Nemám rád jízdu v zimě. Hrozně nerad jezdím v dešti. A úplně bytostně nesnáším jízdu potmě. Je sedm hodin podzimního večera, tma jako v pytli, teploměr ukazuje necelých deset stupňů a já v Praze najíždím na dálnici. Opatrně, vody je tolik, že auta mizí po prahy v gejzírech, z nebe se bez přestání valí další a já ještě netuším, že příštích 150 kilometrů to bude pořád stejné. Místo běžných dvou hodin jedu domů tři, se stovkou na tachometru patřím toho večera k rychlejší skupině, a za bojového pokřiku jakési heavymetalové kapely, která mi vyhrává z rádia, průběžně děkuji všem momentálně dostupným božstvům, že mi do těchto příšerných podmínek seslala právě novou Electru Glide Ultra Limited. Ne že by to byla procházka růžovou zahradou, ale na světě není moc motorek, na nichž byste tohle příšerné počasí přežili tak dobře, jako právě na nové glajdě.
Změny řízené zákazníky
Když Harley na konci srpna představil nové modely, měl jsem poněkud rozporuplné pocity. Vlastně žádný nový model, „jen“ nějak předělané Touringy, a spousta povídání o jakémsi projektu Rushmore. No to zas bude marketingových keců a skutek utek. Jenže jak jsem se začal prokousávat tiskovou zprávu, šlo mi obočí nahoru a brada dolů. Tohle vypadalo na skutečně zásadní technické inovace, a ani papír mě nedokázal připravit na to, jak se na nových modelech 2014 jezdí. A byl jsem rád, že se mi letošní testovací sezonu podařilo uzavřít právě na tom „nej“, na Electra Glide Ultra Limited.
Všechno stojí a padá se způsobem, jakým přišly nové modely na svět. Ten projekt Rushmore totiž byla dost velká věc. Trval čtyři roky, během nichž vývojáři sbírali názory tisícovek zákazníků, ať šlo o majitele starších cesťáků H-D, nebo prý klidně od motorkářů, které dotyčný zpovídatel potkal někde v kavárně. „Dobrý den, koukám, že máte Electru, povězte mi, co byste na ní změnil?“ Takhle nějak to asi probíhalo a takhle to prý bude u Harleye probíhat i v budoucnu. Nové heslo „Jedeme v tom spolu“ zní v podání téhle značky docela upřímně, ačkoli s lidmi, kteří to myslí upřímně, nemáme tady v Česku zrovna dobré zkušenosti…
Jednou rukou
Co mě překvapilo, jak moc se provedené úpravy shodovaly s těmi, které bych navrhl sám. Základní tvary zaplaťpánbůh zůstaly stejné, v téhle oblasti se prostě experimentovat nesmí. Ale když se zadíváte pořádně, zjistíte, že Electra už zdaleka není taková krabice, ale celkem sexy vozítko. Hlavně s těmi předními LED světly, ty vypadají vážně bombasticky. Jejich bílé světlo má imitovat denní jas a během té příšerné noční jízdy jsem si je nemohl vynachválit. Že mě nikdo snad nesejme zezadu, to zajišťovalo pro změnu ledkové osvětlení kufru.
Jo, kufry. No tak to je další obrovská změna. A zaoblenější tvary proti starým kvádrům je jen ta menší. Otevírání hlavně těch bočních byla vždycky anabáze, která mi pila krev. Odemknout, zvenku odcvaknout, zevnitř otevřít a překlopit, kolikrát víko špatně spadlo a něco podřelo… Teď boční kufr z venkovní strany odemknete, na straně vnitřní zatáhnete za krásnou chromovanou páčku, a víko překlopíte. Zní to skoro stejně složitě jako starý systém, ale rozdíl je nebetyčný. Otevírání topcase, uvnitř luxusně polstrovaného a nahoře vybaveného nosičem, je rychlovka jakbysmet. To byl totiž další hlavní úkol, udělat vše tak, aby to šlo jednoduše ovládat jednou rukou oblečenou v rukavici. Proto i víčko nádrže se otevírá zmáčknutím (pokud ho nemáte zamčené), stejně tak přihrádka na přístrojovce, kde je vstup na empétrojku nebo iPoda…
Všechno na displeji
Tím jsme se zvolna přesunuli od zádě k pracovišti řidiče. I nadále zde najdete kruhové budíky (palivoměr, tachometr, otáčkoměr, voltmetr, vypadl budík na olej a vnější teplotu), ovšem mnohem luxusnějšího vzhledu s chromovanými obroučkami a bílým podsvícením. A hlavně staromódní rádio bylo nahrazeno ve Street Glide a Electra Glide Ultra Classic velkým, a u testované Eletra Glide Ultra Limited doslova obrovským 6,5palcovým dotykovým barevným displejem zábavně informačního systému Boom! Box. Takovéhle zařízení nemá ani BMW a Harley se s touhle vychytávkou vyšvihnul na absolutní špičku, co se uživatelských vychytávek na motorkách týče.
