Obě testované motorky mají shodný původ, rozdílné vlastnosti a podobnou cenu. Hodně faktorů je spojuje a další z nich naopak dělají naprosto rozdílné stroje. Jako příklad jmenujme jednokotoučovou přední brzdu proti dvoukotoučové, dva válce proti jednomu válci, voda proti vzduchu, vstřikování proti karburátoru, standardní vidlice proti obrácené či zadní stereo tlumiče proti jednomu centrálnímu tlumiči. Takže jak si stojí „proti“ sobě?
Sesterské protiklady
Podíváme-li se na stroje nejprve z estetického hlediska, zdá se být Yuki více uhlazená, domyšlená a originálnější. CSR je vůbec jeden z nejnápaditějších čínských motocyklů po designové stránce. Tady se nejedná o žádnou kopii. Konec konců, nekopíruje ani Loncin, který je oproti Yuki nižší a mohutnější. Vzhledu Loncinu přidává kladné body především přední USD vidlice, ale tím končíme. Vše ostatní je minimálně 2x větší než na Yuki a rám s výfukem Loncinu působí, jako kdybyste vzali ve stodole vodovodní trubky a šli svařit motorku. Křivky plastů jsou také takové mezi. Celá motorka, byť má poměrně líbivý světlomet, mi připadá, jakoby se ve výrobě nemohli rozhodnout, zda budou všude dělat hrany, anebo plasty zakulatí. Je to prostě takové napůl a nevypadá to dobře. V tomto ohledu je mnohem komplexněji a dokonaleji řešená 250 CSR a především v ní je zakomponovaný nápad. Akorát kryty motoru působí jako krabice z Tesca, ale holt nic není dokonalé…
Rozpačité dojmy
Zatímco Loncin má palubní přístroj podobný tomu automobilovému (a to i rozměrem), Yuki se spokojí s malým elegantním kulatým budíkem. Veškerá elegance se ovšem vytrácí při pohledu na jeho obsah. Použité led-diody k indikaci směrových a dálkových světel, včetně kontrolky vstřikování, jsou z „mléčně“ barevného vybledlého plastu, který se používal asi před osmi lety. Jinak vás CSR informuje o celkovém počtu najetých kilometrů a poskytuje i denní počítadlo. Akorát rychloměr poměrně švindluje, ale v tomto ohledu si oba testované stroje mohou podat ruce. Loncin navíc ke vší srandě ještě absolutně odmíta vydat i jakoukoliv informaci o stavu paliva v nádrži. Kontrolka stále svítí na maximu, což je sice pro psychiku jezdce a jeho peněženky fajn, ale palivo vám pak může dojít v tu nejnevhodnější chvíli. Loncin oproti Yuki navíc informuje o zařazeném rychlostním stupni a také o aktuálních otáčkách motoru. Naopak nenabízí denní počítadlo a kooperaci s malým digitálním displejem. Ovládací prvky Loncinu SND 250 jsou o generaci horší než na Yuki, ale kupodivu také na sesterské kapotované stopětadvacítce Spitzer. Jsou více pouťové a i přepínání blinkrů je trochu hádankou. Ani chcípák a tlačítko startéru není moc přesvědčivé. Přesvědčivá není ani zadní brzdová lampa Yuki, ve které pro změnu rádo praská vlákno žárovky. Co se svícení v noci týče, více bodů v této disciplíně nasbíral Loncin. U Yuki je potřeba si občas pohrát s úhlem paraboly, abyste svítili v žádaném ideálním rozsahu, má tendenci při otřesech mírně se sklepávat dolů. Ve výbavě potom patří Yuki palec dolů ještě za zamykání řídítek. Zámek není integrován do spínací skříňky a lehce se vám může stát, že se budete chtít rozjet se zamknutým řízením.
Jeden proti dvěma
A jdeme se podívat na zoubek agregátům. Jediné, co je spojuje, jsou dva ventily na válec a objem 250 cm3. Yuki se vrhla do plnění motoru vstřikovací jednotkou a já si ji nemohu vynachválit. Motorka chytá na brnknutí o startér a z hlediska přípravy směsi nemáte žádné starosti (studené starty v chladných dnech atd). Navíc odezva na plyn, především od volnoběhu, je na čínský stroj neskutečná. Jedinou výtku mám k přechodu mezi decelerací a akcelerací. Ten je doprovázen nepříjemným cuknutím.
V této písni hraje Loncin až druhé housle. Membránový karburátor plnicí jeden vzduchem chlazený válec není z těch nejpovedenějších. Navíc poprvé strávíte 10 minut hledáním sytiče, který je schovaný pod nádrží za palivovým kohoutem přímo na karburátoru. Jeho motor je však mnohem točivější a hravější. Na pěti tisících otáčkách zabere a žene se kupředu, kdežto dvouválcová vodou chlazená Yuki má projev stále stejně jedoucího vysavače. Pokud si myslíte, že její silná stránka by měla být střední pásmo otáček, tak zde výkon pro změnu zabíjejí emisní opatření.
