Jednoduché věci nejdou vždycky jednoduše

Poté, co jsem slavnostně složil spojku (viz minulý díl), zbývalo jen nasadit pravé víko motoru, startpáku a vložit a zadeklovat olejový filtr. U normální motorky záležitost když hodně, tak na dvacet minut, já s tím strávil několik hodin s naběhlou žílou na čele a krhavýma očima.

Radši bez silikonu
Pořídil jsem si sadu těsnění od Atheny, na komplet celý motor, spousta gumiček a papírových těsnění za 1555 kaček. Byl jsem vždycky zvyklý všechno mazat motorovým tmelem, jenže když už si pořídím těsnění, tak to risknu bez tmelu. Ovšem jak tuhle svoji motorku znám, tak to po prvním nastartování budu zase celé přetěsňovat.
Chvíli mi trvá, než z dosedacích ploch očistím zbytky jakéhosi silikonu, který jsme tam kdysi napáchali. Nemám s ním moc dobré zkušenosti, onehdá jsem byl hrozně akční, nacpal jsem tam toho moc, všechno se po sešroubování vytlačilo dovnitř a kusy silikonu přicpaly sítko sacího koše, takže se motor zrovna dvakrát dobře nemazal. Nějaký nový superhyperhájtech motor už by byl dávno mínus, ale tuhle prastarou kovařinu evidentně nezničí ani přicpaný mazací okruh. Nasadím těsnění, je to takový zvláštní papír, ve spodní části ještě s jakousi plastovou čárkou, která se po zahřátí motoru zřejmě roztaví a ještě dotěsní spodek víka, a jdu dát víko. Že ho budu nasazovat celkem třikrát, to ještě netuším.

Problémy, kam se podíváš
Napoprvé to šlo celkem dobře. Trefit se na hřídel startpáky, potom na dvě vodítka z karterů, experimentálně zjistit, kam patří jaký šroub (kdysi jsem si šrouby zapichoval do kartonového papíru ve správném pořadí, tentokrát jsem byl líný), a začal jsem utahovat. Hezky zvolna a hlavně do kříže, aby utažení bylo rovnoměrné. Bohužel kdysi to někdo utáhl natolik, že hořčíkové víko (ha, to koukáte, co, hořčík na XT z roku 1987! ) v místech usazení na vodítka prasklo, tak dám aspoň podložku pod šrouby, ať tlačí větší plocha. Nikde se v manuálu nedočtu, kolika newtonmetry to mám utáhnout, tak zkusím sedm a je to asi hodně.
Poslední dva šrouby víka jsou ty, jimiž je zároveň uchyceno víčko olejového filtru. XT600 nemá filtr ve formě patrony, nýbrž válcovitý filtr uzavřený v motoru. A tady přesně podle očekávání nastaly problémy. Abyste byli v obraze: nové XT mělo dva dlouhatánské, snad deseticentimetrové šestky šrouby s imbusovou hlavou, jeden krátký a jeden kratičký na odvzdušnění. Moje XT má z těchto čtyř jediný originální šroub, a to jeden z těch dlouhých. Druhý již před mnoha lety nahradil šteft, neboť při té délce se snadno po mnoha povolování a utahování ukroutil, a u třetího krátkého odešel závit ve víku, takže bylo potřeba jej o číslo převrtat a dát osmičku šroub. A originál není ani ten odvzdušňovák, tam byl také v háji závit (ještě si vyrábím nový s šestihrannou hlavou).

Na tři pokusy
Potřel jsem olejem gumové části filtru (Hiflofiltro za 94 Kč), nasadil nový velký O-kroužek na víčko a zjistil, že důvodem, proč mi předtím tekl olej kolem víčka, byla absence malého O-kroužku na spodním šroubu. Utáhl jsem velký šroub, malý šroub, jdu s desítkou oříškem na šteft, ovšem ten na mě při utahování vypadne! No do háje. Snažil jsem se to všelijak ošulit, ale nebylo zbytí, celé víko motoru muselo dolů. Pokusil jsem se obnovit závit v karteru závitníkem (zase si vzpomenout, jak se který značí a jak jdou po sobě…), ještě nebyl tak hrozný, to samé jsem provedl i na šteftu, který jsem nakonec otočil, tou oholenější stranou ven a lepší dovnitř. Super, drží!
Opět očistit dosedací plochy (pořád na ně odněkud teče olej), nasadit těsnění, nasadit víko a utáhnout, do kříže a tentokrát pěti newtonmetry. Dávám olejový filtr, utahuji víčko, všechno bez problémů! Paráda. Nasadit startpáku je zase zážitek, vůbec se jí na tisícihran nechce, a když ji tam konečně nabuším gumovou paličkou, chci prošlápnout motor a – nic, páka se ani nehne, je totálně natvrdo!
Z pusy mi lítají slovíčka mládeži nepřípustná, s krásně rezonujícím písmenkem R, zase to celé sundat! No jo, jsem jelito, vždyť já jsem se úplně vykašlal na startovací mechanismus, je tam úplně špatně. Chvíli mi trvá, než pochopím princip, ale nakonec to dávám dobře, všechno zase čistím, nasazuji, utahuji a konečně, na třetí pokus, je snad všechno tak, jak má být. Přišroubovat kolíbku pod motorem, dát stupačku, brzdový spínač, hotovo! A dokonce asi odhaluji, proč se mi motorka tak divně vlnila, i když ložiska v krku řízení jsem dával nová – vždyť já mám povolený čep kyvky! Nebo že bych ho povolil teď nedávno kvůli tlumiči? Já už ani nevím, co dělám…

Kdo maže, ten možná pojede
Ještě chci nalít olej. Mám polosynťák Bel-Ray EXP ve viskozitě 15W50 po 281 korunách za litr, Yamaha předepisuje 20W40, ale podle techniků amerického výrobce je tohle pro XT dobré řešení. Budeme věřit odborníkům. Také se v manuálu dočtu, že při každé výměně oleje je potřeba vyšroubovat sítko z olejové nádržky, vida, to jsem nikdy nedělal, ale je čisté.
Na výměnu (předepsaný interval je 12 000 km, to mě šokovalo) prý potřebuji rovné dva litry, tak napouštím zhruba decku do filtru a litr a tři čtvrtě do nádržky. Je úplně plná, mně se motor startovat nechce, musel bych nasadit nádrž, napustit karburátory a hlavně mám motorku v dílně (to bych se za chvíli udusil), a tak vyšroubuji svíčku a šlapu na startpáku jako divokej, abych dostal olej do oběhu. Za chvíli už mi prská mazlavá tekutina z odvzdušňováku filtru a do nádržky můžu dolít zbylé dvě decky. Mám tedy snad připraveno. Odteď už s motorem nechci vůbec nic dělat. Ale tak nějak tuším, že tohle přání zůstane nevyslyšeno…