Velký třesk na dohled

Partneři projektu:





Rozpis prací? Jasně, už ho mám hotovej, teda už jsem na něm začal dělat, vlastně začnu večer… Řečeno terminologií ženských pravidelností, práce na XT začínají být protknuty okamžiky hysterie a nervozity. Asi bych si to fakt měl sepsat.

Bez A neudělám B
To mi pak odpadnou okamžiky, kdy se pustím do sundávání kol, a když je sundám, tak si uvědomím, že jsem je tam měl ještě nechat. Jistě si vzpomenete na minulý díl, kde jsem v závěru zjistil, že mi kotouče asi brzy zmizí před očima. Jezdit se dá i bez brzd, jak ukazují motocykly ploché dráhy nebo jak se snažil policistům kdesi na východě republiky vysvětlit řidič kamionu, který měl na návěsu kotouče úplně sundané (myslete na to, až se na poslední chvíli pokusíte vecpat v klesání před kamáč), ale já jsem na ně za ta léta už docela zvyklý. Vlastně natolik, že se odmítám účastnit zimních radovánek (jak se někdo může vůbec radovat z toho, že je zima?) právě proto, že lyže ani prkno nemají brzdy.
Jelikož mi systém Motonet.cz kotouče pro XT600 neukázal, bylo potřeba kola sundat, kotouče přeměřit, nejlépe vyfotit a nechat porovnat s katalogem. Během chvíle bylo s centrálou Motopointu vykomunikováno a už mám doma krásné nové kotouče NG, které cenu celé resuscitace navýšily neplánovaně o téměř čtyři a půl tisíce (2394 a 1985 korun), ovšem pořád lepší než originály, které by vyšly bez pár desetikaček na osmičku!
Přední kolo šlo dolů parádně, zadek tradičně zlobil. Nejdříve jsem musel roztáhnout destičky o více než milimetr, abych je dostal přes hranu toho mrtvého kotouče, pak mě zase zlobil ten zatracenej řetěz… ŘETĚZ! Ty osle, vždyť budeš měnit celou řetězovku, a jak chceš povolit pastorek na motoru, když si sundáš zadní kolo?! Vždycky jsme to dělali tak, že se zařadila jednička, zadní kolo zatížit, jeden stál na zadní brzdě a druhý se pokoušel rázy uvolnit matku pastorku. To je ten chybějící plán prací, který by mi dopředu prozradil, že úkon A musí nastat ještě před úkonem B. Grrr! Když je blbá hlava, trpí celý tělo, a tak jsem tam kolo musel vrátit. Dokonce jsem si přinesl ještě svůj obávaný kus topenářské trubky, abych měl čím nastavit trhák. Jsem však lenoch a nechtěla se mi zase řešit brzda, takže jsem zkusil dát kvalt a nohou podržel kolo, nasadil jsem oříšek s krátkým trhákem, zabral a – co je? Stržená matka? Nebo proč to jde tak lehce? Na hřídeli mi chybí zajišťovací podložka, a tak jsem měl matku původně akorát hodně dotaženou a „zaklepnutou“. Teoreticky se měla ještě sama utahovat, vzhledem ke směru otáčení, ale že půjde naprosto lehce povolit, to mě teda vyděsilo. Až ji budu dávat zpátky, zakápnu ji aspoň Loctitem…