Ohromný kontrast brzd
Brzdy jsou komponentou, která dělí oba testované motocykly na různé strany barikády. Oba stroje mají všechny brzdové třmeny dvoupístkové. Zatímco Yuki brzdí vpředu pouze jeden kotouč, Loncin zastavuje pomocí dvou kotoučů. A na brzdném účinku je to sakra znát. Na Loncinu si musíte dávat veliký pozor, kolik prstů máte na brzdové páčce. Brzdová soustava má hodně ostrý náběh a brzdí velice intenzivně. Oproti tomu na Yuki by se vám k brzdění hodila ještě jedna ruka. Přední brzdu můžete mačkat libovolným tlakem, ale brzdný účinek je víceméně konstantní.
Podvozek a jízda
Manévrovatelnost obou motocyklů je na velmi pochmůrné úrovni a do města to není úplně ono. Bohužel i na rovinách si s jistotou obě motorky moc nezadají. Loncin je podstatně delší a především díky rozměru pneu je oproti Yuki méně hbitý. Právě CSR je celkově kratší, má menší úhel řízení, takže i stopu, a to z ní dělá velmi vratké náčiní. Ovladatelnost ovšem srazí zpět na zem široká a vysoká řídítka. Navíc rám CSR je trochu papírový a rád se kroutí. A abyste neměli ani malý pocit jistoty při vedení motorky, v každé zatáčce vás ještě rozhodí nefungující podvozek. Když k tomu přidáte naprosto tragickou směs pneumatik, která při kontaktu s vodou ztrácí jakoukoli adhezi, a to u obou motocyklů, je o zábavu postaráno.
Po které sáhnout
Loncin je o něco dražší a dá se říci, že si připlácíte pravděpodobně za vynikající brzdy. Oproti tomu na Yuki je uvalena velice přívětivá cenovka, která z téhle nervózní fešandy dělá favorita. Líbí se mi na ní vstřikování, pohodlný posaz, vzhled a zpracování motorky, včetně výfuků pod sedlem. Loncin jednoznačně dominuje v brzdách a motoru, ale zbytek mě vůbec nepřesvědčil. Když jsem se ale na víkend rozhodoval, kterou z nich vezmu, sáhl jsem po Yuki. Fungujícího vstřikování, pohodlí a líbivý design nakonec vyhrál i přes nervozitu, kterou při jízdě CSR vyloženě oplývá.
V bodech
- Obě jsou hodně těžké (přes 160 kg)
- Obě jsou hodně levné
- CSR má lepší dílenské zpracování než SNS
- Loncin má neuvěřitelně agresivní brzdy, bohužel neúměrně použitým pneumatikám
- Pneumatiky obou motorek jsou hrozné, a to především na vodě
- Jistota ve vedení je u obou motorek silně podprůměrná
- CSR oproti loňskému modelu již nevibruje
Yuki 250 CSR
Objem 234 cm3
Výkon 12,6 kW/16,9 k@8250
Točivý moment 16,9 Nm@5500
Hmotnost (provozní) 168 kg
Cena 39 900 Kč
Motor: čtyřdobý, kapalinou chlazený řadový dvouválec, OHC/4, vrtání × zdvih 53 × 53 mm, kompresní poměr 10,3:1, vstřikování, elektrický startér, pětistupňová převodovka, sekundární převod řetězem
Podvozek: ocelový rám, vpředu nenastavitelná teleskopická vidlice, vzadu ocelová kyvná vidlice s dvojicí tlumičů, nastavitelné předpětí, brzdy kotoučové s dvoupístkovými třmeny, pneu vpředu 90/90-18, vzadu 130/90-15
Rozměry: délka 2135 mm, šířka 825 mm, výška 1140 mm, rozvor 1440 mm, nádrž 18,5 l
Loncin SNS 250 Jedi
Pozn.: Pro rok 2010/11 je distribuce tohoto modelu omezena, avšak na dotaz je k dostání
Objem 249 cm3
Výkon 13,8 kW/18,5 k@8000
Točivý moment 18,8 Nm@6500
Hmotnost (provozní) 161 kg
Cena na dotaz u prodejce
Motor: čtyřdobý, vzduchem chlazený jednoválec, OHC/2, karburátor, elektrický startér, pětistupňová převodovka, sekundární převod řetězem
Podvozek: ocelový rám, vpředu nenastavitelná teleskopická vidlice, vzadu ocelová kyvná vidlice s centrálním tlumičem, brzdy kotoučové s dvoupístkovými třmeny, pneu vpředu 110/70-17, vzadu 140/70-17
Rozměry: délka 2120 mm, šířka 800 mm, výška 1070 mm, sedlo 780 mm