Brzdy jsem měl mít hotové již ve třetím díle, ovšem tam jsem jen stačil vyměnit brzdovku a zjistil, že potřebuji jak nové destičky, tak nové kotouče, a ještě navíc prachovku na pístek v zadním třmenu.
Z domácí produkce
Výběr kotoučů chvíli trval, neboť systém na Motonetu mi je pro můj model nevyfiltroval, ale stačilo pár e-mailů a trocha měření a za pár dní byly kotouče NG doma. Krásné nové, proti těm žiletkám, co jsem na motorce měl, naprosto nepochopitelně tlusté a ještě ani ne moc drahé – předek vychází na 2394, zadek na 1985 korun. Pro porovnání, origo Yamaha kotouče přijdou na 4623, resp. 3303 kaček, ještě teď mi z toho jde hlava kolem.
Laboroval jsem nad brzdovými deskami. Tam má Motopoint na výběr francouzské Carbone Lorraine, o nichž jsem vždycky slyšel jen to nejlepší, anebo GoldFreny. České desky, navíc z Holic od nás ve východních Čechách. Někdo je chválí, jiný zatracuje, já uvidím. Ale jsem rád, když si můžu na motorku dát něco českého. Sáhl jsem po sintrovaných S3, předky i zadky po 590 korunách, až později jsem se dočetl, že by se neměly používat na zadku v terénu, ale já jsem stejně mizerný offroadový jezdec…
Ven to jde dobře
Zbývalo vyřešit tu prachovku. Samotná se neprodává, jen celý seal kit za 327 korun, kde je kromě prachovky ještě těsnicí kroužek, pojistný kroužek a takový hezký oranžový tuk v pytlíčku. Tohle znám, to jsem dělal už na autě, to bude brnkačka… Byla, na nervy mi brnká ještě teď.
Na začátku jsem se projevil jako hrozně šikovnej, když jsem si třmen pověsil na rám nad úroveň nádobky na kapalinu, abych ji nemusel vypouštět. Taky jsem si nádobku otevřel, abych neměl v soustavě podtlak. Nejšikovnější jsem byl, když jsem si pod ten třmen drátkem přichytil mističku na zachytávání brzdovky. Že mi ve finále stejně spadla a rozlila se, to už jen podtrhlo tragédii situace.
Šlapal jsem na brzdu, dokud nebyl pístek venku, pak jsem ho vytáhl s prachovky a odsál brzdovku. Prachovka vůbec nešla ven, protože, jak jsem zjistil, byla zajištěna tím kroužkem. Zapamatovat si, jak tam patří, to přeci nemůžu pomotat. Ještě vyndat těsnicí kroužek, sice nebyl důvod, ale když už mám nový…
Všechno dobrý, až na tu díru
Zbývalo to jen složit. Kroužek jsem namazal tukem, trochu se vzpouzel, ale nakonec kapituloval. A teď přišla fáze, ze které vždycky šílím – úkon A musím mít za sebou, aby šel udělat úkon B, ovšem to brání úkonu C… Evidentně se tohle netýká jen Volkswagenů, ale i Yamah. Potřel jsem brzdový pístek tukem, shora do drážky navlékl prachovku a chtěl třmen nasadit do třmenu. Jenže s tou prachovkou nešel prostrčit přes protější držák brzdové destičky! Prachovku sundat, pístek jsem nechal holý a pokusil se ho dát do třmenu jen tak. Dokonce i odvzdušňovák jsem si povolil, abych se nepral se vzduchem. Nevím, jak se to pístku podařilo, ale dost nafest se zasekl. Nakonec jsem ho ven dostal, znova vše pořádně namazal, a nakonec ho tam postupně natlačil tak, až zapadl. V euforii jsem ho zatlačil až na dno a zjistil, že takhle tam zase nedostanu prachovku. Pístek opět nešel vyndat…
Jelikož jsem usoudil, že logičtěji vypadá opačná pozice prachovky, tak jsem ji tam také opačně vložil. A začal tam cpát ten zatracený pojišťovací kroužek. Zkrátím to asi o hodinu a spoustu špíny, odřenin a celý kýbl nadávek – bylo to samozřejmě blbě. Vložil jsem prachovku opačně, resp. teď tak, jak jsem ji měl vložit původně, než jsem začal špekulovat, a po chvíli supění a funění se mi podařilo implementovat i ten kroužek.
A přišel okamžik, na který jsem se nejvíc netěšil – jak tam proboha mám dostat ten pístek, když navléknout na něj prachovku je problém normálně, natož když ta je ve třmenu a přístup tam je horší než k penězům? Pokoušel jsem se to protlačit, ale marně. Tak jsem to začal zkoušet tak, že jsem strčil šroubováček dovnitř a chtěl to jako obkroužit. A modří už vědí – ano, ten šroubováček byl ostrý. Samozřejmě že jsem věděl, že se to nemá, ale v zápalu boje jsem byl líný jít hledat něco tupějšího. V nové prachovce zela v tu ránu díra větší než v té staré, kterou jsem měnil právě kvůli tomu, že je v ní díra. Vercajk letěl do kouta a já na panáka slivovice. Z téhle zkoušky zenové trpělivosti jsem kardinálně propadl! Příště si snad dám štamprlátko preventivně dopředu…
Přečtěte si také
•
Život s endurem, díl dvanáctý: Jednoduché věci nejdou vždycky jednoduše
22. 11. 2013
•
Co spojka spojí, člověk nerozpojuj
15. 11. 2013
•
Život s XT, díl desátý: Ono to žije!
8. 11. 2013
•
Život s XT, díl devátý: Tuning
26. 9. 2013
•
Život s XT, díl osmý: Namontoval jsem řetězovou sadu
17. 7. 2013
•
Život s XT, díl sedmý: Podvozek, díl první a zdaleka ne poslední
30. 5. 2013
•
Život s XT, díl šestý: Benzínová analýza s odborným komentářem
16. 5. 2013
•
Život s XT: Obnovuju sací reflex
2. 5. 2013
•
Život s XT - kotouče a ventily
18. 4. 2013
•
Co neubrzdíš, to neukecáš
5. 4. 2013
•
Život s XT - díl druhý: elektrika
21. 3. 2013
•
Život s endurem - seriál o Yamaze XT600
12. 3. 2013
•
Život s endurem, díl čtrnáctý: vidle, olej, brzdy, gumy
6. 12. 2013
•
ŽIvot s XT, díl patnáctý: Chlapa poznáte podle bot, motorku podle gum
13. 1. 2014
•
Život s XT, díl poslední: A je to doma!
7. 5. 2014