Ducati chtěla vytvořit motorku, kterou nezaskočí jakkoli dlouhá cesta ani povrchy všech kvalit, pořádně říznutou technologiemi, jež se používají v MotoGP
a WSBK. Takovou, která se přizpůsobí jezdci a ne naopak, ať chce tahat koleno po zemi, cestovat s narvanou bagáží, jezdit každý den městem do práce nebo si sem tam střihnout enduro vložku. K tomu jí má dopomoci pořádná nálož elektroniky.
150 koní
Neodpustím si pár slov o motoru. Po vzduchem chlazeném litru a jedenáctce (od 2006) se do Multošky poprvé dostal superbikový, vodou chlazený dvouválec. Do takovéhle motorky šílenost? A to jste ještě neslyšeli, že to je Testastretta z 1198, jen má podstatně menší úhel překrytí otevření výfukových a sacích ventilů, což změkčuje chod a snižuje emise a spotřebu, tu o 15 %. I tak ale motor dává rovných 150 koní! Masakr, konkurenční KTM 990 SM T, které jede jako čuník, jich má 120…
Převody jsou poskládány „do těžka“, na dálnici i při kalupu jen tak brbláte a šetříte palivo. Antihopsavá spojka je v olejové lázni, slzu zamáčknou ti, kdo měli rádi chřestot suchých lamel.
Elektronika: plyn, trakce, podvozek
A teď už to nejzajímavější - elektronika. Té je na Italy skutečně hodně, ale když s tím tak válejí v závodech…
První věc: elektronický plyn ride-by-wire. Heftem na řídítku neotevíráte přímo sací klapky, ale jen dáváte pokyn a řídicí jednotka koná za vás. Kouzelné je, že tenhle systém umí i tři motorové mapy, to podle zvoleného jízdního režim: 150 sportovních koní, 150 koní s progresivní dodávkou a 100 opět progresivních.
Druhá věc: kontrola trakce DTC (Ducati Traction Control). Záležitost, bez které se dneska závodní motorka ani neuprdne a kterou Ducati v roce 2009 montovala do superbiků 1198 S a R plus Streetfighteru S. A od roku 2009 už ji má i Multoška: osm úrovní prokluzu, ke každému jízdnímu režimu jedna přiřazená, ale když vám nebude standardní nastavení vyhovovat, můžete to změnit.
Třetí věcí disponuje vylepšená verze S, a sice elektronicky nastavitelnými tlumiči Öhlins! Doposud jste se s elektronickým podvozkem mohli setkat akorát u BMW, Ducati to nyní navlékla dokonce na libové švédské komponenty. Systém DES (Ducati Electronic Suspension) umožňuje měnit kompletně všechno, tedy předpětí pružin i odskok a kompresi, a opět si můžete vybrat mezi přednastavenými hodnotami (jen si navolíte, jestli jedete sami, s bagáží, se spolujezdcem, případně s bagáží a spolujezdcem) nebo, a to už BMW neumí, přepnout do individuálního módu a ladit sami.
Čtyři motorky v jedné
Z elektronických záležitostí musíme zmínit ještě ABS, které si na standardní model můžete přikoupit za 20 tisíc a u eska ho máte v základu, nebo bezklíčkové zapalování (podobně jako u Kawy 1400GTR). Prostě máte v kapse takový čip, konec hledání klíčků po kapsách. Dokoupit si můžete i monitorování tlaku v pneumatikách.
Ale my se vrátíme k těm třem hlavním elektronickým věcem. Protože Ducati Multistrada 1200, to jsou opravdu čtyři motorky v jedné. A na které právě jedete, to volíte čudlíkem na levém řídítku. K dispozici jsou režimy Sport, Touring, Urban a Enduro.
První jmenovaný má pochopitelně 150 koní s ostrým průběhem, sportovně nastavený podvozek a kontrolu trakce na trojce. U Touringu je také 150 koní, ale ne tak dychtivě visících na plynové rukojeti, odpružení komfortní a protiprokluz zasahující dříve, na úrovni 5. Zbylé dva režimy pracují s výkonem 100 koní. V módu Urban je podvozek připraven na kostky a kanály a traction control na sedmičce se v chaotickém městském provozu jen hodí. Posledním módem je Enduro. Tahle motorka totiž má buňky i na to, aby zvládala i šotolinové záležitosti. Po přepnutí na enduro se vám motorka zvedne v tlumičích a kontrola trakce přejde do hodnoty 1, tedy jako by tam vlastně ani nebyla…
Standard a dvakrát S
Multistrada S se od standardu liší sériově montovaným ABS a elektronicky ovládanými tlumiči Öhlins. U "eska" máte ještě na výběr, jestli zvolit Sport Edition se spoustou karbonových doplňků nebo Touring Edition, kde dostanete vyhřívané rukojeti, centrální stojan a boční kufry.