Král je mrtev, ať žije král! Byl to velký duševní boj, ale odolal jsem použít toto profláknuté heslo jako nadpis, ačkoli sem by pasovalo možná ještě lépe než do francouzské historie. Už od modelu R 1100 GS z půlky devadesátých let patří adventure biky BMW s velkými boxery za lídry své kategorie. Tohle postavení se ještě utvrdilo v roce 2004, kdy přišla dvanáctistovka, o tolik silnější a zároveň o tolik lehčí než předchozí 1100 a 1150. V posledních letech to vůbec na silnicích vypadá, jako by BMW mělo na tyhle motocykly monopol, ať dělá konkurence sebelepší motorky.
No a teď přichází zbrusu nové géeso. Jmenuje se stejně jako to staré, vypadá hodně podobně, ale až na fakt, že má řídítka, kola, kardan a dvouválcového boxera, je úplně jiné. Alespoň technicky. Jak moc se změnilo i jízdně, to jsme porovnávali s modelem R 1200 GS Adventure. Letos si totiž můžete koupit jak nového vodníka, tak starého dobrého vzducháče, nový Advík totiž přijde nejspíš až napřesrok. A dopředu říkám, že je velká škoda, že tyhle dvě koncepce nemohou být v nabídce paralelně (marketingově to prostě nejde), neboť celkovým vyzněním mají obě svůj vlastní svět.
Všechno jinak
O tom, co je na novém GS nové, již byla popsána spousta stránek i u nás v ČMN. Zásadní změny připomenout musím, ačkoli opět riskuji, že to bude na půl strany. Motor má pořád stejný objem a válce jsou z větší části chlazeny vzduchem, ovšem na hlavy se používá kapalina. Sání a výfuk se otočily o 90 stupňů. Spojka je osmilamelová antihoppingová v oleji, pryč je jedna velká lamela jako v autě, čili i olejová náplň je stejná pro motor a převodovku. Kardan zůstal, přesunul se však na druhou stranu. Plyn je elektronický, k dispozici máte čtyři dynamické módy, které ovlivňují reakci motoru, nastavení ABS, kontroly trakce a podvozku. Odpružení nese název Dynamic ESA, vy si u něj nastavíte akorát základ a ono se samo při jízdě dolaďuje podle momentálních podmínek. A dokonce je tady i skutečný rám, ne na motoru přišroubovaných pár trubek.
Už při prvním živém setkání na výstavě Motosalon v Praze jsem musel uznat, že Němci svůj drahokam vybrousili do absolutního lesku. Všechno je tak dotažené do detailu! Například sedlo. Nejenže si můžete nastavovat to řidičovo výškově, ale můžete si měnit i jeho úhel a navíc se dá šoupat i sedlem spolujezdce, to podle toho, jak tlustý je ten, kdo drží řídítka. Samozřejmostí je několik dalších sedel různých výšek z katalogu příslušenství.
Ovládací prvky by vystačily na samostatnou kapitolu. Kovaní géesáři zapláčou, pryč je staré bavorácké ovládání blinkrů, tady se přepínají levým palcem jako na 99 % všech motorek. Ono by na ty staré čudlíky totiž stejně nejspíš nebylo místo, když máte motorku v plné palbě jako my, tak máte co dělat, abyste se ta tlačítka naučili ovládat po paměti: palubní počítač, jízdní režimy, nastavení podvozku, vyhřívání heftů, dokonce tempomat (bezva věc, u cestovní motorky) a ještě je tu otočný prstenec na levém řídítku, kterým se ovládá příplatková navigace.
Rozdíly na první pocit
Už jen vyhoupnutí se do sedla naznačí, že nové a staré géeso jsou dost jiné stroje. Tohle nové je tak pevné! Může za to i sedlo, Němci konečně přestali dávat ta kanapíčka, která mi svou měkkostí byla neskutečně protivná, ale sezení je hezky tuhé. A jestli staré GS platilo za výborně ergonomicky zvládnuté, tak vodník je ještě o kousek dál. Dost se projevilo otočení sání, teď už vaše holeně nic nelimituje. Řídítka jsou superširoká a přístrojový panel vypadá velice německy. Technická elegance, tachometr s otáčkoměrem jsou jakoby dohromady, prim hraje obrovský displej palubního počítače, jehož informační portfolio by mu mohla závidět i krajská pobočka StB.
