Podvozek, díl první a zdaleka ne poslední

Partneři projektu:




Když jsem se do znovuoživení svého motocyklu pouštěl, bylo mi jasné, že odpružení bude jedním z hlavních bodů programu. Na podvozek já jsem pes, ale na ten u svého XT abych byl rovnou maxipes Fík. Olej v přední vidli jsem měnil naposledy před osmi lety, zadní pružinu mám na předpětí utaženou, co to jde, regulaci odskoku taktéž na nejtužší, a přesto se celou dobu motorka houpe jak opilý koráb… Předky si ještě zrepasuji sám, zadek však půjde celý do Motopointu do Nové Paky, to už je práce pro tlumičové specialisty, dusík běžně doma nevedeme.

Povolovat v brýlích
Vůbec se mi do té přední vidle nechtělo. Sice jsem tuhle práci dělal už několikrát, ale nebyl jsem schopen si vzpomenout na přesný postup (čili u čeho všeho se budu vztekat), navíc jsem si to pořád pletl s bráchovou USD z motarda. Pokud člověk nechce dělat gufera a jen mění olej, tak je to záležitost na pár desítek minut od demontáže po zpětnou montáž na motorku, ale znáte to, když se vám do něčeho nechce, tak si vymyslíte sto jiných věcí, které mají přednost…
Když už orýpete všechno bláto šroubovákem, přendáte věci v dílně z místa A na místo B a vyměníte na autě zimáky za letňáky, nakonec se do toho pustit musíte. Hned na začátku jsem zabodoval, když jsem si vzpomněl, že bych si měl nejdříve vypustit všechen vzduch z obou trubek (mám dofukovací vidle přes normální ventilek, ale stejně tam žádný tlak nebyl, jen smrad) a hlavně že je potřeba povolit horní zátky teď, když trubky ještě drží v brýlích. Brutální rýpanec kolem dokola pravého kluzáku asi deset čísel od horního okraje je němým svědkem mé někdejší snahy povolovat zátku u vyndané vidlice tak, že si trubku přichytnu do svěráku, když se mi v ruce protáčí. Ano, i takovýchto prasečin je nezkušené mládí schopno…
Manuál praví, že se zátky povolují oříškem z goly, jenže manuál počítá s jinými vršky a ne s těmi, co mám já. Nakonec to šlo v pohodě plochým klíčem, akorát jsem se musel o místo poprat s řídítky, maskou, elektroinstalací a nenaladěným pavoukem, který v pavučině rozhodně očekával jedlejší materiál, než je dvaadvacítka Tona. Povolit horní a spodní brýle a oba teleskopy jsou venku.

Olejová koupel
Rukou vyšroubuji zátku prvního teleskopu a vyskočí na mne 13centimetrová distanční trubka, pod ní je podložka, malá pružina, podložka a velká pružina. Tak to je komické, moje německá příručka mluví o tom, že některé verze měly malou a velkou pružinu, jiné velkou pružinu a distanční trubku, a já mám asi nějakou tuzexovou variantu, protože mám všechno! V mikrofiši Yamahy uvádějí modelu 2KF akorát hlavní pružinu a distanci, to jsem z toho zase daněk, českomoravský a kolben k tomu.
Chci vylít tlumičový olej do prázdné piksly od motoráku, abych viděl, kolik ho tam bylo. Takže dochází k nevyhnutelnému – když jsem zhruba v půlce, zamyslím se, o něco si drknu rukou a parádně si zleju montérky, podlahu a vše kolem. Ne, zenově klidný opět nejsem, navíc mě později má jinak tolerantní Kytí nekompromisně vyhodí z obýváku „fuj ty teda smrdíš tim volejem“, nic nepomáhají výmluvy „to je lásko novej Adidas Oil, speciální vůně pro automechaniky“, už mi ty pohádky nebaští jako zamlada (no, tenkrát je taky moc nebaštila). Měla pravdu, smrděl jsem jak rafinérka.
U druhého teleskopu už jsem opatrnější, takže to proběhne bez ekologických katastrof. Co mě zaráží, že z jedné trubky teče fakt hnědočerný humus, u kterého nejsem schopen rozluštit, jestli to stříbrné jsou špony, nebo bublinky, a z druhého celkem čistý olej. Navíc v obou má být po 537 mililitrech (super, když v krámě mají jen litrovky, takže kvůli pár kapkám musíte vzít dvě), a tady i z té vycintané dostanu skoro 550 a z druhé o sto míň. Na finální vydolování posledních kapek odšroubuji malý vypouštěcí šroubek na spodku nosné trubky a pumpováním do dorazu vystříkám zbytek oleje z větší části do lavoru, z menší části na stěnu. Bílou, pochopitelně.

Domácí řešení
Snažím se vytrhnout kluznou trubku, ale nejde to, je do ní navlečený tlumič a ten je dole přišroubovaný. Pochopitelně, jinak by se vidle rozpadla. Šestka imbus zespodu nosné trubky, má to být utažené 20 Nm, to půjde malou ráčničkou… Takže to nakonec šlo imbusovým bitem, dlouhou fajfkou a na ní nasazenou trubkou. A jen povolit, protože uvnitř je jako protikus ten tlumič, který se logicky protáčel. Pětatřicet čísel od okraje kluzáku, takže tam hned tak něčím nesáhnete, abyste si to podrželi. Na to je speciální přípravek Yamaha, který samozřejmě nemám, tak jsem si udělal „já-maha“ (teda ještě nevím, co to „maha“ znamená). Našel jsem úplně geniální dlouhatánský majzlík, který úplně přesně zapadnul do hvězdice na vrchu tlumiče. A bylo povoleno.
Teď už šel kluzák vytrhnout i s guferem a pouzdry dobře. Gufera tekla na obou teleskopech, však už také byla pěkně kamenná. Pouzdra už pamatují lepší časy, ale podle odborného posouzení Petra Pastora z české centrály Yamahy ještě chvíli vydrží. Prý když vidí, v jakém stavu je zbytek motorky…
Vnitřky jsem důkladně propláchl technickým benzínem, pěkný šlem tam byl všude usazený. A teď milá vidle čeká na zpětné sestavení. Gufera mám, prachovky mám (obojí od All Balls), desítku tlumičový olej od Bel-Ray mám, ale nemám nové pružiny. Ty moje šestadvacetileté jsou „překvapivě“ unavené (nové 414,5 mm, limit 410, já mám 409) a nové se už objednat u Yamahy nedají. V Motopointu ale mají pružiny YSS a navíc dovážejí britské tlumiče K-Tech, to by bylo, aby se nenašel ten správně navinutý drát…