Poslední březnový den jsme se vypravili na nový
slovenský okruh Slovakiaring, na akci s názvem
Pirelli Day 2010. Tu pořádala firma
Pirelli spolu s agenturou
IV Racing a v plánu bylo testování nových pneumatik na civilních i závodních motocyklech. Hned po příjezdu, kdy jsme se sotva stačili rozkoukat, přišla nabídka, která se neodmítá. A řeknu vám, vyzkoušet si něco takového není ani v naší branži každodenní chléb...
První seznámení
Spočinutí na místě pilota doprovází prvotní potíže s tím, jak přelézt přes velké zavazadlové boxy, které jsou po obou stranách. Po překonání této překážky se můžete s chutí uvelebit na velkém a komfortním sedle. Ergonomie posazu je přirozená a řídítka jsou hodně široká. Přístrojovka a veškeré ovládací prvky korespondují s použitím motoru. Tady je všechno made in BMW, včetně tolik „oblíbených“ přepínačů blinkrů pomocí třítlačítkové kombinace. Pro plnou informovanost pilota nechybí ani palubní počítač. Teď už jen otočit klíčkem v zapalování a jde se na to...
Stiskem startéru probouzím k životu zdánlivě kultivované stádo téměř stosedmdesáti koní, produkovaných řadovým čtyřválcem ze sportovního BMW K 1200 S. Ten si v poklidu přede a zahřívá se na provozní teplotu, zatímco já absolvuji kurz řazení zpátečky a dostávám i další neméně důležité informace. Po krátkém školení mačkám spojku, hlasitým klapnutím řadím za jedna a pozvolna opouštím box vstříc paddocku, kde mám v plánu Quadstera si aspoň trochu osahat. O pár minut později, už se smíšenými pocity nadšení a zároveň mírné nervozity, mířím po pitlane směrem k výjezdu na trať.
Okruhová oťukávačka
Povrch trati akorát oschl od ranního vydatného slejváku a teplota se pohybuje pod deseti stupni Celsia. V tuto chvíli mi jsou čtyři kola nadmíru milejší. První minuty si dávám na seznámení jak s tratí, tak hlavně s Quadsterem. Příjemné je to, že ovládání je jako na motorce, tudíž vše je na svém místě. Spojka, plyn, řazení s klasickým bavoráckým dlouhým chodem, jen na to brzdění před zatáčkou si zvyknout. Přední páčka ovládá pouze po jednom čtyřpístkovém brzdiči na předních kolech, což se odráží na nevalném účinku, zato nožní pákou využíváte sílu dalších čtyř třmenů, kterými kotvíte zároveň jak předek, tak zadek, a reakce na sešlápnutí je odpovídající charakteru celého stroje. Do první zatáčky si chci vysednout, ale ouha, ihned nohou narážím do postranního boxu. Čeká mě tedy tvrdý boj s odstředivou silou...
Slovakiaring na plný céres
Přestože má celý stroj se mnou v sedle půl tuny, při plném otevření plynu se překvapivě dostavuje slušné zrychlení (dle výrobce umí stovku za 3,5 s). Motor se nechá ochotně točit až k červenému poli, a pokud držíte ručičku ve druhé polovině otáčkového pole, máte okamžitou a ráznou odezvu na otočení plynové rukojeti.
Specialitou zdejšího okruhu jsou horizonty, kde se na vrcholu stroj vždy nadlehčí a po dosednutí můžu jít ihned a tvrdě na brzdy. Zde se není čeho bát, jen pořádně sešlápnout zadní pedál a hlídat si hranici adheze, není tu totiž ABS. Už od apexu můžete Quadsteru řádně nakládat, znamená to ale mnohonásobný nárůst odstředivé síly a limitující je především vaše schopnost udržet se. Podvozek se i v extrémním zatížení chová naprosto fantasticky, je čitelný a dává jezdci plnou důvěru.
V jedné pravé zatáčce to trošku přeháním a najíždím do ní rychleji než doposud. Opět na mě nastupuje ohromná odstředivá síla, kdy se na levé ruce vzpírám a přitaženou pravou mám v takové křeči, že nemůžu ani ubrat, ani přidat. Zatáčka se pořád utahuje (další zdejší specialitka) a zatímco bojuji s fyzikálními zákony, poslouchám pískání prokluzujících zadních kol (tady do toho žádná elektronika nekecá), sem tam se snažím korigovat směr a... naštěstí to vychází! Sakra morbidní zážitek. Než se stačím rozkoukat, přichází zatáčka na druhou stranu a pak zase horizont, esíčko, další horizont, rovinka a opět zatáčka. Už jsem se s Quadsterem trochu sžil, a tak se venkem pouštím do předjetí motorky, která si jede své tempo. Na cílovku najíždím s jemným prokluzem pod plným plynem a už jako první. Zalehávám za monstrózní kapotu, řadím až těsně pod červeným polem a prolítávám kolem tribuny až na konec cílovky, kde jen nevěřícně civím na tachometr - 220 km/h! Pak zase na brzdy a do dalšího kola, než nás traťáci zahání do boxů a jízda na Quadsteru tak pro mě definitivně končí.
Nezkrácená verze testu vyšla v příloze Quad&ATV v ČMN 18/2010.