
Jsem spíš sportovně založený motorkář, ale musím uznat, že se mi s CBF 600 S ABS žilo velmi příjemně. A na hlasy „dyk se to chová tak neutrálně, že s tím není žádná sranda“ se klidně vybodněte. Nemá to být sporťák, ale nenáročný, pohodový, a přesto moderní stroj. A to se povedlo. Holka s dobrým srdcem, slečna pohodářka.
Technická data
Honda CBF 600 S ABS
motor čtyřdobý, kapalinou chlazený řadový čtyřválec, DOHC/4
objem 599,3 cm3
vrtání x zdvih 67 x 42,5 mm
výkon 57 kW (77,5 k)/10 500 ot./min.
točivý moment 59 Nm/8250 ot./min.
kompresní poměr 11,6:1
plnění motoru vstřikování PGM-FI, průměr sacích hrdel 32 mm
startér elektrický
převodovka šestistupňová
brzdy vpředu dva kotouče průměr 296 mm, třípístkové třmeny, propojené, ABS
vzadu kotouč průměr 240 mm, jednopístkový třmen
rozvor 1490 mm
pneumatiky vpředu 120/70-17
vzadu 160/60-17
výška sedla 785 mm (+/-15 mm)
hmotnost 222 kg (provozní)
nádrž 20 l (4 l rezerva)
cena 197 900 Kč