Velkoobjemové roadstery vždycky táhly. Svou robustností, jednoduchostí a esencí motocyklového života byly předurčené k mnohostrannému využití. Roky šly a klasická podoba motocyklu si stále udržovala moderní, přímo nadčasový vzhled a viditelnou osobnost. Jen tak je možné, že ani na dvanáctistovce z roku 1995 nebudete vypadat jako na staré vysloužilé herce, nýbrž stále jako byste sedlali dámu z velkého světa.
Přichází třináctistovka
Po čtyřech úspěšných letech výroby modelu XJR 1200 přišla Yamaha v roce 1999 se zvýšeným objemem o 68 cm3 na 1250 cm
3 a na světě byl nový model XJR1300. Zvýšeného objemu se dosáhlo zvětšením vrtání o 2 mm, výkon vzrostl o osm koní a točivý moment o 9 Nm, reakce na plyn byla živější také díky instalaci TPS senzoru na karburátory. Novinka měla pevnější rám a tužší kyvku, pneumatiky změnily rozměry z divných 130/170 na klasiku 120/180.
Až do roku 2002 se XJR dělila na třináctistovku a třináctistovku SP. „Espéčko“ mělo k dispozici vylepšený podvozek, tedy o něco lepší jízdní vlastnosti a nastavitelné tlumiče. U modelu 2002 už zbylo jen základní označení XJR1300, vybaven byl však vylepšeným podvozkem modelu SP. Hmotnost motocyklu se snížila o 6 kg a průměr difuzorů karburátorů se zvětšil z původních 36 na 37 mm. Stále dál zůstávaly všechny základní parametry, mohutná stavba, dvojitý uzavřený rám z ocelových kulatých trubek, čtyřválcový vzduchem a olejem chlazený motor s pětistupňovou převodovkou umístěný v rámu na gumových silentblocích. XJR vždy disponovala výbornými brzdami, nakonec Yamaha měla odkud brát, u třináctistovky jsme našli brzdy ze superbikové R1, dvanáctistovka mívala čtyřpístky ze starých EXUPů.
Změn málo, ale byly
Další menší změny následovaly v roce 2004 a týkaly se výfukové soustavy a přípravy směsi. Souvisely, jak se dá lehce uhádnout, s novou ekologickou normou EU2. Naštěstí nikoho z konstruktérů nenapadlo sáhnout na design, lety se měnily jen barevné kombinace a z motocyklu se pro příznivce naháčů už za jeho života stávala tak trochu legenda.
Ekologové nedávali planetě spát, a tak přišel rok 2007 a s ním jedna z významných změn, která s sebou nesla i drobnou aktualizaci vzhledu. Novinkou se stalo vstřikování, nahrazující karburátory, což je na první pohled patrné – za válci najdete ošklivou plastovou desku. Menší změny byste objevili u kanálů v hlavě motoru a výfuková soustava s přívěrou EXUP se přestěhovala už jen na pravou stranu, což se ne všem líbilo. Výměny doznaly i zadní pružiny Öhlins, další změny byla vidět na přístrojovce, zadním LED světle a na čirých sklech blikačů. Trochu se upravila ergonomie jezdcova posazu.
Motocykl pro pořádné chlapy
O oblibě a vlastnostech toho kterého motocyklu nejlépe vypovídají samotní majitelé. S kvalitou žádné problémy většinou nenastaly:
„Od roku 1999, kdy jsem si pořídil novou XJR1300, mě nepotkal žádný významný problém. Spotřeba oleje snad ani nestojí za řeč, nikde nic neteče, neklepe a při troše údržby je motorka stále v technickém stavu, jako kdyby byla vyrobena včera.“ Zato spotřeba benzínu se jen těžko snížila pod hranici sedm litrů, ovšem kdo si tenhle dospělý a silný kousek pořídí, jistě nechce hledět na nějakou tu decku paliva navíc. Silnou stránkou je naopak především komfortní a příjemný podvozek, silný motor a střízlivá elegance.
„Nejvíce oceňuji právě její design, mohutnost, výborný motor, brzdy a pohodlný posaz. Pochvalu zaslouží i bezvadně pracující odpružení Öhlins. Horší je to kvůli její hmotnosti s ovladatelností na místě a s ochranou jezdce při vyšších rychlostech. Tuto nepříjemnost jsem však částečně odstranil montáží malého plexi štítku,“ uzavírá další ze spokojených majitelů.
Technická data Yamaha XJR1200
Technická data Yamaha XJR1300