K testům se musíme stavět nestranně, profesionálně. To byl pro mě trošku problém, protože jsem sám majitelem několika Harleyů a motocykly Victory se mi kvůli své kompaktnosti, příliš přesným a „japonsky“ dokonalým tvarům a motoru, který svým projevem připomíná také spíše japonsky dokonalý cruiser, nikdy moc nelíbily. Jenže včera není dnes a z „ošklivých káčátek“ vyráběných do roku 2004 se staly velmi elegantní a ve všech ohledech „obrovské“ stroje, které mají především pro evropský trh jednu zásadní výhodu. Prakticky všechny produkční modely se už v základu tváří jako custom motocykly přestavěné na zakázku a kde se objeví, tam budí pozornost a respekt. O leštěnce s trefným názvem Jackpot raději ani nemluvě… Mě osobně ale tyhle motocykly přesvědčily až ve chvíli, kdy jsem se na nich poprvé výrazněji povozil a zjistil, kde jsou jejich velké plusové body.
Velký, větší, největší
High-Ball je trošku atypickým zástupcem řady „lehkých cruiserů“ (nikdy mě nenapadlo, že bych v souvislosti s Victory použil slovní spojení „lehký cruiser“). Victory šla od začátku cestou hypermoderních cruiserů pro třetí tisíciletí. Jak jízdními vlastnostmi, tak především konstrukčním pojetím a celkovým designem. Jenže trh si žádal také drsný, strohý stroj alespoň lehce říznutý stylem „easyrider“ a s vydatnou porcí retra. V tomhle ohledu to neměla Victory vůbec jednoduché; zkuste hledat retro v historii společnosti, která vznikla teprve v roce 1997! A tak vznikl High-Ball.
Se svými sourozenci má shodný velmi tuhý (a těžký) rám svařený z ocelových trubek a výkovků, a také velikánskou přední vidlici. Na té sice na cestě nic neseřídíte, ale zase nemá sebemenší tendenci se vlnit nebo dostávat motocykl do „rozplavby“. Vidlice je vlastně typický příklad toho, proč celá motorka působí tak mohutně a obrovitánsky. Trpí stejným syndromem jako kdysi třeba Triumphy Thunderbird či Legend. Každá věc na motorce je sama o sobě větší a masivnější, než byste čekali a než je zvykem u jiných strojů. Když se to pak smontuje dohromady, rozhodně z toho nemůže být něco štíhlého a lehkého.
Na druhou stranu, když si High-Balla v klidu důkladně prohlédnete, zjistíte, že celá motorka je složena z minimálního množství dílů a že dobrých 95 % z nich je ze železa. Ostatně High-Ball působí v provozu jako kultovní tančík poručíka Grubera ze seriálu Haló, haló. Na vlastní oči jsem na Slovensku viděl, jak při testování nabral jezdec na High-Ballu přímo na komoru Nissan Qashqai, který mu nedal přednost. High-Ball byl kapánek podřený a měl ohnutý blatníček, ale jezdec ho „vytáhl” z díry v autě a normálně pokračoval v cestě, kdežto nissaní SUV muselo být z boje potupně odvezeno na odtahovce s předním kolem přelomeným vejpůl. Možná náhoda, ale byl by z toho nádherný reklamní spot!
Pro velké lidi
Vnitřnosti High-Balla jsou pěkná hrubárna. Žádné ABS, žádná hydraulická spojka, žádná otřesová čidla a žádný alarm. Prostě až na stříkačku a blinkry jen to nejnutnější. Původně jsem High-Balla vůbec nechtěl srovnávat s H-D, ale vzhledem k tomu, že na to stejně všichni čekáte, nebudu se tomu uměle bránit. Řekněme že budu High-Balla srovnávat se softailovou řadou od H-D.
