Malá Ninja dokáže vzbudit hodně emocí už jenom na fotografii. Vypadá hodně dravě a sportovně. Konec konců, je to přece Ninja.
Jenže zcela opačný dojem naberete, pokud si motorku můžete osahat a sednout na ni. Drží vás hodně nízko a daleko od přední masky. Ta je protáhlá jako přepravní kontejner remorkéru a budíky, které vám ukazují rychlost, teplotu, stav kilometrů a paliva, působí hodně hranatě, rozměrně a zastarale. Ani řídítka vás neosloví moc sportovním tvarem. Hodně vyčnívají z kapotáže, jsou vysoko a nekorespondují s brýlemi.
Malá Ninja vlastně představuje dva protipóly. Zezadu koukáte na ostrý sportovní bike, kdežto zpředu spíše na silničně turistickou zakřiknutou želvičku. Pokud se vám tyhle věty zdají jako ubíjející kritika téhle malé potvory, čtěte až do konce, ještě jsem ji totiž neprobudil k životu.
Síla není ve špenátu
V Ninje bije řadový dvouválec s výkonem 33 koní, což znamená okraj legislativní meze do 25 kW a poměru 0,16 kW na kilogram. Tento poměr Kawasaki splňuje hravě, protože celý stroj je hodně těžký – 169 kilogramů není málo, ale zase je to hodnota s plnou nádrží paliva a všemi provozními náplněmi. Při jízdě vám navíc váha stroje nebude nikde překážet. Stejně se budete věnovat spíše plynulosti své jízdy a vnímání informací, které se vám motorka bude snažit předat.
Potěšení tkví v podvozku
Byť Ninja svého pilota nutí sedět hodně cestovně, nenechá se přemlouvat ke sportovním hrátkám. Pokud máte chuť zalehnout na velkou nádrž a vést motorku pod plným plynem do vinglu, tak vás Ninja určitě potěší svým velmi dobře pracujícím univerzálním podvozkem. Ten nerozhodí jak železniční přejezdy či zpomalovací příčné prahy, tak ani střídání náklonů ve vysoké rychlosti v rychlých silničních pasážích.
A že to Ninja umí opravdu rozparádit. Nedělá jí problém 185 km/h, a tak pokud někam opravdu spěcháte, stačí nasadit šestku a full gas. Takhle rychle a pohodlně jsem se dlouho na žádné motorce vážně nepřepravoval, a to při konstantní a velice příjemné spotřebě 4,5 litru na 100 kilometrů, o kterou se stará vstřikovací jednotka.
Při takovýchto transportech pilot ocení i funkční kapotáž, která dokáže velice dobře ochránit nejenom před větrem, ale i deštěm. S deštěm si rozumí i pneumatiky, které drží za každého počasí a i na vodě se na ně můžete plně spolehnout. Kawasaki malou Ninju obouvá do pryží výrobce IRC a z vlastní zkušenosti mohu říct, že toho udrží vážně hodně.
Zpět do klidu
Když tuhle řízenou střelu potřebujete zastavit, poslouží vám zcela dostatečně přední dvoupístkový třmen. Pokud ale letíte kalup a začnete ostře brzdit, pocítíte, že by to chtělo na ten přední vykousaný kotouč něco lepšího. Přece jenom při větší zátěži brzda trochu vadne a na zastavení ze stopadesátikilometrové rychlosti potom dva prsty na páčce rozhodně nestačí. I to je důvod, proč je na čase probrat se ze supersportovního světa a postavit se opět rovnýma nohama na zem.
Verdikt
Ninja je prostě sportovně-cestovní motorka, přesně tak, jak ji výrobce zařadil, a jinak to nebude. Když jsem na ní poprvé seděl, připadal jsem si vážně blbě a nemotorně. Během testovacího období, kdy jsem měl s Ninjou tu čest urazit několik stovek kilometrů, mě ale opět přesvědčila o tom, že tady není místo na ukvapené závěry. Sportovní projev motoru a podvozku ve spolupráci s cestovně laděnými brzdami a posazem dělají z Ninjy něco opravdu univerzálního. Něco, co při ceně 119 000 Kč za novou motorku doporučuji k vyzkoušení každému silničně propadlému osmnáctiletému motorkáři, který uvažuje nad starším ojetým supersportem zavřeným na 25 kW.