Pocity ze sedla
Pro vyjádření pocitů, které se dají v jejím sedle zažít, jsem si vybral trasu v minulosti hodně frekventovanou a dnes už skoro zapomenutou – od Slovenských hranic, směrem do Ostravy. Trasou jsme jezdívali s rodiči dávno, když ještě nebyli vybudované dnešní obchvaty a rychlostní cesty. Dnes je tam poměrně klidný provoz a díky dobrému povrchu se skvěle hodí na svižnější motocyklový výjezd. Jablůnkovsko a jeho okolí je krásný kraj. „Právě tam se dnes vydám! “
Na čerpací stanici před hranicemi dopíjím poslední doušky kafe a pomalu se přesouvám k motorce. Od rána si vesele zpívám píseň „Here Comes The Sun“ (Přichází sem slunce) od Beatles a na obloze je to pěkně znát. Obloha je celý den jako by ji někdo vymetl. „Pohodička, nemusím se nikam hnát, tak to mám rád.“ Upravuji si výbavu, a přitom ťukám do startéru. Je to skoro jako z filmu Hobbit 2... Velkolepý „Drak Šmak“ z „Osamělé hory Erebor“ se znovu probouzí ze spánku. Kolemjdoucí jsou rázem vaše obecenstvo. Nástup motoru je díky výfuku SC Project impozantní až se mi z toho zatajuje dech. Nekecám. Jednička rázným cvaknutím od řadičky a charizmatickým zavlněním celé motorky zapadne na svoje místo a já pouštím spojku...
Jak odpoledne plyne, ubíhají i první kilometry výjezdu. Krásná scenérie s otevřenými zatáčkami mě pohání ke svižné jízdě. „Dnes je to velká zábava“ Moje cesta známými místy pokračuje průjezdem kamenným tunelem pod železniční tratí v Mostech u Jablůnkova. Vzpomínám si ten most velice dobře už z dětství. Ozvěny jsou v něm vždy ohromující. Neváhám mírně přidat plyn. Rázem jde z jejího dračího srdce trochu i strach. Zvuková kulisa je odpovídající vyššímu objemu motoru kladiva V-Twin. Výfuk ze sériové produkce, který byl na motorce při koupi se tomuto představení nemůže rovnat.
V obci Návsí jsem nucen zařadit se kvůli hustějšímu provozu a plné čáře za autobus. Ale nevadí mi to. Monster dokáže jet v pohodě i klidným tempem. Kopíruji pomyslné oblouky mezi bílými dopravnými šipkami a kochám se okolím. Nicméně jak přijde na řadu první přerušovaná čára, neváhám a společně s motorkou využívám svoji příležitost. Zrychlení Monstra je pokaždé kontinuální a famózní. Zátah je jistý už ze spodu otáčkového spektra ale při jízdě je potřeba sledovat spodní patra otáčkoměru. Když jedete pod 3.000 otáček je motor svým ,,cukavým“ projevem už dost nepoužitelný. Možná by motorce pomohlo upravené převodování. Naopak vrchol otáčkového spektra je plný agility a končí omezovačem na hranici 8.000 otáček.
U vlakové stanice mě oproti míjí kabriolet Chevrolete Corvette první generace. V něm sedí starší pár oblečený v dobových kostýmech se šátky na hlavě. Evidentně se z odpoledne těší stejně jako já. Užívám si každé zrychlení jako malý kluk a prokládám ho mohutným brzdným účinkem motoru při zavřeném plynu. Je to zábava, v takové „nelineární“ rovině je jeho projev nejcharismatičtější. Plynulá jízda motorce obecně moc nesedí, zvuk je po čase monotónní a může vás to i otravovat. Je proto potřeba dodávat mu dynamiku.
Sedí jí svižná jízda plná dynamiky
Na displeji naskakují další kilometry. Nově vybudované viadukty před obcí Vendryně jsou pěkně klikaté, doplněné o nějaké to převýšení. „Jdu do nich, nejlíp jak svedu!“. Podvozek mě spolehlivě podrží. Když tak nad tím přemýšlím, neměl jsem s ním vlastně nikdy problém. Je tvrdší ale stále pohodlný. Po vjezdu do obce mi pohled sklouzne na starou prodejnu značky Honda. Tam jsme se kdysi stavovali s tátou omrknout milovanou Fireblade 98, aspoň na stojanu :). Kdo by to byl tehdy řekl, že se tady jednou budu prohánět na svojí veliké motorce...
