Kdo z techniků a vedení tehdy jen tušil, že jejich první turbo-Yáma bude takový propadák. Kdo by jen tušil, že německý trh nepojme za dobu výroby více než 300 strojů a že skladové „zbytky“ půjdou z krámu pod cenou…
Motor
Osvědčená a bezporuchová řada XJ = synonymum pro kvalitu. Šestsetpadesátka se těmito přívlastky mohla pyšnit taktéž. Oproti Kawasaki, již tehdy vydávající podivné zvuky, byl vzduchem chlazený čtyřválec od Yamahy něco jako „dvojkový“ Golf od „fau-vé“. Poctivost a trvanlivost.
Šestpade měla velmi slušných 71 koní, nicméně aby značka udržela krok s konkurencí, „musela“ v té době přidat turbo. Bylo umístěno pod motorem a místo tehdy málo dostupného vstřikování byly zvoleny rovnotlaké karburátory. Výkon se vyhoupl nad 90 koní, což v té době u šestapade byla cifra, která měla zákazníky přitáhnout jako magnet. Turbodmychadlo začínalo tlakovat kolem 6000 otáček a maxima dosahovalo při 9000. Turbína točila v tahu 210 000 otáček a výfuková soustava byla „proměnná“. Normálně fungovala 4-1, ale při „ufouknutí“ se otevřela klapka do pravého výfuku, tedy občas byl 4-2. Ovšem ač byl motor XJ Turbo nejmírnějším z konkurence, přeci jen nástup výkonu nebyl zrovna bezpečnostním prvkem. Škubnutí prostě úplně odstranit nešlo.
Výbava
Celkové pojetí bylo hozeno hodně do cestovna. Obří kapotáž opravdu zajistila komfort jako cesťáky, přístrojové desce, připomínající kokpit současného sportovního letadla, dominoval uprostřed umístěný ukazatel tlaku turba, saabisté tu vzteklou ručičku znají též. Devět kontrolek umístěných v celistvé kostce působilo silně nadčasově.
Podvozek kulhal – přesně ve stylu doby, tedy předek nestavitelný, zadní pružiny předpětitelné do pěti poloh. Příprava na montáž kufrů nebyla součástí motocyklu, toto v osmdesátých letech zajišťoval pan Krauser, úpravce a stavitel sajdkár. Po celou dobu výroby nedošlo k žádné modifikaci a jestli mne paměť neklame, i barevné kombinace zůstaly stejné. Když na nějakou narazíte, vsadím pětku, že bude stříbrná.
Kvalita a spolehlivost
Ač XJ 650 Turbo vypadalo jak vize zhuleného designéra (myslím na to, že se psal rok 1982), prakticky to byla „oblečená“ nahotinka XJ 650. Opět se budu opakovat a opět čekat, do kdy to ještě budu moci vykřikovat do světa – tehdy se nekvalitně nevyrábělo! Hrdost většiny značek to nedovolila a cílem bylo vytvořit spolehlivý stroj, jenž vám bude věrně sloužit dvacet let. Výraz „spotřební zboží“ přišel až před pár lety s globalizací a jinými výdobytky. Takže ani naše turbína nebyla výjimkou. Ač se dnes jedná v drtivé většině o sběratelský kousek, klidně by tyto stroje ještě mohly brázdit evropské silnice. Olej by z nich necákal...
Ovladatelnost
Ve prospěch mluví snad jen úzké galusky – vzadu byla stodvacítka! Ovšem devadesát kobyl a podvozek z roku raz dva (spíš raz než dva), to jaksi nebylo nejlepší spojení. Motor výkonem předběhl ostatní komponenty. Brzdy nebyly ozdobou ani u normálního XJ, verze Turbo převzala bohužel malé kotouče a buben vzadu podědila beze zbytku. A když připočteme nadváhu v podobě 262 kilogramů...
Hodnota
Dnes už to není motorka určená na běžné denní ježdění, ale spíše raritka, kterou budete těžko a dlouho shánět. Můžete mít i štěstí a narazíte na „strejdu“, který neví, co doma má, takže určit průměrnou cenu je velmi složité. Jedno je myslím jisté: na své docenění XJ Turbo teprve čeká.