Je tady bluetoothové připojení telefonu i headsetů. Je tady hlasové ovládání telefonu či hudebního přehrávače. Je tady příprava na interkom a CB vysílačku. Je tady samozřejmě rádio, a to doopravdy velmi kvalitní, za celou dobu jsem ho nevypnul. A u glajdy Ultra Limited je dokonce ještě vestavěná navigace, která se slušně orientuje i po naší malé zemičce. Všechno elektronické se dá nastavit, přeštelovat, vypnout, a to buď dotykem na displeji, nebo ze řídítek. Na těch jsou úplně nové ovladače, přibyly dva joysticky, a i když nejsem kovaný harlejář, dokázal jsem se v té zdánlivé změti tlačítek pohodlně orientovat i potmě.
Vše je intuitivní, na dosah, a tak vám nic nebrání v tom, abyste si dlouhé dálniční přesuny krátili všemožným přepínáním různých módů na displeji. Já jsem technomaniak a z „limitky“ jsem byl v sedmém nebi. I bavoráky v plné výbavě mám za chvíli „přečtené“, ale Electra mě dokázala zaměstnat na celých sto dálničních kilometrů, tempomat na 130 km/h (na šestku lehce přes tři tisíce otáček) a přepínal jsem a přepínal a objevoval pořád něco nového… Od značky, která až do loňska na Touringách neuměla ani zobrazit zařazený kvalt (svítila jen šestka), je to neskutečný pokrok. Z Popelky princeznou, to mě baví.
Ještě pohodlnější
Co se nezměnilo, je absolutně komfortní posaz. Tedy, on se změnil k lepšímu, řidič i spolujezdec mají nyní nová sedla a více prostoru. Radši bych na glajdě nejezdil po obědě, měl bych strach, že mě tím pohodlím tak ukolébá, že usnu. Nohy tak akorát, obrovské sedlo, ideálně zahnutá řídítka, která jsou nově vyhřívaná v šesti stupních, což se pouští šikovným otočným ovladačem na levém kraji řídítka, ale už na dvojku to pěkně griluje…
Obrovskou změnou v oblasti komfortu je nový malý uzavíratelný průduch na kapotáži pod plexi. Drobnost, která zcela mění kvalitu jízdy. Tohle mě na glajdách vždycky štvalo, plexi i kapota sice vypadaly hrozně rozměrně, jenže už nad nějakých 120 km/h mě turbulence fackovaly tak, že jsem končil na brufenu. Teď si stačí jedním tlačítkem otevřít ten malý otvor, tím se vpustí vzduch i za plégo a ne že byste byli jako v autě, ale turbulence se zlepší na úroveň známou z jiných cestovních motorek. Na staré glajdě bych na druhou stranu Evropy jet nechtěl, na téhle nové bych vyrazil klidně hned. A jsem rád, že je ten otvor zavírací, protože občas se turbulence hodí. Když jsem jel v tom slejváku, tak mě plexi chránilo před vodou zepředu, ale za chvíli jsem ho měl plné kapek shora, a ty kapky nechtěly pryč. Stačilo zavřít průduch, vzduch se za plégem začal točit a rázem jsem viděl podstatně lépe.
