Když si ještě dnes po dvanácti letech vzpomenu na představení novinky roku 2001, velký cruiser Honda VTX, mám před tímto mastodontem stále stejný respekt jako tenkrát. Vždyť to byla motorka s objemem větším než většina automobilů, které se v té době pohybovaly po našich silnicích.
První náznak budoucí VTX se objevil už na tokijské motocyklové výstavě 1995 v podobě konceptu Zodia. Když později skutečně spatřila světlo světa, největší dojem neudělala snad ani tak objemem motoru, jako svou vyvážeností. Jízda se totiž měnila v opravdový požitek, a to navzdory mohutnosti.
Srdcem stroje byl kapalinou chlazený čtyřdobý vidlicový motor s charakteristickým žebrováním, s rozvodem OHC, s válci svírajícími úhel 52 stupňů a objemem 1795 cm
3, který dával maximální výkon 107 koní a točivý moment 163 Nm (již od následujícího modelového roku 2002 až do konce výroby však Honda udávala „jen“ 97 koní a 156 Nm a více než na nějaké škrcení to vypadá na poněkud nadsazené původní údaje). To jsou parametry, s nimiž do té doby žádný motocykl podobného typu nedisponoval. Projevilo se to už při pouhém rozjezdu z místa, už tady stoupal zákonitě adrenalin v jezdcově krvi. Při každém pootočení plynovou rukojetí jste si uvědomovali sílu motoru, ale ovladatelnost stroje tím nebyla poznamenaná. Samozřejmě, že když se řekne VTX, začne se mluvit především o mohutnosti motocyklu, ale i majitelé si vzpomenou na jeho jízdní vlastnosti: „Někdo si možná řekne, že takový mastodont se nevejde do zatáčky, ale musím říct, že se dá i škrtat stupačkama a vodí se velmi lehce.“
Prošpikováno novinkami
Honda osadila do velkého VTX řadu nových prvků, především vysokotlaké programované vstřikovací zařízení PGM-FI či nové technické řešení vyvažovacího hřídele s primárním vyvážením s přesazenými čepy, které zvětšovalo účinky použití dvou primárních hřídelů se závažími snižujícími sekundární vibrace. Nová byla také tříventilová hlava válců s dvojicí iridiových zapalovacích svíček nebo mazání se suchou klikovou skříní a zásobníkem oleje umístěným v klikové skříni.
Charakteristickým znakem byla kapkovitá linie motocyklu, která začínala u povedeného předního světlometu se štítkem a táhla se přes sedmnáctilitrovou nádrž k nízko umístěnému sedlu a zadnímu hlubokému blatníku. S polohou nohou na stupačkách pak korespondovalo umístění řídítek a jejich tvar umožňující pohodlný posaz, a to i jezdcům s vyšším vzrůstem. Základem podvozku byl pevný ocelový rám, zapomínat by se nemělo ani na přední vidlici upside–down, zadní kyvná vidlice byla potom odpružena dvojicí tlumičů. Nápadný výfuk ústil do zajímavě řešené koncovky, táhnoucí se podél celého stroje. Válec motoru skrýval nejdelší ojnici, jakou kdy Honda do té doby vyrobila.
Největší překážkou hmotnost
Bez zajímavosti nejsou ani další maximální hodnoty motocyklu, například hmotnost 320 kg bez náplní, a když jste tedy vyjížděli od pumpy ve dvou, dosahoval stroj poloviny hmotnosti menšího automobilu. Při jízdě to nevadilo, ale třeba při parkování jinde než na rovném asfaltu mohly nastat potíže: „Manipulace na místě je v kempu na mokré trávě docela adrenalin,“ zavzpomínal jeden z majitelů na své cestovatelské zážitky.
O dva roky později se na trhu objevila také menší sestřička, VTX1300, která vycházela z úspěchu velkého modelu, jenže i přes modernější použité prvky nepřekonala objemově silnější verzi. Osmnáctistovka se pak v nabídce Hondy objevila naposledy v roce 2007.
Značka Honda byla také zárukou kvality, kterou často a rádi majitelé připomínali: „Co se týče údržby, stačí pravidelně měnit olej, seřizovat ventily a jednou za rok udělat celkovou prohlídku. Musím říct, že nás vždy spolehlivě dovezla do cíle a za celou dobu jsem nezaznamenal žádnou poruchu, jen mimo výměny spálené spojky, kterou jsem oddělal svoji blbostí při závodech ve sprintu.“
Zkušenosti majitelů
Dost často můžete narazit na upravený motocykl podle vkusu toho kterého předchozího majitele: „Mám rád čistý styl, a tak jsem se oprostil od třásní a kůže. Peníze jsem dal do úprav jako sání s pohyblivou klapkou Kuryakyn, výfuky Cobra nebo Power Commander. Zadní kolo jsem osadil oproti původní 180 mm pneumatikou šíře 200 mm. Výkon jsem po těchto úpravách neměřil, ale je znatelný jeho nárůst. Když se šikovně poskládám za řídítka, nemám problém s krátkodobou rychlostí nad 220 km v hodině.“
S VTX se majitelé nebáli vyrážet i na delší cesty: „Jezdím sice hlavně na výlety do 300 km vzdálenosti, ale také jednou za rok na pořádnou dovolenou do zahraničí, většinou do Alp.“ Cestovatelé se však nebáli ani větších vzdáleností: „Se ženou jako spolujezdcem jsme najezdili po Evropě cca 60 000 km. Nejdál na západ do Saint Tropez a na jih do Černé Hory a Albánie.“
Poruch sice bylo minimálně, přesto se pár stesků našlo: „Jako vadu vidím slabší brzdy při razantní jízdě, ale když se motorka osadí kvalitními destičkami, je po problému. Je nutné se také smířit s častější výměnou pneu, zadní měním jednou za sezonu. Občas musím překontrolovat ložiska na krku řízení, je to přeci jenom těžký stroj. A jako poslední vadu na kráse vidím spotřebu, která se pohybuje až na hranici 11 litrů při pořádném otočení za plyn.“
Servisní údaje:
Servisní prohlídka 6000 km, výměna oleje 12 000 km nebo jednou za rok
www.bikes.cz/2002/honda-vtx-1800-s