Malé závody jsou tak trochu na okraji zájmu veřejnosti i závodníků, což mi přijde nehorázná škoda – stačilo jediné krátké svezení a bylo mi jasné, že mít závodní ambice, je tohle to pravé ořechové. S „velkými“ silničními závody je to finančně i rychlostně nesrovnatelné, zážitkově ale možná ještě intenzivnější – jekot malého dvoutaktu a přísně sportovní pozice jsou věci silně návykové. Pokud patříte mezi ty, kdo zacítí ricinový závan a rozbuší se jim srdce, tak z tohohle by se vám taky mohla zavařit pumpička. Čistá závodní radost v relativně dostupném provedení. A navíc české provenience!
Ve stopách Metalexu
Každý našinec zná heslo Metalex. Silniční závodní motorky MTX začaly z dílen příbramského automotoklubu vyjíždět už před více než 30 lety. Po revoluci přišel útlum, pak se výroba obnovila, jenom se z MTX stalo MTS, tedy Motor Team Stloukal podle pana Jiřího Stloukala, který ani se sedmi křížky na štítě nepřestává vymýšlet a realizovat.
V roce 2009 spatřil světlo světa zbrusu nový „žákovský“ stroj nazvaný MTS 1-05 a nám bylo dopřáno se na tomto závoďáčku vyvedeném v barvách AB Cardion (projekt výrazně podpořil Karel Abraham z brněnského automotodromu a ÚAMK), kde je všechno kromě motoru a ovládacích prvků na řídítkách Made in MTS, krátce povozit na příbramském letišti.
Made in MTS
Ve startovní listině závodů Mini GP najdeme spoustu značek – Metrakit, Honda, Kawasaki, česká ASR… Ovšem v mnoha případech se jedná pouze o motory, které bývají zasazeny do hodně „fousatých“ rámů Honda GP125 s jinými předními i zadními vidlicemi.
V útrobách MTS tluče (tedy spíš bzučí) maličký vodník Minarelli původně určený pro endura, který se pro tento druh závodů hojně využívá. U něj záleží, jaký použijete válec, a podle toho získáte různý objem a výkon. Tím podíl nakupovaných dílů de facto končí.
Hliníkový rám nese logo MTS. Řídítka nastavitelná ve všech osách také. Čtyřpístkový čtyřdestičkový radiální třmen jakbysmet. Pane Stloukale, a co odpružení? „Také naše práce. Je plně seřiditelné, kromě předpětí pružiny, odskoku a komprese si můžete ladit i progresi.“ Kola? MTS… Prostě tahle motorka je odshora dolů česká!
Tohle není Pionýr!
U Stloukalů závodila kromě babičky celá rodina, po třech generacích Jirků je to teď sympatická Sandra, vnučka tvůrce stroje, která nese rodinný prapor. A která mi na letišti ohřívá maličký stroj. Rozměrově je dosti podobný se závodními stopěta-
dvacítkami, rozvor 1205 mm, sedmnáctky kola s dunlopkami pro GP. Jak dlouho vydrží? „Klidně celou sezonu.“
Vzhůru do sedla. Aha, chybí, tak na kapotu. Sláva, první motorka, která mi není velká! Jsem mírně ujetý na tyhle mrňavé záležitosti, a tak jsem v sedmém nebi. Překvapuje mě absence jakékoli přístrojovky i stupačky relativně vepředu, ale Sandře to tak sedí. Zmáčknout spojku, v závodní řadicí kulise zacvaknout jedna, mírně postrčit a drn-drn-drn, už to vrčí. A přátelé, tohle rozhodně není zvuk Pionýra!
„Je tam extrémně krátký převod, jedničku a dvojku dáte skoro na místě, to je to endurácké odstupňování, přes zimu uděláme jiná kolečka,“ vysvětluje Jiří nejstarší. „Také vypadává pětka, typická bolest všech motorů Minarelli…“ Plynu raději více než méně, odspojkovat a už tam sázím kvalty. Čekal jsem charakteristiku „buď-anebo“, ale maličký motůrek mě překvapuje relativně širokým použitelným pásmem otáček. Nejraději to má pochopitelně co nejvýš, kde krásně zpívá a kdy s lehoučkým („Má to asi 60 kilo, nebyli jsme na váze…“) strojem dělá hotové divy. Top speed? Těžko říct, s delším převodem asi nebude problém 140 km/h.
Servisní pohoda
Jsem zvyklý na velké čtyřtakty, a tak mi dělá trochu problém jízdní styl. Do zatáčky najíždím děsně pomalu a dlouho se zavřeným plynem. Sakra, u závodních gépéček pořád hlídají detonace, aby to „nehvízdli“, a já se tu s tím takhle crcám! „Motor není překoňovaný a je bohatě dimenzovaný, tohle klidně snese,“ uklidňuje mě pan Stloukal. Jaká je jeho servisní náročnost? „V půlce sezony repasujeme kliku, po každém závodě kontrolujeme, jak jsou na tom kroužky a píst. Ten měníme tak dvakrát do roka.“ To zní pohodově, stejně jako ceny ND. „Ojniční sadu jsem v Itálii kupoval asi za dva tisíce,“ říká Jiří mladší.
Nevrť se a jeď!
A co podvozek, tedy to nejdůležitější české? Vzhledem ke krátkému rozvoru, mini hmotnosti a mé nezkušenosti mě při prvních metrech překvapuje určitá nestabilita, jenže posléze zjišťuji, že jejím původcem jsem já. Na pohyb, který dvoumetráková motorka vůbec neregistruje, třetinové MTS reaguje okamžitě, takže když se přestanu vrtět a pořádně přiložím pod kotlík, sedím rázem na úplně jiné motorce. Tak na tomhle by mě sakra bavilo závodit!
Vynikající jsou i brzdy. Aby ne, kombinace plovoucí kotouč a „vše radiální“ byla ještě nedávno vyhrazena závodním superbikům. Chcete zastavit až támhle nebo už tady? Času dost, s touhle hmotností… Když si k tomu připočtete úžasný zvuk při rychlém podřazování, vydrželi byste celé odpoledne jezdit na letišti jenom sem a tam – rozjet, zabrzdit a pořád dokola. Na trati to musí být orgasmus…
K pronájmu
Mám radost, že vedle gigantických nadnárodních firem, kde je normována i spotřeba kalorií při svačině, existují i maličké dílny, které jsou schopny vyrobit podobně kvalitní nářadí. S masovou výrobou ale počítat nemůžeme. MTS 1-05 vychází v součástkách přes 120 tisíc korun (Metrakit 70 je ještě dražší) a vzhledem k tomu, že většina lidí bere Mini GP jako přestupní stanici a vydrží v ní tak dva roky, tatínkové do nových strojů neinvestují a „točí se“ ty ojeté. Proto příbramský automotoklub plánuje své stroje poskytovat závodníkům formou pronájmu. Chcete zkusit, jak se závodí na české motorce?