Všechno suché
Ikstéčko jsem nechal stát na stojanu bez kol, beztak mě čeká ještě údržba zadního přepáčka a repase předních i zadních tlumičů. Ani do jednoho se mi momentálně nechtělo, začal jsem tedy přemýšlet, co mě čeká kolem motoru. Co si pamatuji, spojka byla už hodně unavená. Abych věděl, jestli objednat třecí lamely, ocelové lamely, pružiny nebo všechno, musím sundat dekl motoru a spojku rozebrat. Pokud nechci pokládat motorku na zem (a to nechci), musím vypustit olej. Abych mohl vypustit olej, potřebuji ho ohřát. Abych ho ohřál, musím nastartovat motor. A jéje, už je to tady.
Jestli mám v tomhle projektu „Zen a umění resuscitace XT“ z něčeho stažený půlky, je to právě motor. Protože vím, kolik je v něm stržených šroubů a věcí fungujících „na čestné slovo“. Naší staré Hondě kdysi stačila jediná zima ve stodole a odnesl to jeden válec, objevila se tam taková zkorodovaná mapička a motor začal brát olej ještě víc než předtím. Po pěti letech stání nebude na stěně jediného válce mého XT po olejovém filmu ani památky, tak jsem dal na radu pana Krejčíka z Mogulu, vyšrouboval svíčku a do válce nalil trochu benzínu s olejem do dvoutaktu, co používám do minibiku („Válec bude úplně suchý a mohlo by se to po nastartování hned hvízdnout“). Další suchá věc bude pravděpodobně vačka, tak jsem sundal ventilová víčka a naprskal trochu čerstvého motorového oleje i tam. Spodek motoru bude mazaný dost, je tam všechen olej, který už dávno stekl z nádobky pod sedlem (XT má mazání se suchou skříní). Co mě nemile překvapilo, že navzdory vyndané svíčce a tedy nulové kompresi nemůžu říct, že by startpáka šla zrovna zlehka. Tak se nechám překvapit, co to znamená…

Ventily snadno a rychle
Zvolna jsem tedy vykročil k prvnímu velkému třesku po pěti letech. Než se motor pokusím poprvé nastartovat, chci mít vše připravené. Svíčku ještě nechám původní, snad to s ní blafne, i když právě nová svíce byla u XT vždy podmínkou úspěšného startu po zimní odstávce (a tohle stálo zim pět). Výfuková strana by měla být v pořádku, ačkoli nevylučuji, že kromě pavučin z koncovky nevyletí třeba mrtvá myš. A tak jsem se začal soustředit na sání, a to pěkně popořadě.
Začal jsem seřízením ventilů. To obnáší povolit malou zátku na levém motorovém deklu, která odhalí průzor na značku oznamující horní úvrať pístu, plus povolit velkou zátku k matici klikovky, za kterou budu píst do té úvrati nastavovat. Vždy kupředu, zpátky ni krok, jak jsme slyšeli ve škole, když na stěně visel Gustáv. Tady to ale bude kvůli rozvodovému řetízku. Naštelovat horní úvrať, ze dvou možných tu správnou, kdy je píst ve fázi „výbuch“ a všechny ventily jsou zavřené, a mohl jsem jít na věc.
Na XT mě baví, že se ventily seřizují jednoduše šroubky s kontramatkami, žádné výměny podložek, takže to zvládne doma vážně každý, kdo má listové měrky, kleštičky a plochou desítku. Oba levé ventily měly vůli v pořádku, ovšem ty pravé už byly „podmíráky“ a bylo potřeba je seřídit. Sací na 0,10 mm, výfukový na 0,15 mm. Povolit matku, povolit šroubek, vložit měrku, přitáhnout šroubek. Pozor, navzdory jemnému stoupání se bavíme třeba o osmině otáčky mezi „moc“ a „málo“, navíc se při zajišťování kontramatkou ještě trochu šroubek dotáhne. Také se mi to stalo, při nastavení šla měrka hezky suvně, po dotažení už jsem ji rval ven násilím, a tak bylo potřeba trochu povolit. Já raději na motoru s takhle nízkými otáčkami budu mít vůle o fous větší, než abych riskoval brzké zaklepání ventilu na nulu a jeho následné podpálení.
Protočit motor o dvě otáčky, zkontrolovat, v pořádku, můžu to zavřít. Deklíky sice mají gumová těsnění, ale už řádně ztvrdlá, tak jsem je radši trochu přimáznul motorovým tmelem, a hotovo. Počet zranění nula, způsobené škody taktéž nula. Jde to podezřele snadno, v tom bude nějaký háček…