Jenže v době výroby modelu Husqvarna TE 610 E to ještě neplatilo. To ještě patřila původně švédská Husqvarna Italům. Sportovně založená Husky byla od začátku značkou velmi váženou, spoustou titulů ověšenou, jenže Italové, kteří továrnu koupili v roce 1986, začali po přestěhování její dědictví tak trochu rozmělňovat. Je to vlastně nedávno, a tak si příznivci Husqvarny, byť neradi, jistě vzpomenou, jaké problémy museli překonávat například s náhradními díly. Jenže to fanouškové se skřípěním zubů snášeli, vždyť sedlali stroj, který získal za století své existence do roku 2002 hned 63 titulů mistrů světa. A v posledních letech, už pod hlavičkou precizního německého BMW, se navíc začalo vše k lepšímu obracet.
Možná by ani nestálo za to, tenhle lehký nástin sportovních úspěchů opakovat, to by se ovšem nesměli případní kupci ojeté Husqvarny rekrutovat z řad sportovních nadšenců. O tom hovoří samotní majitelé: „Proč jsem si pořídil Husqvarnu? Asi proto, že jsem chtěl právě enduro. Předtím jsem jezdil na Suzuki DR650, která nebyla ani do terénu, ani na delší cestování.“ O souboji mezi KTM a Husqvarnou jsme si také nevymýšleli: „Chtěl jsem enduro od Husqvarny, té oranžové barvy je všude kolem nějak moc. Ale vůbec to nebylo snadné, továrna měla problémy a nikdo mi delší dobu nedokázal odpovědět, kdy motocykly do republiky přijdou. Teď už jsem spokojený, protože mám doma přesně to, co jsem chtěl, tedy model Husqvarna TE 610 E.“
Nejprve přišel do výroby právě enduro model TE, který později doplnil speciál SM a potom i cestovní verze LT. A právě modely TE 610 i supermotardová verze SM 610 byly dobrou sportovní volbou. Od začátku bylo jasné, že se tahle dvojčata stávala kvalitním základním stavebním kamenem tehdy vznikající disciplíny supermoto.
Do třetice přišlo LT
Jednoválcové motory obou modelů TE/SM disponují stejným objemem 576 cm3, nakonec i jako jejich ostřejší šedesátikoňová verze TE/SM 570. Jenže oproti ní jsou přeci jen pro běžnou jízdu o trochu komfortněji vybaveny. Přesto by se nemělo zapomínat, že jde každopádně o syntézu závodního motocyklu o dostatečném výkonu 55 koní. Poněkud více rozdílný však už byl cestovní model LT 600 E, který začal sjíždět z výrobní linky v italském Varese ke konci roku 1999.
Na první pohled byly rozdíly mezi LT a TE/SM malé. LT bylo vybaveno zadním plastovým kufrem s opěrkou a větší nádrží (17,5 l), částečně schovanou do okolních plastů. Devět litrů modelu TE bylo totiž pro delší cesty dost limitující. Zde jeden poznatek z cestování na modelu TE: „Jen ta nádrž na devět litrů není dostačující na delší cestování, musel jsem ji dotovat z kanystru. Kladnými body však byla neuvěřitelně nízká spotřeba benzínu 3,6 litru na 100 km, a to i při jízdě po dálnici s průměrem 120 km/h.“
Výkon malého kompaktního motoru modelu LT se snížil na 46,5 koně. Stavba motoru byla ale pro všechny tři verze stejná, ostatně stejně jako u modelu 410 (v tomto případě se jen zmenšil válec). Zatímco TE/SM jste kromě elektrického startéru (no jistě, to je to E v názvu všech tří verzí) mohli nakopnout i pákou, u LT už tato možnost odpadala. Také zdvihy byly kratší a pérování více odpovídalo cestovní charakteristice. Použito bylo i měkčí sedlo, šest rychlostí měly k dispozici všechny šestsetdesítky. Trochu potíž byla však v cestování ve dvou, sportovní základ se prostě nezapřel.
Moc nezlobí
Větším 320mm kotoučem přední brzdy Brembo byly vybaveny modely LT a SM. Díky slušnému zdvihu se všechny tři verze hodily na polní cesty, kde se daly rozjet v případě odvahy až k hranici 130 km/h, motor i podvozek to každopádně umožňoval. Trvale použitelná cestovní rychlost se pohybovala kolem hranice 140 km/h, ale maximálka uměla vystoupat až k hodnotě 170 km/h. Tady už ale byla na překážku absence ochrany proti proudění vzduchu. Dalo se tomu pomoci zakoupením zvýšené masky, ale přiznejme si, pak to zase ztrácelo něco ze svého klasického enduro stylu.
Dokonce i enduro verze TE obstála podle názorů majitelů pro cestování na jedničku: „Chtěl jsem enduro, které by se nezaleklo středně těžkého terénu, ani každodenní jízdy po městě i nějakého delšího výletu. První dva roky jsem ji užíval právě pro tento účel. Husky TE není ryze cestovatelský stroj, ale chtěl jsem si ji otestovat i z tohoto pohledu. Musím říct, že obstála na výbornou.“
Bylo by podezřelé, kdyby všechno klapalo na výbornou. Majitelé si nechválí malý přední reflektor, jde totiž právě o jeden z kompromisů mezi endurem a cesťákem. Dá se však vylepšit přidáním druhého světla nebo alespoň lepší žárovkou. Horší studené starty platily pro všechny modely, ale zvlášť pro dvojici TE/SM: „Zvláště při studených startech jsem ocenil elektrický startér. Nožní startovací pákou, kterou byla motorka také vybavena, jsem nikdy nedokázal mašinu nastartovat.“ Ale možná to bylo přesně obráceně: „Na své „eltéčko“ jsem přidal startovací páku pro lepší studené starty.“ Tak si vyberte, někdy to s elektrickým startérem nejde, ale k mechanickému startování potřebujete fyzičku. To se u těchto sportovních motocyklů ale stejně předpokládá.
V roce 2008 dostaly modely TE/SM vstřikovací jednotku a pro rok 2010 přišly nové TE/SM 630 IE se zvýšeným objemem na 600 cm3. To už ovšem patřila třetím rokem značka Husky do portfolia německého BMW. A aktuálně od ledna 2013 se přesunula pod křídla koncernu vyrábějícího KTM.
Technická data Husqvarna LT610E