Co neubrzdíš, to neukecáš

Partneři projektu:





Co se na brzdách dá pokazit? No, těch míst je spousta, ale to přeci nebude můj případ. Vyměním brzdovku, kouknu na destičky, které by snad měly být v pořádku, a za hodinu mám hotovo. Nakonec jsem zase v dílně trávil celé odpoledne a ještě mě toho na brzdách dost čeká, ale musím sám sebe aspoň pochválit: z názvu tohoto projektu „Zen a umění resuscitace XT“ jsem si vzal k srdci už i to slovíčko „zen“ a za celou dobu jsem se ani jednou nerozčílil! Možná proto, že jsem pochopil, že to nemá cenu. Jen jsem si tak hlesnul „a dopr…“, to když jsem viděl, jaký je reálný stav brzdové soustavy mého peklostroje.

S kotoučem vzadu
Když jsme s bráchou Yamahu XT600 sháněli, chtěli jsme přesně tenhle model 2KF, který se vyráběl v letech 1987–89. Výrazně lehčí, než byly pozdější verze s elektrickým startérem, ovšem už s kotoučovou zadní brzdou, kterou předchozí model 43F postrádal. Byli jsme tenkrát blázni do supermota, on se do téhle disciplíny nakonec vrhl závodně, mně naštěstí tenhle blbej nápad minul (takže mám o pár zlomenin míň a stavební spoření putovalo do baráku a nevyletělo výfukem nové motorky), každopádně ještě než XT přistálo v garáži, bylo jasné, že nás čeká přestavba na sumo. A když jsme chtěli mít oboje ráfky na prohazování, jinak než s kotoučem vzadu to nešlo.
Dneska mám malá kola dávno hozená v rohu (nakonec jsem tam dával 17“ ráfky z Cagivy Supercity, velká brzda, čtyřpístek z Mita), gumy vesele puchří a já přemýšlím, jestli to s tím zadním kotoučem byl vlastně dobrý nápad. Co jsem si užil při každém povolení zadní osy, kdy se kyvka rozšklebila, a následné snaze utáhnout záchyt reakce brzdy v té poloze, kdy se neblokuje kolo…

Nebuďte líní!
Proto jsem chtěl nyní akorát vyměnit tu kapalinu. To je úkon, který doma zvládne opravdu každý, zejména pokud má jako já motorku s tak dětsky jednoduchou brzdovou soustavou: žádné ABS, žádná propojená funkce, jen pumpa s nádržkou, hadička a jeden třmen. Záležitost na pár minut.
Tedy, většinou. To když nemusíte řešit následky svých předchozích „prasečin“, které ve většině případů pramení z lenosti dojít si pro ten správný vercajk. Jako třeba použití příliš malého křížového šroubováku na víčko nádobky přední brzdy, což mělo za následek pěkné rozžvejkání příslušných šroubků, nebo sexy ohoblované hrany od plochého klíče na odvzdušňovacím šroubku zadního třmenu. Na tyhle šroubky je nejlepší používat dobrou „fajfku“, mně už se ta moje protáčela, naštěstí se mi podařilo trochu násilím naklepnout malý oříšek z goly a šroubek povolit. Který pako to tak utáhlo?!

Jednoduché, ale ne bez problémů
Přední nádobka byla překvapivě docela v pohodě, kapalina měla nečekaně světlou barvu, zato vzadu už vypadala jako řidší motorový olej a kolem víčka byla voda. Bráchovi jsem před časem nenápadně šlohnul takovou šikovnou věcičku na výměnu brzdovky/odvzdušňování vedení (nikdo vám nemusí mačkat páčku, vše zvládnete sami), plastovou pikslu s vyvedenou tvrdou hadičkou se špičatým koncem – lahvičku zmáčknete, konec natlačíte do odvzdušňováku, povolíte šroubek a podtlak začne vytahovat brzdovou kapalinu ven. Předtím je dobré si odsát starou kapalinu z nádobky a nalít novou. Ač se to nezdá, není potřeba brzdou protáhnout celou několikadecovou lahvičku nové brzdovky, v celé soustavě není kdovíjaký objem. Až přestane téct tmavá a začne světlá, máte hotovo.
Jen si dejte pozor na pár věcí. Pravidelně kontrolujte, abyste tím odvzdušňovákem nevytáhli celý obsah nádobky a brzdy si totálně nezavzdušnili. Lahvičku s brzdovkou i nádobku na motorce zavírejte, brzdová kapalina ráda ze vzduchu táhne vlhkost, což vy přesně nepotřebujete. Voda má totiž podstatně nižší bod varu a čím víc jí budete ve vedení mít, tím dřív brzdu „uvaříte“. Z vody, která je nestlačitelná, se stane pára, která stlačit jde – a nebrzdíte. Dokonce jsem na lahvičce od brzdovky našel, že tahle DOT4 od Bel-Ray má bod varu 230*, ovšem zavodněná pouze 155.
A poslední věcí, na kterou bacha: ta potvora brzdovka naleptá, na co kápne. Prý je to bezva věc na řešení dlouholetých sousedských sporů, protistrana zpravidla ocení, když jí na kapotu nového auta demonstrujete své výtvarné nadání – zůstane holý plech. Pokud nechcete, aby takhle dopadla vaše motorka, je dobré postříkat ohrožená místa vodou, brzdovka po ní sklouzne. Jinak samozřejmě nejíst a nepít, já to drobně porušil, ale byl to hrníček Harley-Davidson, takže tématický, a v něm tak ostrý zázvorový čaj, že by se do něj žádná brzdová kapalina ani neodvážila nakouknout…

Kotouče jako žiletky
Ještě jsem vyměnil páčku přední brzdy, stará byla ohnutá a to bytostně nesnáším, pak na pístek netlačíte přímo, nýbrž celou páčku divně páčíte do strany. A radoval jsem se, že na celou údržbu brzd stačila páčka za 133 korun a brzdovka za 242. A pak jsem si sáhnul na kotouče…
Těžko jsem po 60 tisících kilometrech, které jsou na tachometru, mohl očekávat, že budou jako nové. Přední kupodivu je v lepším stavu než zadní, ale i tak má pěkné drážky a je to „podmírák“. Limit opotřebení je 3,5 mm, já v nejužším místě naměřil 3,2. A to je ještě paráda proti zadku, který má v nejužším místě 2,1 mm a profil Himalájí! Když jsem rozebral třmeny, což u těchto plovoucích naštěstí jde dobře, tak jsem navíc zjistil, že je vzadu v háji prachovka u pístku. A s tímhle jsem vesele jezdil – jak je to o té kovářově kobyle? Pokud byste se příště nedočkali dalšího dílu tohoto seriálu, tak se mnou švihlo, když jsem zjistil ceny originálních dílů…