OHV bubly-bubly
Velké emoce u kovaných harlejářů vzbudil nový motor. Jmenuje se Twin Cooled High Output Twin Cam 103, jméno jak pro anglickou šlechtu, a na chlazení kromě vzduchu používá i vodu. Taková potupa! Tedy, to si myslí ti, co tenhle motor ještě neviděli, a pro ně mám jednoduchou zprávu: jděte k šípku. Ono kontroverzní vodní chlazení totiž chladí pouze hlavy kolem výfukových kanálů a abyste ho viděli, musíte se pořádně ohnout a nahlédnout Electře pod sukně. Chladiče jsou v krytech nohou, vidět je akorát kousíček hadice, a i ta je pořádně schovaná. Nechápu, jak tohle může někomu vadit.
Přidané vodní chlazení znamená konstantní výkon při všech podmínkách a teplotách, a ve spojení s jinými vačkami a vyšší kompresí přidává motoru na kultivovanosti a výdrži. Nový motor má i vyšší krouťák a výkon, ovšem abych byl upřímný, bez okamžitého přesednutí jsem moc rozdíl proti letošní „stotrojce“ nepoznal. To přechod z 96 na 103 byl podstatně citelnější. Ale ono je to jedno, bezmála sedmnáctistovková vé-dvojka si poradí i s poctivou půltunou (přes čtyři metráky motorka, něco Honzis, něco Honzisův bordel v přeplněných kufrech) bez problémů. Na pohodu funguje už od nějakých 1600 otáček, když chcete jet svižně, točíte přes dva, ovšem dá se i podržet plyn a poslat ručičku k červenému poli v pěti a půl. Tenhle motor nemá výraznou špičku, je to takový ten neutuchající dvouventilový OHV zátah „od tří tisíc do omezovače“. Ale to budete dělat málokdy, protože většinu času si budete užívat ono nezaměnitelné charisma, které harlejácký motor odjakživa má. Málo otáček navíc znamená nízkou spotřebu, kterou není problém udržet pod šesti litry.
S větší jistotou
Daleko větší změny než na motoru proběhly na podvozku, ale ty nebyly tak mediálně propírány, což je rozhodně nespravedlivé. Nová pevnější přední vidlice, upravený rám a lehčí kola posouvají již tak dobré jízdní vlastnosti Electry zase o kus dál, a hlavně se dost zlepšila ovladatelnost při nízkých rychlostech. Ona také spojka jde o fous lehčeji (i když pořád je pro velký kluky), takže jestli jsem dřív s Electrou při rozjezdech a popojížděčkách v kolonách dost zápasil, tentokrát mi to až tolik nevadilo.
Další velké překvapení (kolikáté už) se koná u brzd. Ty jsou pojmenované Reflex a jsou to brzdy chytré, propojené, s elektronickým řízením. Při velmi nízkých rychlostech funguje předek a zadek odděleně, jakmile se trochu rozjedete, začnete zmáčknutím přední brzdy působit na všechny tři kotouče, zadní páka brzdí zadek a levý přední kotouč. A elektronika podle jízdy vyhodnocuje, kolik tlaku má kam jít. Výsledkem jsou brzdy, které i takhle těžkou motorku zastaví s nečekanou silou a jistotou.
V první řadě skvělý cesťák
Na první Electře jsem se svezl před třemi lety, to byla Ultra Classic ještě s motorem Twin Cam 96, a byl jsem překvapen, jak je tohle staré železo, jehož koupi jsem do té doby považoval za projev snobismu a špatného vkusu, dobrá cestovní motorka. O rok později přišel motor Twin Cam 103, a najednou to bylo železo s raketovým pohonem. Ovšem vůbec nic mne nemohlo připravit na Electru Glide Ultra Limited 2014. Co má působit staře, tedy pardon, klasicky, to zůstalo, zbytek je moderní hi-tech nejvyšší úrovně. Na to, abyste se do tohohle Harleye zamilovali, nemusíte být vůbec harlejáři. Gold Wing i bavorské šestiválce by se měly mít sakra na pozoru!
Technická data Harley-Davidson Electra Glide Ultra Limited