Zase slézám, beru si schůdky, poté ještě větší schůdky a nakonec žádám o jeřáb, mám totiž v plánu hnedle vyzkoušet ještě Advíka. Stojí tady chudák takový opomíjený, všechno se točí kolem vodníka, přitom v těchto výročních barvách k 90 letům BMW Motorrad vypadá vážně dobře. Informací, že je to opravdu VELKÁ motorka pro velký kluky, si zřejmě pověst lovce senzací nezískám, to je stará známá věc. Na tuhle strojovnu musíte mít buď svaly, nebo notnou dávku talentu, já postrádám obojí, a tak je to nikdy nekončící boj s gravitací.
Tři dva jedna teď, nohu přes sedlo, pořádně zabrat, ať tu obludu zvednu ze stojánku, ještě že je ta obrovská 33litrová bandaska skoro prázdná, a - jejda, co to je za veterána? Užší a zvláštně tvarovaná řídítka, měkké sedlo, vyčuhující sací potrubí, o které se kopete, a ta přístrojovka? Ještě loni tohle byla největší moderna, teď kdyby mi někdo řekl, že tahle motorka je z osmdesátých let, tak mu snad uvěřím. Ovšem pozor, více než jako znak zastaralosti to berte jako pochvalu za nadčasovost. Tenhle Advík se starým vzducháčem působí neuvěřitelně solidně, ostrý kontrast proti vodou chlazenému nástupci se všemi těmi jeho elektronickými serepetičkami. Paradoxní, to samé se o téhle motorce říká v porovnání se starým R 1100 GS, neboť poslední „vzduchová“ dvanáctka je taky slušně nabitá technologiemi. Ovšem máme s sebou na testování i našeho kamaráda Hrubáka, messengera a majitele právě staré jedenáctky s více než 200 000 km na budíku, a ten je na Advíku hned jako doma. „Líp to tahá, má to lepší podvozek, ale tematicky je to pořád to samý,“ glosuje po prvních kilometrech.
Převlečený superbike
Já si na začátek beru vodníka a nestačím se divit, co to z Německa dorazilo za střelu. Rozdíl poznáte už při nastartování a hraním si s plynem na místě – skoro žádný klopný moment! Cvakám režim Dynamic a zírám s otevřenou pusou – vodník jde do otáček jako zběsilý, a ten zvuk, který produkuje koncovka, by slušel i čistě sportovnímu motocyklu. Takový hrdelní, nakrknutý a velice, velice zábavný. Také je proti vzducháči podstatně složitější udržovat rychlost ve městě na akceptovatelné hodnotě, čertík pokušitel je tady neodbytný. Být vodník můj, radši si režim Dynamic zakážu a jezdím na Road, Rain či Enduro. Jenže můj není a mám ho půjčený jen na chvilku, tak si to chci užít, a v tomhle režimu si užije i poměrně agresivní jezdec. Zátah přepracovaného boxera už od nízkých otáček je prostě impresivní, střední pásmo košatě nabité newtonmetry, a když tlačíte otáčkoměr k červenému poli, pochopíte, že těch 125 kobyl je na běžné silnici větší stádo, než je pro dopředný pohyb nadlimitními rychlostmi potřeba.
To vzducháč má, vzhledem k lankovému ovládání klapek, jenom jeden „prací program“, který je nastaven tak, aby vyhovoval jak dynamice, tak turistice. A musím říci, že i tváří v tvář tomu superbikově laděnému následovníkovi si nevede vůbec špatně. Ona tahle poslední dvouvačka s přívěrou jede taky moc pěkně, tolik nesvádí ke kravinám, ale když jí zatnete, dokáže překvapit. Vodník je takový lehkoběžný, vzducháč naopak boduje svou živočišností, nechybí typický klopný moment a mechanická hlučnost, není tak sterilní. Akorát má holt víc práce, neboť kromě většího aerodynamického odporu se musí vypořádat s bezmála 20kilovou nadváhou.
