Partneři projektu:
Moc daleko od ventilů jsem se nedostal. Vlastně jsem je ještě neopustil. Poté, co se vymezí mezírka mezi vahadlem a vačkou, je potřeba na pravém výfukovém seřídit ještě vůle dekompresoru, což je taková chytrá věcička, která vám pootevírá ventil, aby šlo nakopávání lehce. U ikstéčka je dekompík řešen tak, že zevnitř pravého víka motoru je převod od startpáky, ven čučí jakási klika a ta tahá za lanko v bowdenu. Tady se vůle neměří měrkami na setiny milimetru, ale ovládací páka dekompresoru má mít půl milimetru volný chod.
Spousta cínu a nervy na pochodu
To se dobře udělá, když máte originál lanko ve správné délce a se seřizovací maticí, ale hůř, když tuto funkci plní jakési tlusté lano s ještě tlustšími válečky nepasujícími do připravených otvorů, přičemž délku ladíte posouváním vrchního válečku a jeho utažením šroubem, což se pochopitelně po čase povolí a šoupne. Partyzánské řešení, které někdo použil v lese, když mu prdlo origo vedení, a jelikož provizoria vydrží nejdéle, tak to tam nechal. A mě za těch jedenáct let nenapadlo s tím něco udělat.
Tak jsem se rozhodl, že dopřeji svému stroji funkční zařízení, a dotázal se na cenu originál lanka. Šest stovek mě ani nepřekvapilo, ani nepotěšilo, takže jsem prohrabal sklep a našel fantastický bowden a lanko se seřizovací maticí a malými válečky, které mělo jen tu drobnou chybu, že bych ho kolem motorky musel omotat asi třikrát. Takže zkrátit. Jelikož rady starších a zkušenějších jsou něco, co si starší a zkušenější mohou nechat pro sebe minimálně do doby, dokud si a) neublížím nebo b) nenadávám tak sprostě a nahlas, že sousedi chodí klepat na okno, tak jsem se do toho pustil hned a bez velkého přemýšlení, což se ukázalo jako klíčové pro trvání celé operace. Vrchní váleček jsem hned u kraje pracně uštípl kleštěmi (jasně že se lanko roztřepí, ale budu ho zkracovat, tak je mi to jedno), naměřil jsem si správnou délku, vzal pájku, v daném místě lanko pocínoval a usekl majzlíkem. Čistá práce.
Jak teď ale dostat zbytek lanka z válečku? Bláhově jsem se domníval, že to půjde odvrtat. „Měl jsi ten váleček nahřát, roztavit cín držící lanko, váleček přesunout dolů a zase připájet,“ přišla rodičovská rada příliš pozdě. „Chytni to do svěráku za zbytek lanka, nahřej a pokus se váleček vytáhnout nahoru.“ No kdybych si to lanko neuštípl těsně u válečku, tak to chytit šlo. Nebudu vás napínat, do svěráku šel váleček, shora jsem to hřál pájkou, zdola škubal jednotlivé prameny, a než se setmělo a zničil jsem i druhý hrot pájky, měl jsem váleček venku. Na jeho následné přiletování padlo snad kilo cínu a hned se z lanka zase stáhl, tak jsem konec lanka roztřepil, zacínoval, lanko namontoval, seřídil a – funguje!
Další bolest XT: příruby
Zpátky do sání. Když jsem sundával karburátory (pro připomenutí, XT má primární a sekundární karbec se společnou plovákovou komorou), zjistil jsem, že příruby mezi karburátory a motorem sestávají ze dvou částí, hliníkového kroužku chyceného na motor a gumových částí, do kterých jsou karbecy zasazené, a to díky tomu, že se mi přesně na tyto části příruby rozpadly. Prý tradiční bolest XT. Anžto obě příruby stojí v originálu přes 2800 kaček, pokusil jsem se to vyřešit motorovým tmelem od Loctitu. Ty hliníkové kroužky byly nechutně olezlé, jak plesnivé, ale drátěný kartáč z nich udělal zase fešáky. Otřít technickým benzínem, napatlat, namáčknout gumy a uvidíme, jak dlouho to vydrží.
Karburátory jsem ještě nemontoval, zatím čekám na těsnění do plovákové komory, které by mělo být měkké gumové, a ne tvrdé a popraskané, jak ho po létech mám já. Taky jsem zjistil, že drhnul jehlový ventilek ve svém vedení, tak jsem ho vyndal, očistil, stříknul wédéčkem (benzín ho zase smyje, ale teď mám dobrý pocit) a zase běhá.