První důležitou informací je, že pod sourozenci High-Ball, 8-Ball, Judge nebo Vegas u Victory už není žádná ekonomičtější řada strojů, jako třeba u H-D Sportster a větší Dyna. To ale ve výsledku znamená, že za cenu „malé” Dyny máte u Victory dospělý plnokrevný křižník! Proti Softailu, nebo spíš oproti všem motocyklům této kategorie překvapí High-Ball hned při prvním usednutí do sedla řekněme „využitelnou délkou“. Mám na mysli vzdálenost mezi středem sedla a krkem motocyklu. Ta je o cca 17 centimetrů větší než u konkurence, takže všichni piloti mého (193 cm) a většího vzrůstu budou nadšeni! Konečně motorka, která mi není v žádném ohledu malá.
Jako dragster
Spojka v pohodě, tak akorát správně americky tvrdá. A pak prásk! Taková rána z převodovky, že jsem myslel, že se to celé vysypalo. Pánové od Victory mě však uklidnili, že tohle je úplně normální. Že prý alespoň vím, že mám zařazeno a že jedu na americké motorce…
A pak si mě Victory získala. Matný retro chopper s vysokými řídítky na drátěných kolech s balónovými pneumatikami, a on si to vystřelí jako nějaký V-Rod nebo Diavel opepřený kompresorem nebo co! No trošku přeháním, ale to, co předvádí Victory při akceleraci, moc produkčních strojů na světě nedovede. Klobouk dolů.
Ať se dvouválec s názvem Freedom tváří sebevíc uhlazeně a decentně, uvnitř dřímá skryté peklo. Čtyři rozměrné ventily na válec, celkem radikální tvar spalovacích prostorů, rozvod OHC, dlouhý zdvih a objem 1730 cm3. Výrobce udává 96 koní a 156 Nm krouťák. Koním bych věřil, jen ten krouťák jako u tiráku mi připadal kapánek nadnesený. Realita mě však usadila dokonale, motorová brzda hodnotu krouťáku potvrdila. Jenže ne na motoru, rovnou na zadním kole!
Pozor na brzdy
I když jsem seděl na stroji, který by se dal nazvat typickým „custom chopperem“, a mezi vysokými čopráckými řídítky a minimalistickými parůžky superbiku nenašel jediné společné pojítko, mazal jsem rychle. Rozhodně rychleji než na jakémkoliv jiném chopperu, protože High-Ball si v rychlé jízdě a vyšších otáčkách (kolem 3600) úplně libuje. Přichází rovinka a s mlácením tam sázím jeden kvalt za druhým. Motor se nechá vytáčet a jediným omezovačem je v tu chvíli otevřená helma. Než mi ze všech dutin na hlavě začaly téct nějaké exkrementy, bylo na tachometru neuvěřitelně rychle přes 190 km/h a motor chtěl pořád dál!
Dalším z příjemných zjištění bylo, že i z vysoké rychlosti lze na podvozku Victory celkem rychle a bezpečně zabrzdit. Čtyřpístkové třmeny signované Victory stejně jako plovoucí kotouče totiž pochází z fabriky Nissin. A ta zadní je možná ostrá až moc. Pokud ji pobídnete trochu významněji, kolo jde celkem bez upozornění do bloku a letíte kupředu jako na sáňkách.
Rovinek jsem po cestě moc neměl, zato zatáček bylo na pezinské Babě požehnaně. Takže asi takto – drží to parádně, ale žádný extrémní náklon neokusíte, protože dřív, než se přiblížíte ke kraji pneumatiky, urve vám asfalt nejdříve podpatek z boty a pak řádně dotvaruje stupačku. Každopádně je ta obrovská motorka nakonec neuvěřitelně hravá a díky velmi nízko posazenému těžišti bych vůbec neřekl, že sedím na 300 kg poctivého amerického železa.
Překvapení
High-Ball byl velký zážitek, který mi diametrálně změnil pohled na věc zvanou Victory Motorcycles. Bezúdržbová až „blbuvzdorná“ motorka robustní konstrukce, která neuvěřitelně jede, nečekaně dobře brzdí, krásně se ovládá a po celém dni v sedle mě z ní vůbec nic nebolelo. A ještě malá zajímavost – motorku jsem vůbec nešetřil, prostě jsem se svezl. Opravdu jsem nečekal, že to bude za 5,2 litru na sto.
Technické údaje Victory High-Ball