Turistika na jedničku
Jedna sportovní mapa ovšem z nového GS nedělá sportovní stroj. Kdyby v BMW rezignovali na cestování ve prospěch krátkých adrenalinových vyjížděk, to by asi byl nejlepší dárek pro konkurenci, a takhle štědří Bavoři rozhodně být nechtějí. V otázce turistiky neošidili Němci vůbec nic a géeso zůstává na špici. Posaz je uvolněný a úplně cítíte, že jezdit na téhle motorce nějaké stokilometrové crcačky je podobné, jako kdybyste si pořizovali Ferrari pro nákupy v nejbližším hypermarketu. Sedlo mě bavilo opravdu velmi a naprosto špičkový je plexištítek. Ten je nyní ovládaný výškově patentovaným šnekovým mechanismem, štelovat si ho můžete nahoru-dolů klidně za jízdy a jeho tvarování je výborné.
To sklopné obrovské plégo na Advíkovi platilo za etalon této kategorie vždycky, akorát že jeho nastavování je takové archaické, dvě křídlové matice po stranách. Ovšem má to své výhody, kde nic není, nemá se co pokazit. O měkkém sedle již byla řeč, i o jeho výšce, já ho několikrát během testu sundával, abych se přesvědčil, zda je opravdu v té nižší poloze, a pokaždé zklamaně zjistil, že je.
Špičkové podvozky
Ovšem jakmile se jednou nalodíte a rozjedete se, nebude se vám z Advíka chtít dolů. Frčíte ukryti za velkým plexi, mezi nohama obrovskou nádrž, sbíječka pod vámi lehce brní a vy si to kroužíte zatáčkami, jako byste seděli na malém sporťáku. Ale touhle vlastností jsou všechna géesa proslulá, holt boxer má těžiště proklatě nízko a na úzkých gumách se motorka parádně honí z vinglu do vinglu. Propojené brzdy s ABS fungují špičkově, elektronický podvozek sice nabízí jen tři pevná nastavení tlumení (Comfort, Normal, Sport, já si vystačil s prvníma dvěma) plus samozřejmě základní nastavení předpětí podle zatížení, nicméně fachčí skvěle, a vám je na světě krásně.
Na vodníku se jede jinak. Motorka je pocitově pevnější, přímější ve svých reakcích, monoblokové brzdy jsou ještě o fous lepší, semiaktivní podvozek je také chytřejší než vy, nicméně překvapilo mě, že oproti starému systému ESA na Advíkovi jsem nepociťoval až tak dramatický rozdíl. Ono hodně udělalo obutí, novinka si vykračuje světem na širokých gumách 120 a 170 mm, a ta zadní byla po pouhých 4000 kilometrech tak placatá (motorka jezdila jako předváděčka po celé republice), že už to zdaleka nebyl ten pocit jistoty a bezpečí, jako při březnovém prvním svezení na promrzlých silnicích. Větší výkon více svádí k tahání za heft a čím širší guma, tím víc je znát, když ji zplacatíte, a troufnu si říci, že vodník bude na kvalitu pneumatik choulostivější než jeho předchůdce. Na dobrých gumách je to ovšem zážitek, máte dojem, že motorku můžete klopit snad až do vodorovna a zatáčí také pouhým pohledem.
Dva různé přístupy
Dvě různá GS, dva různé světy. Nový vodník je špička, přesně podle očekávání. Cestovatelské kvality jeho předchůdce byly cizelovány, zdaleka největší zlepšení však nastalo v oblasti sportu.
Nemohu ovšem s čistým srdcem říci, že by byl jednoznačně lepší než starý vzducháč. Jistě, technicky je dál, ale ve staré bambitce ještě střelný prach zdaleka nezvlhnul. Když jsem se Hrubáka na konci testu ptal, kterou motorku by si koupil, ukázal bez zaváhání na vzducháče. „Adventure je něco, co mám zažrané pod kůží. Klidná a důvěryhodná motorka, bytelná a s charakterem.“ Vůbec se nedivím, že si v BMW dovolili držet na Advíkovi dokonce vyšší cenu než na novém vodníku. Jestliže dříve byl Adventure dobrodružnou verzí základního R 1200 GS, dnes při přímém srovnání působí jako od začátku jinak myšlená motorka. V tomhle testu není lepší a horší motorka, tohle jsou dva špičkové stroje pro různé způsoby použití.
Technické údaje BMW R 1200 GS 2013
Technické údaje BMW R 1200 GS Adventure