Čistý nádech
Poslední na řadě je airbox. Stlačeným vzduchem jsem profoukal, co šlo, a už vím, že vyhánění pavouků není jen řečnický obrat. Drobná oprava utrženého plastového držáku vyztužením dlouhým šroubem o průměru 14 mm, strašná čuňárna, ale nikdo to neuvidí, a můžu jít na vzduchový filtr.
Ten jsem našel pečlivě uschovaný v igelitce, před těmi pěti lety jsem jej z motorky vyndal v dobrém úmyslu jej vyprat a namazat. Ikstéčko má vzducháč molitanový, což je levnější, ale na údržbu pracnější než papírové vložky. Skládá se ze dvou dílů, na klec z plastu a drátěné síťky je nasazen tlustý molitan a přes něj ještě přetažený slabý. Kdysi jsem kupoval nový, neboť tam někdo nacpal kus molitanu uříznutého z matrace nebo odkud.
Původně jsem zamýšlel vyprat filtry v Jaru a namazat nějaký olejem, ale nakonec jsem v Motopointu pořídil od Bel-Ray sofistikovanou chemii, čistič a olej, obojí ve spreji (302 a 257 Kč). Dělá se s tím docela dobře, nastříkáte čistič, který se dá používat jako odmašťovač i jinde na motorce, promnete v ruce, propláchnete vodou a necháte uschnout. Sice tam píší, že si máte vzít gumové rukavice, ale když je zrovna nemáte, tak se taky nic nestane. To na ten druhý sprej, olej, už se hodí. Ne snad, že by vám rozežral kůži, ale je to prostě sajrajt. Původně jsem se radoval, že proti obvyklému máchání v lavoru plném modrého slizu je ten sprej hrozně elegantní řešení, ale když jsem filtry nakonec nastříkal pořádně, bylo to modré a lepivé taky. Ještě si vzpomenout, jak to v airboxu zajistit, a je hotovo.
Chytne, nebo nechytne?
Velký třesk je opravdu na dohled. Ještě jsem nevydržel a do válce nalil trochu obyčejného motoráku (pocintal jsem celý motor a používal hodně nezenové výrazy), nedočkavě prošlápl motor startpákou a málem dostal za ucho trhákem s oříškem, který jsem používal na otáčení klikou při seřizování ventilů a který jsem tam samozřejmě zapomněl. Naštěstí to proběhlo beze ztrát.
A ještě mám jednu novinku. Pořád jsem dumal nad tím pětiletým benzínem, až jsem se zeptal u Benziny, jestli mi odborníci neporadí, zda má vůbec takhle stará ohnivá voda šanci na zážeh. Neporadí, oni mi to rovnou profesionálně otestují! V době, kdy čtete tyto poslední řádky, by vzorek z nádrže měl být na odborné expertíze v laboratoři a já doma netrpělivě čekám na resumé. Prastarý benzín z mé ještě starší motorky v hi-tech laborce Benziny, to je prostě úlet. Na ty výsledky jsem fakt zvědavý.
Přečtěte si také
•
Život s XT - kotouče a ventily
18. 4. 2013
•
Co neubrzdíš, to neukecáš
5. 4. 2013
•
Život s XT - díl druhý: elektrika
21. 3. 2013
•
Život s endurem - seriál o Yamaze XT600
12. 3. 2013
•
Život s XT, díl sedmý: Podvozek, díl první a zdaleka ne poslední
30. 5. 2013
•
Život s XT, díl šestý: Benzínová analýza s odborným komentářem
16. 5. 2013
•
Život s XT, díl osmý: Namontoval jsem řetězovou sadu
17. 7. 2013
•
Život s XT, díl devátý: Tuning
26. 9. 2013
•
Život s XT, díl desátý: Ono to žije!
8. 11. 2013
•
Co spojka spojí, člověk nerozpojuj
15. 11. 2013
•
Život s endurem, díl dvanáctý: Jednoduché věci nejdou vždycky jednoduše
22. 11. 2013
•
Život s endurem, díl třináctý: Protržená gumička, tragédie pro mechanika
29. 11. 2013
•
Život s endurem, díl čtrnáctý: vidle, olej, brzdy, gumy
6. 12. 2013
•
ŽIvot s XT, díl patnáctý: Chlapa poznáte podle bot, motorku podle gum
13. 1. 2014
•
Život s XT, díl poslední: A je to doma!
7. 5. 2014