VFR, to je pro Hondu hotový rodinný šperk. Přes dvacet let starý koncept sportovně cestovní motorky se čtyřválcem V4, který má vynikající průběh točivého momentu, má stále lidem co říci. A dnes čím dál víc, vždyť supersporty se vydaly cestou silniční nepoužitelnosti a kdo nechce jezdit na okruhu, tomu zbývá sáhnout buď po velkém naháči typu CBF1000 nebo CB1300, nebo po cestovním korábu Pan European.
VFR ve své osmistovkové variantě už bylo přeci jenom trochu vyčpělé, a když namísto tlaků na zrušení modelu naopak sílily tlaky na jeho totální reinkarnaci („Neberte nám V4,“ žadonili véeferaři, „jen z něj udělejte pořádný stroj, s větším objemem, rychlejší… Něco jako býval Blackbird, ale s véčkem! “), byly prosby vyslyšeny a objevil se nový model VFR1200F. Směle jej lze označit za stroj nové éry VFR.
Vlajková loď
Design tohle VFR odlišuje od všech jeho předchůdců. A vlastně i od jiných motorek. Určitě si najde i hodně odpůrců, ale podle mě je ukrutně elegantní. Honda v uplynulých letech jela po hodně zajímavé designové linii, vždyť si vezměte Fireblada, DN-01, VT1300CX… Celý dojemný příběh o tom, jak za designem stojí japonská slovíčka Ma a Tsuya, při kterých byste málem měli slyšet cvrlikání ptáčků na střechách klášterů kdesi v horách (nebo co to tam ti PR manažeři zase vymysleli), by se sem ani nevešel, prostě si tu motorku prohlédněte a sami se rozhodněte, jestli se vám líbí.
Nejvýraznějším designotvorným prvkem je aerodynamické přední světlo ve tvaru X a hned potom zajímavé, na mnoha místech tvarované boční kapoty. Unikátní je patentované dvouvrstvé řešení, kdy kapoty neuzavírají motorku do nepropustného obalu, ale naopak nechávají mnoha místy procházet vzduch, což napomáhá aerodynamice a odvodu tepla (u cestovních motorek často velký problém). Zmínit se musíme i o pěkné přístrojovce s centrálním otáčkoměrem a dvěma LCD displeji, na nichž našel místo i ukazatel zařazeného kvaltu.
Velmi jemných 172 koní
V motoru nezůstal šroubek na šroubku. Odpadl diskutabilní systém VTEC, nepotvrdily se spekulace o „odpojování“ válců při malém zatížení, systém známý z velkých luxusních aut. Ale i tak je to nářez. Zadní válce jsou u sebe, přední od sebe, ojniční čepy na klikovce vzájemně přesazené o 28° a nikoli „napřímo“ (u běžných véčkových čtyřválců jsou ojnice prvního a druhého, resp. třetího a čtvrtého válce jakoby na jednom dlouhém čepu), což u motoru s rozevřením 76° zcela eliminuje nutnost použít vyvažovací hřídel.
Ve velkoobjemovém čtyřválci byly použity mnohé fičury ze závodních motorů. Zkratka Unicam je známá hlavně motokrosařům z modelů CRF – ano, hlavy VFR jsou skutečně pouze jednovačkové! Z krosek a džípíčkové RC212V pocházejí i utěsněné kartery. Nový je design přímo řazené šestistupňové převodovky, doplněné o hydraulicky ovládanou spojku s antihoppingem.
Všechno bylo přizpůsobeno jedinému cíli, a sice co nejjemnější dodávce výkonu, k čemuž dopomáhá i elektronicky ovládaný plyn. Mimochodem výkonu má VFR na rozdávání, hodnoty 172 koní a 129 Newtonmetrů jsou u cestovně sportovní motorky hodně zajímavé. A ještě zajímavější je fakt, že 90 % krouťáku je k dispozici už od 4000 otáček! Inu, véčko.
S kardanem
Podvozek už je docela konvenční. Dvojitý páteřový rám z hliníku je zase zpátky protažený až dolů, takže kyvka hnízdí i v něm, nejen v motoru. Zmíněná kyvná vidlice je samozřejmě jednoramenná, jak je u VFR zvykem, ovšem ve svých útrobách nese poprvé u téhle motorky kardan. Ten sice možná mírně zvedne hmotnost (stávající VFR je o 20 kilo lehčí, ale také má jen 109 koní a 80 Nm), nicméně nad jeho přítomností zajásají všichni cestovatelé.
Na krocení takhle silné a ne zrovna lehké motorky Honda angažovala zbrusu novou brzdovou soustavu. V současnosti (myšleno v roce 2009) na své cestovnější modely montuje propojené brzdy s ABS a třípístky vepředu a ze zkušenosti musím říct, že na silniční použití snad neexistuje lepší kombinace. Ovšem, VFR své velké 320mm přední kotouče svírá každý dokonce šesticí pístků radiálně montovaných třmenů, a to by mohlo dělat velké věci.
Připravena na cesty
U VFR se vždy počítalo s tím, že je ideální motorkou jak na rychlé vejletění, tak že ho můžete každé léto nabalit a vyrazit na dovolenou. Proto Honda připravila také široký sortiment cestovatelského příslušenství. Ve standardu chytře nabízí VFR integrované úchyty na kufry a v seznamu doplňků najdete fešácké 35litrové plasťáky ovládané stejným klíčem jako zámek motorky. Komu nestačí, ten sáhne po 31litrovém top casu, případně 13litrovém tankbagu.
Větší pohodlí na cestách zajistí nastavitelné přídavné plexi, luxusní sedlo z Alcantary, které může být nahrazeno sníženým, určeným pro menší piloty, a dokoupit si můžete i vyhřívané rukojeti, které by měly být úzké jako ty standardní. Navigace potom už jen tvrdí muziku.