Přesně na tomto místě začínám v uchu registrovat méně známý zvuk. „Aha, věčně se uvolňující kryt na vrchním výfukovém svodě zadního válce cinká do rytmu. „I to je život s Ducati.“ Podobně jako všudypřítomné vibrace od velikého motoru pod vámi. Vyklepávajíc brnící pravé zápěstí opouštím Vendryni a s ní i mnoho krásných vzpomínek na dětství.
S přibývajícím časem začíná být venku chladněji. Je září a už to není jako v létě, kdy se můžete prohánět po cestách od rána do pozdního večera. Sjezdem od zámku Hnojník se v údolí drží dým od zdejšího osamoceného rodinného domku. Připomíná mi to scénu před nedělným závodem Formuly 1 na okruhu Spa-Francorchamps, kdy z Ardenkých lesů pomalu stoupá mlha.
V jejím sedle s rukami ve vyhovující polo-sportovní poloze se cítím stále výborně. Mám štěstí, cesta je prázdná, bez provozu. Následující rychlé esíčko je díky spolehlivému podvozku opět lahoda. Moje tempo mi přerušuje až kamenný můstek s levotočivou zatáčkou. Místo podobné architekturou a nádechem jako Hillberry Corner na ostrově Man, „tady je třeba být zvláště obezřetný!“ Mrkajíc na mého dlouholetého plechového maskota téhle trasy pokračuji tvrdými brzdami k obci Třanovice. Ty jsou výborné a přítomné ABS je vítaný bonus.
Pokračuji směrem na známé Těrlické zatáčky a rovinky. Příznivci českého Road Racingu to tady poznají dokonale. Na souboj mě rázem vyzývá černé BMW X6, ale na jeho výzvu nereaguji, není potřeba. Proč taky. V jejím sedle si nemusíte nic dokazovat. Ale občas ji taky rád popustím uzdu, aby se ukázala. Tak jako na legendárním Bludovickém kopci, který následuje. Nechám dvojku vyšplhat až k 7.000 otáčkám a aspoň na chvíli prožívám pocity závodníků „Zlatého Kahance“. Rozzuřená dvojka štěká do výfuku a rychloměr teď radši ani nesleduji. Pohled na displej je ale jinak příjemný, je podsvícený příjemnou modrou barvou a poskytuje všechny potřebné informace. Jeho vzhled na novodobé TFT-čka jistě nestačí, s tím se ale musí počítat, jelikož jde o rok výroby 2012.
Kruhový objezd na vrcholu kopce se pomalu blíží. Ubírám plyn a využívám brzdní sílu díky vysoké kompresi véčkového motoru. „A je to tady znova“ zní mi do přilby. Dohořívaní směsi a praskaní z výfuku plně zavřeného plynu mě nikdy neomrzí. Moje brzdné body jsou úplně jinde než při Road Racingu který se tu jezdí. Rád si užívám pohodovější jízdu s občasným rychlejším průjezdem zatáčky nebo rovinky. Na to se Monster hodí skvěle! Moje úžasné odpoledne uzavírá mávající hošík na Havířovské hlavní ulici. V sedle krásně naleštěné Ducati se před ním cítím jako hrdina a oplácím mu pozdrav. V stínech zapadajícího slunce mi zbývá posledních pár kilometrů do cíle…
Výbava a moje úpravy
Motorku jsem při koupi přebíral v kompletním sériovém provedení, až na měněnou brzdovou pumpu (model 999). Doplnil jsem pár dílů, abych si ji přizpůsobil podle svého gusta. Vždy se mi líbili motorky stylu „Caffee racer“ a tímto směrem jsem se chtěl vydat i já. Nicméně jsem nechtěl žádné chromové doplňky, ale ani karbon (kromě výfuku se mi osobně na motorkách moc nelíbí). Při výběru doplňků jsem se držel základních barev motorky – červená-bílá-černá.
