Kawasaki ZX-7R nikdy nebyla tak dobrá jako její modrobílá konkurentka GSX-R750. ZX-7R se během sedmi let (2002-2009) prodeje nijak neměnila, až na pár banalit zůstala během své výroby stejná, což by v dnešní uspěchané a spotřební době neobstálo.
Jenže tohle je lidem milujícím Sedmičku stejně jedno, protože takhle Kawa je krásná, velká, charismatická a její zvuk nenapodobí ani Česká filharmonie, a ta má ve světe safra dobré jméno. Kromě toho, když přijdete k této zelené potvoře, okamžitě se vám vybaví závody. Superbiková klání devadesátých let, řežba, drifty bez kontrol trakce... Elektrika tehdy v motorce zajišťovala akorát jiskru na svíčkách a oheň v žárovkách. Zkrátka klasický superbike z doby, kdy superbike měl 3/4 litru a k vítězství nebyl ještě potřeba nejvýkonnější laptop s týmem ajťáků, jež na každou zatáčku přeprogramovávají podvozek i průběh motoru.
Motor
Kawasačí kapalinou chlazený řadový čtyřválec zaujme svou jednoduchostí a technickou přímočarostí. Za svých papírových 123 koní se stydět nemusí, na zadní kolo jich pouští asi tak 110, což sice dnes už ani dítě neohromí, ale na svezení s charismatickým charakterem stroje stačí. Bohužel motory zet-iks-sedmiček bývají často hodně použité, ve své době tyhle motorky přece jen zažívaly na okruzích velké chvíle. Použitost motorů zjistíte jak modrou kouřivostí za studena, tak rachotem větším než obvyklým (pozor, mluvíme o staré Kawě, tichá nebyla ani ta nová) a také zpravidla neseřízenými karburátory. Motor buď nejde vůbec nastartovat, nebo neudrží volnoběh, popřípadě hodně kolísá. Pokud prodávající začne říkat, že to jde snadno seřídit, ale že na to neměl čas a další bláblá, počítejte raději s tím, že motor s největší pravděpodobností již valně seřídit nepůjde, jelikož karburátory budou nenávratně vychozené. Přímé karburátory na ZX-7RR sice líp jedou, ale motorka s nimi žere tak o dvojku na sto víc.
Ovladatelnost
ZX-7R byla již ve své době kus mašiny, krev a mlíko. Na konkurenty v přímém srovnání výkonově ani váhově prostě neměla, přece jen se od své předchůdkyně ZXR 750 zásadně konstrukčně nelišila, a její kořeny sahají na přelom osmdesátých a devadesátých let. Nicméně řídit ZX-7R jde, a když si zvyknete na vývojově víc než desetiletou těžkopádnost, bude vás jízda bavit. Tahle mašina je prostě kultovní, na silnici krásná a málokdo se za ní neotočí. Když se řekne superbike devadesátých let, mně se vybaví dva stroje: Ducati 916 a Kawa ZX-7R. Kawa měla jednu fajn vlastnost, a to štelování výšky zadku motorky, které zdědila po ZXR. Jeho zvednutím a obutím gum se sportovním špičatým profilem se podstatně zrychlí jinak pomalé řízení. Brzdy, pokud nejsou zanedbané (stará brzdovka a sťaté desky), jsou silné. O Sedmě se říkalo, že brzdí jako kráva.
Výbava
Žádné ozdůbky na Kawě nehledejte, je to sporťák a jako takový na sobě žádné, pro čistou jízdu nepotřebné doplňky nemá. Jízdní pozice patří mezi supersportovní oldschoolovky – ruce s hlavou jsou dosti nízko a zadek vám tenké a tvrdé sedlo šponuje hodně nahoru. Mnoho jezdců navzdory tomu shledává ZX pohodlnou, avšak většina si po delší cestě stěžuje na bolest rukou, zad, spolujezdce bude bolet zadek a vztekne se, že není kam dát nohy. Budíky jsou rozházené sportovně, zrcátka patří k průměru a lampy nesvítí bohužel tak dobře, jak vypadají, že by svítit mohly.
Kvalita a spolehlivost
Spolehlivost je na slušné úrovni, potkávat na krajnici odstavenou ZX-7R není vůbec běžné, po technické stránce motorka docela dost vydrží. Horší to je s kvalitou na pohled. Rezaví výfukové svody, hodně opoužívaná bývají kola, brzdové třmeny často ztrácí barvu a tekoucí vidlice jsou také častým jevem. Problém mívají i ložiska (především v nábách), kterým většinou málokdo věnuje pozornost, a nedostatek vazelíny a ježdění na okruhu způsobuje vůle v podvozku. Zde je ale složité říct s jistotou, za které problémy může kvalita výroby a které způsobili sami majitelé.
Hodnota
Jedny z posledních vyrobených Sedmiček, které majitelé drží ve velmi dobrém stavu, hodnotu stále mají. Je ale spousta vyloženě otlučených, stokrát opravovaných a slepovaných skorovraků, za které by člověk nedal ani dvacet tisíc. Pokud stroj není očividně „slepovaný“ a jeho majitel jej viditelně šlechtí, neměl by vás po koupi čekat zásadní problém. Stejně staré GSX-R SRAD je lepší na okruzích a starý Fireblade zase umí lépe cestovat – jenže ani jeden zkrátka není zelený...