Měnil jsem výfukovou koncovkou SC Project, doplnil páčky, stupačky, zátku olej, zrcátka a tmavý štítek od MRA (ten původní byl trochu poškrabaný a na slunci to bylo znát). Na ráfky jsem přidal polepy od Rutan Perfomance.
Ke konci sezóny 2021 jsem přiobjednal a nainstaloval červený inspekční kryt motoru a primárního kolečka.
Co se týče technické stránky a poruchovosti, tak musím zaklepat, jelikož jezdila až na pár maličkostí bez problémů. Během sezony 2020 se vypálila žárovka světlometu. Na úvod sezóny 2021 mě po zimě nemile překvapil pokažený startér. Je to však „dětská nemoc“ tohoto konkrétního modelu Ducati. Jak jsem se dozvěděl u mechanika, tak tato výměna čeká dříve nebo později každého majitele. Ten původní z prvovýroby je (paradoxně) z Číny. Bohužel na tomto místě italský výrobce dost šetřil. Měnila se i baterka za gelovou, s vyšším startovacím proudem.
Pravidelný servis proběhl hned po koupi v roce 2020. Preventivně byli vyměněné rozvodové válečky a komplet rozvodové řemeny (při nájezdu 19.500 km). Další servis (byl to běžný servis – olej, filtru apod.) jsem dal udělat na začátku roku 2021. Následující velký servis proběhne na jaře 2022. Půjde opět o revizi rozvodů (při 24.000 km).
Praktický život
Spotřeba na daný objem 1100 ccm není špatná. Nemám ji spočítanou dlouhodobě ale z běžného výjezdu (město, okres) mi vyšlo 6l/100.
Pohledem uživatele musím objektivně říct, že motorka není úplně praktická a platí zde známe přísloví, že pěkné věci praktické moc nebývají. Běžné provozní věci jako baterka jsou velice těžko přístupné – musíte se nejprve dostat pod celou nádrž, složenou hned z několika kusů, abyste baterku vytáhli. Tragédie to úplně není, ale napoprvé to je celkem oříšek.
Projev motoru nenahrává delším výletům, podobně jako i plastové vyhotovení nádrže. Montáž tankvaku je možná jedině přes podkovu na víčko plnicího otvoru, případně přísavkami. Na upevnění bočných tašek bez dodatečné konstrukce je třeba taky zapomenout. Cestovatel z ní úplně nebude.
Ambice
Mým pohledem je to primárně zážitková motorka. Posed mi vyhovuje – je příjemný, něco mezi supersportem a pravověrným naháčem. Nohy jsou zalomené ještě příjemně. Zároveň máte dobrý kontakt s předním kolem. Také sedlo se neprosedí a je použitelné i pro spolujezdce.
Celkový look motorky je solidní. Miluji tu její červenou barvu. Na přímém slunci je neodolatelná. Zpracování laku má provozní známky, nepůsobí ale levně ani po dekádě od vzniku na výrobní lince.
Závěrečné resumé
Po dvou sezónách používaní jsem s jejím nákupem velice spokojený. V mých očích má stále obdiv. Jsem rád, že je zde část trubkového rámu „trellis“ a jednoramenná kyvná vidlice. K Ducati mi to sedí. Při pohledu na ní si hned vybavím mnohé závodnické úspěchy a tvrdohlavé přesvědčení značky o používaní desmodronického rozvodu. Má to charakter a kouzlo.
Motoricky mi se svými 100 koňskými silami a 100 Nm úplně stačí. Majitel v něm najde velký, krátko zdvihový dvouválec a vše s ním spojené. Pro nováčka to ale moc není. Je ucukaná, je těžší na řízení a svým projevem umí člověka potrápit. Stojí to ale za to? Určité ano! Jak jednou člověk zkusí, už nebude chtít jinou.
V dnešní době genderovej korektnosti, přesycené Justinom Bieberom a jemu podobnými osobnostmi je ona stále ta pravá, chuligánská motorka. Trochu surová, a ta která nepodlehla dekadentnosti doby. „Ještě teď cítím ten vítr ve tváři z úžasného podzimního výjezdu. “
MODEL: Ducati Monster 1100 EVO
ROK: 2012
VÝKON: 100 koní
CENA: 175 000 CZK